Another maze [DOKONČENO]

9.

Když jsem se probouzela vybavovala jsem si co se stalo a roztřásla jsem se. Otevřela jsem oči a zjistila, že už je ráno. Byla jsem ráda, že mě hlava už tolik nebolí. Dokonce jsem se cítila i plná energie a všechna slabost, kterou jsem pociťovala minulou noc zmizela. Připadalo mi, že jsem spala několik dní.

,,Ahoj," ozvalo se vedle mě a já mírně nadskočila. Byl to Aris.

,,Bože, vyděsil jsi mě," oznámila jsem.

Usmál se. ,,Tak tím pádem jsme si konečně kvit."

,,Ha ha," odvětila jsem.

,,Jak se cítíš?" zeptal se.

,,Líp," řekla jsem ,,i když mám pocit, že už asi nikdy nebudu jíst a spát." Při vzpomínce na Lauru se mi do očí vhrnuly slzy a já se po celém těle otřásla.

,,A jak je tobě?" zahleděla jsem se na Arisovu ruku, která byla teď už lépe obvázaná, ale z obvazu pořád protékala krev.

,,Celkem to bolí," přiznal a prohlížel si obvaz. Nevím proč, ale zahleděla jsem se mu do očí. Rychle tikal očima mezi mnou a obvazem, který si žmoulal. Pak se u mě zastavil pohledem.  Pohlédla jsem mu do očí. Nikdy by mě nenapadlo, že je má, tak modré. Při pohledu do nich jsem si nevšimla toho, že do místnosti vstoupila Miyoko, ani Aris, který se na mě také stále díval. Odvrátili jsme od sebe pohledy, až když si Miyoko odkašlala. Koukla jsem se na ni. Povytáhla na mě obočí. ,,Doufám, že vás neruším." Mrkla na mě. Zrudla jsem a zahleděla se jinam. Náhodou jsem se znovu setkala s Arisovým pohledem, takže jsem zrudla, ještě více a odvrátila pohled ke špičkám svých chodidel . ,,Ne nerušíš," zamrmlala jsem.
,,No jenom aby," Harriet se vynořila u dveří a probodla nás pohledem. Pak se, ale bláznivě usmála a mrkla na mě.
,,Jak se cítíš?" zeptala se.
,,Má tady někdo nějaké jiné otázky?" V mém hlase bylo cítit napětí.
,,Tak fajn, zkusím to jinak," odvětila sarkasticky Harriet.
,,Já taky," přidala se Miyoko.
,,Žiješ?" zkusila to znovu Harriet.
,,Tys ses s ním líbala?" zeptala se Miyoko.
,,Ne!" odpověděla jsem a zrudla jsem jak nejvíce to šlo.
Harriet si myslela, že je to odpověď směřována na ní. ,,O můj bože, Clary!" Zavrtěla jsem hlavou a dlaní se bouchla do čela, když Clary opravdu přiběhla.

,,Co se děje?" zeptala se zděšeně. Mávla jsem rukou. Clary obrátila oči v sloup a odešla. Harriet se na mě šibácky usmála. Odvrátila jsem od ni pohled a tentokrát jsem se kupodivu nesetkala s Arisovým pohledem.
,,Tak fajn," Harriet se obrátila a odešla ke dveřím, ,,je čas jít. Ty Arisi dneska potřebuješ nějakou práci při, které nebudeš tolik používat ruce, takže si vyzkoušíš práci běžky-" síla zvyku Harriet zastavila ,,práci běžce," omluvně se usmála a Aris přivřel oči. ,,Což mi připomíná," Harriet se zahleděla k Miyoko. Vzpomněla jsem si na rozhovor mezi ní a Sofií minulý den. Na to že se má stát běžkyní, ,,ty si to vyzkoušíš taky."
Miyoko se rychle zvedla z místa, kde seděla vedle mě u lůžka. ,,Ale já tu zatracenou práci nechci!" vykřikla.
,,Copak tebe baví porcovat ty chudáčky malinkatý zvířátka?" Harriet roztomile zamrkala a zamračila se.
,,Ano," oznámila.
Harriet se vůdcovsky narovnala a přísně Miyoko probodla pohledem.
,,Miyoko, tímto ti s Arisem nařizuji, aby jste se oba dva odebrali ke branám placu za Sofií a vyzkoušeli si práci."
Miyoko od Harriet odvrátila pohled, ale stále neodcházela namísto Arise, který už  neochotně stál u dveří. Harriet si dala ruce v bok a zatvářila se, takže mi z toho naskočila husí kůže.
,,Miyoko, já bych dál neriskovala," radila jsem. Miyoko zafuněla a prošla dveřmi dřív, než jsem stačila mrknout, Aris ji následoval. Harriet se na mě usmála a přešla ke mně.
,,Kdy se to mezi vámi změnilo?" zeptala se. 

Zrudla jsem. ,,Nic se mezi námi nezměnilo," odvětila jsem.

,,Že hned víš že myslím Arise," řekla. Obrátila jsem oči v sloup. Chvíli jsme seděli v tichu a pak mě napadlo, že bych mohla Harriet říct o těch snech a vidinách co jsem za poslední dobu měla.
,,Ty Harriet?" začala jsem.
Harriet jakoby se právě probudila ze snu, řekla: ,,Ano, choďte spolu!"
,,C...co?" vykoktala jsem.
,,No s Arisem přece," zavrtěla tělem.
,,Kampak se podělo čtvrté pravidlo?" otázala jsem se.
,,Už ani nevím," Harriet vypadala zamyšleně. Vrátila jsem se rychle zpět k tématu.
,,Poslední dobou se mi zdají děsně šílené sny," oznámila jsem.
,,Jaké sny?" Harriet najednou vypadala nejistě.
,,Nejdřív jsme v nějaké budově na chodbě s nějakým klukem, který mě uklidňuje a s Arisem, pak se ozve výbuch a my jsme v nějaké místnosti, kam si pro nás dojde žena, zatímco na chodbě je rušno a probíhají tam vojáci a ta žena nám říká, že musíme jít. zdá se nějak podivně klidná," do podrobna jsem Harriet popsala své sny a řekla ji i o tom klukovi, kterého vídám.
Harriet se tvářila neklidně.
,,Jsi v pořádku?"
Chvíli mi neodpovídala. ,,J...jo jsem," odvětila, ,,no myslím, že by sis měla odpočinout. Jsi z toho, ještě otřesená," zamířila k východu.
,,Ale Harriet počkej, c-," nedořekla jsem to, protože Harriet už byla daleko.

Po zbytek dne jsem přemýšlela o tom, co to s Harriet bylo, takže když ke mně večer přišla Miyoko, trochu jsem se ji lekla.
,,Ahoj," začala jsem ,,vypadáš naštvaně."
,,Hádej koho dneska Sofie udělala běžkyní?" prohlásila.
,,Arise?" hádala jsem.
,,Aris byl samozřejmostí, ale ještě někoho,"dodala.
,,Vzala tě," zaradovala jsem se.
,,Ano!" naštvala se ,,právě, že mě vzala!"
,,Proč s tím máš, tak moc velký problém?" zeptala jsem se ji.
,,Protože mě to v krvárně baví," vysvětlila, ,,a taky protože jsem líná. Běhání mě nebaví."
,,Aha," uzavřela jsem rozhovor.

V noci jsem nespala. Za prvé, protože jsem se bála, že se mi zase budou zdát ty divné sny a já tentokrát nechtěla vědět jak budou pokračovat. Děsilo mě to. A za druhé jsem nemohla usnout kvůli houkání té zatracené sovy. Vždycky když už jsem usínala zahoukala a já se zase probudila. Ta sova tady byla jen občas, a když jsme se ji pokoušeli najít, abycom se ji zbavili nebo ji ochočili, tak jsme ji nikdy nenašli. Její houkání prozrazovalo, že tady je, ale hledáním jako by tady nebyla. Zvuky zvířat, které tady vlastně ani nebyli, ale byli tu slyšet tu byli často. Velmi nás to mátlo a nedokázali jsme si na to zvyknout.

Mohlo být něco kolem dvou hodin ráno, když jsem zvenku uslyšela podivné zapraskání. Pomalu jsem se zvedla, abych se koukla co se děje. Dobelhala jsem se k východu a uviděla to.
Normálně v noci byli v place na nebi vidět hvězdy a měsíc, jenže teď jakoby tam byl jen strop. Dlouhý nekonečný šedivý strop. Nevěřícně jsem na to bez mrknutí koukala. Pak jsem, ale začala mít nepříjemně suché oči a tak jsem mrkla. Nic tam nebylo. Jenom měsíc a hvězdy. Žádná stopa po stropě. Promnula jsem si oči, znovu se koukla nahoru a vešla zpět do postele. 

Musím se vyspat, pomyslela jsem si. A to se mi nakonec i zázrakem podařilo, vzhledem k tomu, že ta zatracená sova konečně ztichla.