Another maze [DOKONČENO]

27.

Tentokrát to zase hezky stouplo, děkuju. Jste úžasný!!❤❤ Pomalu se blížíme do konce, takže bych měla aktivně pracovat na druhém díle, ať se trochu posunu a můžu pak začít co nejdřív. Tady bude tak trochu návrat postavy o které jste dlouho neslyšeli😂😂😏😉. A bude to kapitola trochu zrychlující, abychom se pohli v ději, tak snad se v ní neztratíte. Takže enjoy❤❤.
Při probuzení jsem sebou trhla a to jediné co mi zabránilo k vyhoupnutí do sedu byli pouta, která mě držela na posteli a silný stisk něčí ruky. Bylo mi příšerně. Celé tělo mě bolelo, v krku mě škrábalo od neustálého křičení před omdlením a zvedal se mi žaludek. Navíc jsem byla tak unavená.

,,Sonyo," ozvala se vedle mě Harriet, ,,díky bohu lekla jsem se že umřeš!" Otočila jsem se za ní. Oči měla podlité krví a úplně zaslzené. ,,Jak se cítíš?" zeptala se. Neměla jsem sílu ji odpovídat a znovu usnula. 

Vzbudil mě další hlas. Ani jsem neměla sílu otevírat oči, tak jsem jen poslouchala ,,Je vůbec zázrak, že přežila. Já sama to nechápu ten rmut ji tam poslal smrtlenou dávku jedu a navíc někam k srdci. A to že jsme ji dali dvojitou dávku protiléku-" to musela být Clary, kterou někdo přerušil. ,,Udělala jsi dobře. Jinak by to vážně nepřežila," to byla zase Mary.

Zase jsem usla.

Další probuzení následovalo, když mě někam vláčeli.

,,Sonyo," to zakřičel Aris. Co jsem kruci dělala ve vězení? Důvod mi objasnil další hlas. ,,Zůstane tady s váma dokud útok neodrazíme," oznámila Sofie. Položili mě na tvrdou zem vězení.  Pak jsem uslyšela jak odešli. Zase jsem usínala. Tenotkrát mi v tom ale zabránil Aris. ,,Hele Sonyo, mluv se mnou jasný," dotkl se mé ruky. Z jeho doteku se mi rozbušilo srdce a dodalo mi trochu energie. ,,Potřebuju mluvit s Rachel," oznámila jsem mu šeptem. Aris se otočil a pokynul na Rachel aby šla za ním. Celou dobu mě držel za ruku.

,,Co se děje?" zeptala se Rachel. 

Převyprávěla jsem ji celý příběh co se stalo s ní a Beth.

,,Takže já ji mučila," shrnula.

 Po rozhovoru s Rachel jsem už nebyla schopná mluvit ani se hýbat. Nikdy by mě nenapadlo, že je mluvení, tak vyčerpávající věc. Aris pustil mou ruku a přikryl mě. Usnula jsem.

Znovu jsem se probudila zase když mě přenášeli zpět na ošetřovnu. Clary se pokoušela do mě dostat nějaké jídlo, které jsem stejně v devadésáti procentech případů vyzvracela. Pak jsem zase usla. A takhle to šlo několik dní. 

Přenést k Arisovi, přenést na ošetřovnu, nakrmit a zpět k Arisovi. Jen jsem odpočívala a spala. Nic jiného. 

Pak asi třetí den pokud jsem počítala správně počet přenášení, se ke mně na ošetřovnu někdo přidal.

 Byla to Beth.

 Jak mi v Harriet objasnila, když jsem prakticky umírala Beth se dostala z vězení a dobrovolně odběhla s rmuty. Připlazila se za tři dny. Uštknutá. Její proměnná byla už podruhé. Jak jsem pozorovala z jejích vzdechů mnohem bezbolestnější než první a taky rychlejší. Jakoby si Bethiino tělo na rmutí sérum už zvyklo. Takže se z toho dostala daleko rychleji než já. Nejhorší byla Bethiina proměna pro Rachel, protože kvůli tomu, aby nás hlídali ji zavírali s náma do vězení. Tam kde byla i Rachel. Ale Beth jakoby neměla choutky na Rachel útočit. Zvlášť po tom co jsem zjistila o Rachelině a Bethině minulosti jsem to nechápala. Bylo dost podezřelé. To, že se při útěku dobrovolně odebrala s rmuty do Labyrintu, aby se nechala ušktnout a pak se za tři dny vrátila... Když jsem já s Arisem měli co dělat, abychom přežili jenom jednu noc jak tam Beth mohla přežít  tři noci? Asi to bylo tím, že Rmutové byli přes noc v Placu.