Another maze [DOKONČENO]

11.

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala: Tess Lestrange, ria_jub, Anet Rybníčková a zbytku cru z chatky. Bez vás bych tuhle přeslazenou kapitolu nenapsala :D.

Seděli jsme tam dlouho v tichu. Aris si žmoulal obvaz a koukal do země.

,,Takže o čem se mnou chceš mluvit?" zeptala jsem se a prolomila tak ticho.

,,Nevěděl jsem komu se svěřit," začal, ,,napadla mě Rachel, ale nechtěl jsem ji tím zatěžovat, po tom co se ji stalo s Beth."

,,Jasně to chápu," vůbec se mi nelíbilo, kam bude Aris mířit. ,,Tak o co jde?"

,,Já," začal Aris, ale pak se odmlčel. ,,Hele jsi v pohodě?" zeptal se.
Nebyla jsem v pohodě. Vůbec jsem nebyla v pohodě. Znovu mě zachvátila ta nepříjemná bolest hlavy. Objevila nečekaně a okamžitě zachvátila celé mé tělo.
Zvedla jsem se, abych opustila místnost a šla si lehnout k sobě, jenže když jsem se postavila, zatočila se mi hlava. Ztratila jsem rovnováhu a zapotácela se. Okamžitě mě zezadu popadli něčí paže, aby mě udrželi na nohou.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se Aris starostlivě.

,,Jo," odpověděla jsem, ,,jenom mě trochu bolí hlava." Položila jsem si ruku na čelo. ,,Pustíš mě už," řekla jsem nevrle a Aris mi vyhověl. Jenže mě pustil, tak rychle, že jsem to nečekala, takže jsem spadla na tvrdou zem.

,,Žiješ?!" zeptal se Aris a začal se smát.

,,Nech mě bejt!" řekla jsem a probodla ho pohledem. Aris mi podal ruku, kterou jsem neochotně přijala. ,,Díky," zamumlala jsem a odvrátila od Arise pohled, čímž jsem přerušila náš oční kontakt. Cítila jsem se trapně.

,,Nemáš zač," věnoval mi vlídný úsměv.

Potom co jsem se narovnala mě Aris stále držel a pomohl mi posadit se na lůžko. Musel na mě vidět, že mi není dobře. Hlava mě teď třeštila mnohem více. Bolest byla, tak intenzivní, že mě nakonec přemohla a poslední, co si pamatuji je, že dopadla na Arisovo rameno.

Někdo mě držel. Otevřela jsem oči. Byl tam ten kluk Newt. Seděl naproti mě na lůžku a objímal mě. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Místnost kolem mě byla děsivě bílá.

,,Ach, Lizzy," řekl Newt. Z jeho hlasu jsem poznala, že vzlyká. Najednou jsem si všimla, že nás pozoruje spoustu páru očí. V místnosti byli kluci přibližně stejně staří jako Newt. První byl asiat, který si na mě koukal zvláštním úšklebkem. Druhý měl tmavou pleť, byl trochu silnější a rozhodně menší, než první chlapec. Třetí měl tmavé vlasy, něco mezi černou a hnědou, a hnědé oči. Vypadal roztomile, ale zároveň vypadal, že se o sebe stará nejlépe. Nebyl špinavý a nevypadal tolik hubeně.

V místnosti, ale nebyli jen chlapci. Byly zde i dívky. Ale ty dívky, které tady byli, vypadali stejně jako placerky. Jen mladší. Sledovali mě stejně jako chlapci. Všimla jsem si Harriet, Rachel, Sofie, Laury, Clary a Becy. Miyoko jsem neviděla. Té jsem se lekla, když se velmi blízko přiblížila k mě a Newtovi.

Probudila jsem se. Rychle jsem otevřela oči z vyděsený a zahlédla nad sebou obličej Arise.

,,Klid, jsem to jenom já," řekl. Asi si všimnul jak mě vylekal.

,,Promiň, sem zvyklá, že je u mě Harriet," oznámila jsem a začala se zvedat do sedu. Když se mi to konečně podařilo, z venku se ozvala rána. Trhla sem sebou a tělo mi přepadlo na Arise. Naše obličeje byli blízko. Byli by blíž, kdyby se z venku neozval křik.