Another maze [DOKONČENO]

20.

Třista přečtení, děkuju jste užasní. ❤❤❤
Zbledla jsem a polil mě studený pot. ,,Tu nohu musíme sašít, co nejdřív," Clary se pořád usmívala, ,,nekrvácí ti tolik jako ruka. Ta už se ti docela zahojila."
,,Prosím," začala jsem, ,,ať to tentokrát udělá Mary."
,,Copak, nemáš ráda mou práci?" Clary zkřivila rty.
,,Nooo, je trochu bolestivá," prohlásila jsem. ,,Jsem si jistá, že tu ruku si mi tenkrát taky nezašívala ty, co?" povytáhla jsem obočí.
Clary obrátila oči v sloup a olízla si rty. ,,Gratuluju," zatleskala, ,,odhalilas mě. Mary tě bylo líto, tak se slitovala."
Náš rozhovor přerušil Aris, který vstoupil na ošetřovnu. Měl ze sprchy, ještě mokré vlasy. Jeho pleť teď byla čistá a oblečení také. Teď měl na sobě černou mikinu s kapucí a šedivé plandavé kalhoty.

,,A přesně včas," spustila Clary, ,,potřebuji tvou pomoc."

Aris vypadal dezorientovaný. ,,K čemu?" přivřel oči.
Clary se usmála ještě více. ,,Budem sešívat," ukázala na mou ruku.
Aris vytřeštil oči. ,,Ale já jsem v porádku."

Clary zamrkala. ,,Ne ty. Sonya."

,,Aha," vydechl úlevou, ,,tak dobrý."

,,No díky," prohodila jsem.

Aris se tvářil jako by měl co dělat, aby se nezačal smát. Protočila jsem oči. Clary se koukla nejdřív na Arise a pak se pohledem vrátil zpátky ke mně. Našpulila rty a vypadala, že přemýšlí. Po chvilce zvedla látku, kterou vrazila Arisovi do ruky.

,,Drž jí to na ráně," zvedla se a zamířila ke dveřím, ,,za chvíli jsem zpátky." Vydechla jsem úlevou. Šla pro Mary. Musela jít pro Mary. Doufám. Aris ke mně přistoupil a sedl si na lůžko. Pomalu mi na krvácející nohu přiložil látku a pomalu na ni tlačil. Už mě tolik nebolela, takže jsem byla pomalu klidná. Látka se pomalu nasákávala krví, tak Aris na ránu přitlačil ještě víc. Slyšela jsem ho dýchat. Proč najednou dýchal tak nahlas? Nechápala jsem. Pomalu se na mě stočil pohled a já z nějakého důvodu nemohla oči odvrátit. Ani Aris se neodvracel. Stále koukal. Já taky. Mohlo to trvat už věčnost. Nic se nedělo. Až tak po minutě nesnesitelně trapného ticha a zírání se ke mně Aris začal přibližovat. Přisunul se po lůžku blíž k mému obličeji. A pak...Pak pohledem sklouzl na mé rty. Opět se přiblížil. Všimla jsem si, že už pustil hadr co mi Clary dala na tu nohu a stále se jen přibližoval. Byla jsem hrozně nervozní a musela jsem být celá rudá. Srdce mi tlouklo takovou rychlostí, až mě začalo napadat, jestli v mém věku můžu dostat infarkt. Aris byl už tak blízko. Položil mi ruku na tvář. Jemně, jakoby se bál že mi dotykem ublíží.

Byl už pár centimetrů od mého obličeje, když jsem si všimla, že někdo odhrnl záclonu, vstoupil na ošetřovnu a odkašlal si. Aris se polekal a úplně rudý ode mě odstoupil.

,,Ne Sonyo, v oku nic nemáš," v rozpacích se snažil trapnou situaci zakrýt velmi zajímavým způsobem. 

Clary se šklebila a drbala se v zádu na hlavě. Pak jsem si všimla i té druhé osoby co přišla do místnosti. Mary. Měla rty otevřené překvapením a její oči se usmívali. 

,,Ehm to-emm," koktala a prohrábla si krátké hnědé kudrnaté vlasy, ,,tohle jsem z-zrovna nepotřebovala vidět." Z této situace byla taky viditelně v rozpacích, i když rozhodně ne více než my s Arisem. Mary toho většinou moc nenamluvila, takže přistoupila k mému lůžku, omyla látku v malém umyvadle, které na ošetřovně bylo. Pod proudem vody látku mnula mezi prsty. Voda, která odtékala byla plná krve. Když byl hadřík čistý, Mary ho vyždímala a vrátila se zpátky k mému lůžku. Začala mi čistit krev, která byla okolo zraněné nohy a mě došlo, že už bude zašívat. Když byla noha čistá znovu vstala, ale tentokrát si místo příjemného chladivého hadříku přinesla desinfekci a nit s jehlou. Zbleda jsem.