Another maze [DOKONČENO]

25.

Omlouvám se!! Zapomněla jsem postnout. Teď je tady 557 přečtení!! Děkuji!!❤❤😘😻
,,Proč si nás v tom nechala?!" vyčítala jsem ji. ,,Sofii málem zlomil nohu! Víš jakej průser by to v těhle dobách mohl bejt?!"
Harriet se začala smát. ,,Ty mi budeš nadávat, že jsem vám nepomohla?!" křikla. ,,Vždyť si ho tam začala voblizovat!"
Zrudla jsem. Vzpomněla jsem si na to jak jsem Arise políbila. A i na to že mi polibek nestačil opětovat. ,,Byl to jedinej způsob jak ho přivíst zpátky k vědomí! Ovládali ho!" Spražila jsem ji pohledem. Harriet si dlouze a nahlas povzdechla.
,,Co ti tam řekl?" promluvila jsem na ni po dlouhé odmlce, která mě i Harriet pomohla, abychom se trochu uklidnili.
,,Hmmm?" vzhlédla ke mně.
,,V mapovém bunkru?" dodala jsem.
Harriet znervózněla. ,,Proč si seš tak jistá že mi něco řekl?"
,,No předpokládám, že to co ti řekl tě donutilo nám nepomoct," vyvodila jsem.
Harriet svěsila hlavu. ,,Celej příběh?" zeptala se a vyčerpaně si povzdechla.
Přikývla jsem.
,,Dobře," souhlasila. ,,Když jsem tam přišla Aris si tam hrál se sirkama, který ani nevim kde vyhrabal a snažil se podpálit hlavní mapy Labyrintu, tak jsem mu sikry vyrazila z ruky. Zaútočil na mě a když už mě skoro měl začal mlít něco ve smyslu, že se odsud nikdy nedostanem. Že nám to nedovolí. No tak jsem mu jednu vrazila," dokončila Harriet.
Byla jsem chvilku zticha a zpracovávala co mi Harriet řekla.

,,Jak jako nám to nedovolí?" zeptala jsem se.

,,Přemýšlela jsem o tom," oznámila. ,,Buď neexistuje východ nebo to je důvod proč se Aris pokusil podpálit ty mapy."

Pokývala jsem hlavou  na souhlas. Tvrzení Harriet dávalo smysl. ,,A co, to co říkala Miyoko?" přemýšlela jsem.

,,Hmmm?" Harriet nechápavě svraštila obočí. 

,,No mluvila si s ní ty," oznámila jsem. ,,Neřekla ti něco co by nám pomohlo?" 

,,Ne, ale je to určitě dobrý nápad, měli bychom se ji zeptat."

Miyoko stále ležela na ošetřovně v bolestech. Ze své proměnné se zotavovala dost špatně, ale když jsem ji viděla teď, byla na tom už mnohem lépe. Klidně spala, její pokožka měla už normální odstín a kruhy pod očima taky zmizeli. Tentorkát hlídala Mary, která seděla na židli a znudeně zírala do zdi. Když jsme vstoupili zvedla se a přešla k nám. 

,,Koukám, že už je na tom lépe," prohlásila Harriet.

Mary přikývla. ,,Proč tu jste?" zeptala se.

,,Potřebujeme se ji na něco zeptat," odvětila jsem. Mary stále stála na jednom místě a koukala na nás tak jsem dodala: ,,V soukromí." Mary si nás podezíravě změřila pohledem, ale pak z ošetřovny odešla.  Přešli jsme s Harriet k její posteli a probudili jsme ji. Pomalu otevřela oči a jemně se pod pokrývkou zavrtěla. ,,Co chcete?" zeptala se a zívla.

,,Potřebujeme s tebou mluvit o tom co si ještě pamatuješ," oznámila ji Harriet. ,,Od minule jsme se toho moc nedozvěděli a navíc ti ve většině případech ani nešlo rozumět."

,,A co chcete vědět přesně?" zeptala se znuděně Miyoko.

,,Jak se odsud dostat," prohlásila prostě Harriet.

Miyoko na ni chvilku mlčela, pak si povzdechla a spustila. ,,Z toho co si pamatuju nám dlouhodobé probíhání Labyrintu moc nepoomůže. Musíme se kouknout do map. Aspoň teda v těch útržcích co mám se tohle dost často zmiňuje. Mapy, mapy, mapy, pořád dokola. Pak si ještě pamatuju nějaký kluky. Dva, přibližně našeho věku, ti říkali, že musíme být dobře připraveni na to co přijde. Teda spíš jenom jeden. Ten druhý furt mlčel. Pak tam byla nějaká holka. Ta mluvila potichu moc jsem ji nerozuměla a ta zas říkala něco o skládačce," s každou větou, kterou Miyoko vyslovila mluvila čím dál víc potichu a my se k ní museli přiblížit, abychom ji rozuměli. ,,Nakonec si pamatuju jen větu, kterou opakovali ta holka a kluk. ZLOSIN je dobrý. Bylo to hrozně otravný.," Miyoko ukončila svůj hovor. S Harriet jsme se na sebe podívali. Zase to slovo. ZLOSIN. Jestli se tak opravdu označovali tvůrci, tak rozhodně ZLOSIN dobrý není.