Another maze [DOKONČENO]

21.

Pomalu už se blížíme do konce. Tahle FanFikce bude mít třicet kapitol + epilog a poděkování. Já už ji dneska dopíšu. Což je pro mě dost špatně uvěřitelný, ale je to tak. Každopádně už tu nebudu kecat a enjoy.

Opakovala ta slova pořád a pořád dokola. Stála jsem u Miyoko a nebyla jsem schopná se hnout. Kdyby tohle normálně říkala ze spaní, asi bych to neřešila, ale když to říká po proměnné...

,,Něco se ti vybavuje," ozval se vedle mě Aris, který upíral oči na Miyoko.

,,Ne," odvětila jsem, ,,tobě?"

Zakroutil havou. ,,Neměli bychom ji probudit nebo něco takovýho?"

,,Dokud nám to neschválí Clary nezkoušela bych to," otočila jsem se a začala jsem kulhat zpět do postele.

Slyšela jsem jak si za mnou Aris povzdychl. ,,Spalas trochu?" zeptal se.

Sedla jsem si na lůžko. ,,Ne."

,,Promiň, že jsem tě vzbudil, ale fakt mě vyděsila," sedl si a ukázal rukou na Miyoko. Na pohybu jejích rtů bylo pořád poznat, že mluví.

,,To nic," mávla jsem rukou, ,,začínám si dost zvykat."

Aris se zasmál. ,,Já si vlastně ani nepamatuju jaký je to se pořádně vyspat," pokrčil rameny.

Seděli jsme tam chvíli v tichu. Pak mě zase začala přemahat únava a Miyoko se pořád neprobírala, takže jsem to vzdala a znova si lehla. Usnula jsem téměř okamžitě.

Vzbudili mě hlasy. Spoustu hlasů. Na chvíli mi přišlo jako by tohle všechno byl jenom zlý sen a já jsem omylem usnula v placu při práci. Jenže nebyl. Otevřela jsem oči a uviděla jsem Harriet, která se o něčem potichu baví s Clary. Pak jsem si všimla Beci, která byla v podřepu a jedním kolenem se opírala o postel Miyoko. O něčem se s ní bavila. Její obličej nasvědčoval tomu, že se určitě něco děje. V obličeji se ji objevili vrásky a vypadala dost znepokojena. Snažila jsem se zjistit co Beca nebo Harriet říkají ale nebyla jsem jim schopná rozumět. 

Uslyšela jsem za sebou šustění. Otočila jsem hlavu. Stála tam Rachel a držela v rukou koš se špinavým prádlem. Tohle byla jediná práce, kterou byla Rachel schopna aspoň truchu plnit. Malé věci, které po ni občas chtěli vůdkyně. Pouklidit v jídelně, umýt sprchu nebo posbírat zbylé klacíčky co zbyli na zemi po práci stavitelek. Ničeho složitějšího nebyla moc schopna.

Rachel se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha: ,,Být tebou zase zavřu oči a dělám že spíš, jestli si chceš ještě odpočinout." Pak se odvrátila a odešla pryč z ošetřovny s košem v ruce. 

Nechápala jsem co tím chtěla říct. Co tam holky řeší? Moje zvědavost zvítězila nad mou únavou. ,,Hej!" křikla jsem na ně. První se otočila Harriet, která si mě změřila pohledem a zeptala se: ,,Je ti už lépe?"

Ne, nebylo, rozhodně nebylo. V noze mi tepala ostrá bolest a byla jsem úplně vyčerpaná. ,,Ehm, no," vykoktala jsem.

,,Výborně to bude stačit," došla ke mně chytla mě za zápěstí a vytáhla mě z postele. ,,Obuj se a sejdeme se venku," pustila mě a šla za Miyoko, která vypadala, že každou chvílí zkolabuje, ,,Arisi pro tebe platí to stejný, padej ven!"

Až teprve teď jsem si uvědomila, že Aris už neleží vedle mě v posteli, ale opírá se o jeden z trámů v rohu ošetřovny. Upřeně mě pozoroval, pak si povzdychl a odešel ven. Harriet popadla Miyoko a společně s Becou ji zvedli a vláčeli z místnosti pryč. Do zavazovala jsem si tkaničky a pozorovala jsem jak Harriet s Becou a Harriet vychází z ošetřovny. Miyoko zase něco mumlala. Co se tu sakra děje?! Zajímalo mě.