Another maze [DOKONČENO]

30.

Poslední kapitola před epilogem!!Tahle je mnohem kratší než předchozí no..😂 Pokud nasbíráte 1K přečtení do konce, tak postnu první kapitolu druhého dílu hned😉😉.
Výstřel se rozlehl po celé místnosti. Ve stejnou chvíli mrštila Miyoko svůj oštěp po Beth. Ten se ji minul a Beth hned na to utekla zpět do chodby, která vedla zpět do Labyrintu. Koukla jsem se jak je na tom Rachel. Ležela na zemi. Aris byl vedle ní a držel ji za ruku. Sehnula jsem se k ní. Nikde jsem neviděla krev.
Beth Rachel nezasáhla. Rachel se kulce vyhla. Vydechla jsem úlevou. S Arisem jsme ji postavili na nohy a drželi ji. Bylo po incidentu dost otřesená. Ještě aby ne.
Za dveřmi se ozval rámus a vyrazili z nich muži v černém. Bylo jich asi deset a všichni měli zbraně. Ustoupila jsem do bezpečí a vzdalovala se zpět ke dveřím do Labyrintu. Bylo mi jedno, že bych tam mohla zemřít napadená Beth. Radši aby mě zabila Beth než tihle. Po tom všem co jsem zažila mě nezabijí kulkou.
Ne.
Otočila jsem se a rozeběhla jsem se zpět do chodby k Labyrintu. Aris běžel za mnou. Ostatní placerky se rozeběhli různě po místnosti, aby bylo pro muže v černém těžké nás chytit. Jeden z mužů v černém mě a Arise dostihl. Zahla jsem a nemohla jsem tak dostat do chodby. Přede mnou se objevil další muž v černém, který mě popadl a vláčel pryč do dveří, které vedli ven.

První co jsem pocítila, když jsem bůh ví po kolika letech spatřila opravdový venek a ne jeho přesvědčivou napodobeninu, bylo to neúprosné horko. Slyšela jsem obrovský hluk. Nevím z kterého zdroje pocházel. Byl to snad je vítr, který se proháněl v okolí. Všude okolo nás byl písek a vzduchem vířil prach. Čím dál jsme šli tím více se prach měnil v písek, který mi plnil oči a ústa. Rozkašlala jsem se a snažila si přes stisk může v černém oči prostřít. Chtěla jsem je nechat zavřené, ale zneklidňovalo mě kam jdeme, tak jsem je měla jen přivřené.
V periferním vidění jsem si všimla, že muži v maskách už dopadli i ostatní a vlečou je dopředu. Přes sluneční paprsky jsem zamžourala kam to jdeme. Spatřila jsem helikoptéru. Její motor běžel. Od toho pocházel ten hluk a písek. Vítr byl čím dá horší, když jsme dorazili k helikoptéře. Vyhrabali jsme se dovnitř.
V helikoptéře jsem padla vyčerpáním. Aris, který seděl vedle mě dlouze oddychoval. Harriet mě upřeně pozorovala, když se naše oči střetli kývla na mě. Mary měla zavřené oči. Sofii vypadala, že spí. Rachel byla schoulená vedle Arise a tiše plakala. Kathrin jen tupě zírala a Mary upřele pozorovala muže, který se k nám posadil. Tiše jsem mu děkovala, protože zavřel dveře a tak do helikoptéry přestal létat písek. Vykašlala jsem ten zbytek co plnil mé ústa a vytřela si oči. Muž v ruce svíral zbraň. Jeho obličej nebyl vidět. Měl ho zakrytý - překvapivě černou - maskou. Ale i tak jsem poznala, že si prohlíží Arise.
,,Neboj se kluku," jeho hlas byl velmi hluboký. ,,Už jste v bezpečí."
Aris, který k němu stočil pohled ho nesnášenlivě pozoroval. Neodpověl mu.
Helikoptéra se rozletěla a unášela nás neznámo kam.

Dorazili jsme večer. Když nás z helikoptéry vyhnali překvapilo mě jaká je venku najednou zima. Oklepala jsem se. Přistáli jsme před betonovou budovou s plochou střechou. Stavění bylo nepravidelného tvaru a osvětlovalo ho žluté světlo pocházející od lamp na rozích. Hodně mě překvapilo, že neměla žádná okna. Muži v černém nás nahnali dovnitř a přikázali nám se umýt. Moc ráda jsem je poslechla. Myla jsem se naposledy po noci v Labyrintu. Byla jsem celá špinavá a zpocená. Komplex vypadal vevnitř stejně jako venku. Beton, beton a další beton. To jsem jim ale odpustila, protože voda ve sprše byla teplá.
Dali nám i čisté oblečení, které mi přesně padlo. Oblečení, které jsem měla v placu bylo buď velké nebo malé. Tak akorát nebylo nikdy.
Po sprše muži v černém zmizeli a nahradili je ženy v bílém. Těm jsme protentokrát do obličeje viděli. Ta vedle mě byla bruneta a byla ještě menší než já. I přesto jsem ale podle obličeje viděla že je starší. Tak kolem šestnácti. Měla naprosto kamennou tvář.
Ženy v bílém nás zavedli do místnosti, která byla zase betonová, ale měla linovanou hnědou podlahu. Byl tam stůl z židlemi. Sedla jsem si na jednu z nich mezi Miyoko a Harriet. Celou dobu jsme mlčeli. Nikdo neměl moc energie na to mluvit.
Pak nám přineslo jídlo.
Opravdové jídlo. Ne ty blafy co nám vařil Kathrin. Bylo to to nejlepší jídlo co jsme si pamatovaka, že jsem jedla. Při jídle opět nikdo ani nemukl, tentokrát ale protože bylo všichni zaneprázdnění jezením svého jídla. Když jsme dojedli ženy v bílém nás odvedli na naše ubikace. Alespoň ty nebyli betonové. Podlahu měli ze dřeva a stěny byli vybarveny žlutě. Spali jsme ve společné místnosti, ale Arise dali vedle.
Postele, které byli v místnosti byli měkké a deky...Deky byli opravdu deky. Teplé a huňaté. Polštáře byli měkké, až jsem s bála že mě spolknou. Usnula jsem rychle.

V noci mě probudil sen. Zdálo se mi, že mě honí ten podivný nakažený muž z videa. Koukala jsem do stropu, ale pak jsem se vydala po pokoji. Vzala jsem za kliku. Dveře byli odemčené, tak jsem je otevřela.
Hned jsme couvla zpátky. Na chodbě seděl Aris. Oči měl zpříma otevřené a zrak měl zarytý do zdi. Vypadala jako mrtvý.
,,Arisi, vylekal si mě," zasmála jsem se. ,,Taky nespíš?"
Neodpovídal mi. Došla jsem k němu a jemně se dotkla jeho paže. Trhl sebou a pohlédl na mě. Chvilku na mě jen koukal. Vypadal zmatně. Pak odpověděl. ,,Promiň, já jsem tě neslyšel," řekl a promnul si oči. ,,Co si říkala?"
,,Už nic," řekla jsem mu. Sedla jsem si vedle něho a hlavu mu položila na rameno. On propletl jeho prsty s mými.
,,Ty Arisi," oslovila jsme ho. Otočil na mě hlavu a jeho tvář byla zase moc blízko. Vzpomněla jsem si na to jak jsem ho v place políbila. Polkla jsem a vzpomněla jsem si na to na co jsem se ho vlastně chtěla zeptat. ,,Jak jsi to přežil?"
,,Hmm?" Svraštil obočí.
,,Jak ses zachytil?" dodala jsem.
,,Jo takhle," řekl a otočil hlavu doleva. ,,Zachytil jsem se oštěpem a pak rychle přehmát," vysvětlil.
,,Aha," odvětil jsem a zavřela oči.