Another maze [DOKONČENO]

10.

Dny v ošetřovně ubíhaly strašně pomalu, takže když mě konečně Clary pustila, byla jsem neskutečně šťastná. Na Place se za tu dobu moc nezměnilo. Tedy nezměnilo se nic o čem bych nevěděla. To že se Aris a Miyoko stali běžci jsem věděla. A to že je Laura mrtvá jsem taky věděla. Na vlastní oči jsem tu noc viděla její smrt. Při vzpomínce na nůž zabodnutý v Lauřině hrudi jsem se otřepala. Její smrt mě tolik nezasáhla, protože mi nebyla tolik blízká, ale nebyla mi jedno. Navíc na Place se teď hodně řešilo to co se Lauře skutečně stalo. Harriet je dlouho oblbovala tím, že to byla proměnná při které Laura zešílela, ale zástěrka se jí moc nedařila vzhledem k tomu, že se Laura proběhla celým Placem a ukázala nám, že tohle proměnná rozhodně není. Také jsem neustále myslela na tu větu, kterou mi řekla předtím, než zemřela.
Zemři v pekle. Zemři v pekle i s tím tvým pitomým bratříčkem.
Často jsem přemýšlela nad tím co mi tím chtěla říct. Já mám bratra? Napadlo mě, že je to ten Newt, o kterém se mi často zdává. Nebo spíše doufám, že je to můj bratr. Ale pořád nechápu proč mi řekla, že mám zemřít. Po slovech Laury mě totiž má minulost zajímala, ještě víc. A co mě ještě více trápilo byla Harrietina nervozita, když jsem ji o snech řekla. Proč se chovala tak podezřele?
Byla jsem, tak zahloubaná do myšlenek, že jsem si nevšimla Arise, který seděl na lavičce u jídelny, a který na mě už přes minutu zíral. Nechápavě jsem na něj povytáhla obočí. Všiml si toho, že jsem si všimla toho, že se na mě dívá, takže ode mě odlepil zrak a dělal, že se celou dobu kouká na strom.
Přisedla jsem si k němu. ,,Ahoj," pousmála jsem se.
,,Ehm a...Ahoj," znervózněl a dělal, že si mě všiml, až teď. ,,Jak ti je?" zeptal se.
,,Jo, jo je mi fajn," odvětila jsem. ,,A jak je tobě?" zeptala jsem se.
Aris se na mě nechápavě podíval.
,,Myslím tu ruku," upřesnila jsem.
,,Jo, aha, no celkem se bojím. Dneska mi ji chce Clary sešít," oznámil se strachem v očích.
Zkřivila jsem pohled jako by mi Clary ruku sešívala teď.

,,Clary, ale náhodou umí dobře šít," snažila jsem se ho uklidnit.
Aris se nervozně zasmál a ukázal na místo v place, kde se právě Clary snažila sešít zvířecí kůži. Jehlu držela křečovitě a stehy byli velmi nepřesné a nedbálé. Z tohohole místa jsme viděli, že Clary původně chtěla sešít jiné místo, ale na druhé straně kůže ji jehla projela na úplně jiné místo.
,,No dobře, ale když šije kůži lidem jde jí to líp," zalhala jsem. Arisovi moje lživá uklidňující slova zřejmě vůbec nepomohla, protože se oklepal při pohledu na svou ruku a při pomyšlení na odpoledne. Nakonec se zvedl a mlčky odkráčel po place. 

Já jsem se zvedla a rozhodla se, že se vydám za Harriet. Kvůli zranění hlavy jsem nemusila pár dní pracovat. Chtěla jsem se Harriet zeptat na to proč tolik znervózněla, když jsem ji pověděla o mých vzpomínkách. Hledala jsem ji poměrně dlouho, až jsem ji nakonec našla v krvárně. Když mě Harriet zahlédla dělala, že si mě nevšimla a začala se rychle a nervózně vybavovat s Becou - středně vysokou dívkou, postavou byla tak akorát, měla tmavě hnědé vlasy, které spíše připomínali černé. Stejně na tom byli i oči. Tmavé propasti do nicoty. 

,,Ahoj zabijáku," pozdravila jsem Becu. Říkávali jsme ji zabíjáku. Beca to označení neměla moc ráda. Nikdy neměla potěšení ze zabíjení zvířat na jídlo. No ještě aby měla! Ale Beca vypadala velmi tvrdě a občas jsem její tvrdost cítila i z  jejího hlasu. 

,,Nazdar pako," řekla Beca a zasmála se. 

Obrátila jsem oči v sloup. ,,Harriet?" čekala jsem než se na mě Harriet obrátí. Pak jsem pokračovala. ,,Můžu s tebou mluvit?" neznělo to tolik jako otázka jako spíše prosba. Po chvíli přikývla a její nervozita teď byla, ještě hmatatelnější. Vyšla jsem z krvárny. Harriet nejistě cupitala za mnou.  Zastavila jsem, až když jsem si byla jistá, že jsme se vzdálili Bece z doslechu.