Another maze [DOKONČENO]

14.

Ježíši. Už tak málo dní do The Death Cure. Já prostě nevím, jestli jsem připravená  na trojku, ale zároveň už ji hrozně moc chci. Nemůžu uvěřit, že jsem na ten film čekala dva roky a teď najednou zbývá méně něž týden. Doufám, že v trojce bude mít větší prostor taky skupina B. :) Určitě až film vyjde tak ho tady zrecenzuju, takže se připravte protože moje recenze bude dooost psycho :D. A jak se na TDC těšíte vy? Doufám že dost :) Ale každopádně teď po dlouhý době (já vím jsem líná vydávat, i když si nedokážete představit, kolik mám předepsaných kapitol a kam až mám dovymyšlený příběh :D) enjoy new part.

Když jsem se probudila v místnosti byla jen Clary. Čistila sklenici. Musela ji hadrem drhnout už dlouho. Byla tak čistá, že jsem se v ni i na takovou dálku viděla. Byla jsem pobledlá a pod očima jsem měla černé kruhy. Byli černé jako by mi tam někdo udělal čáru uhlíkem z ohně. A měla jsem převázané rameno. Nejdříve jsem necítila žádnou bolest, pak jsem se trochu pohnula. Zasípala jsem bolestí. Clary si mě všimla. ,,No konečně seš probrala," prohlásila, položila skleničku na pult a přešla ke mně.

,,Ale prosím tě, nemohlo to být tak hrozný," odvětila jsem.
Clary povytáhla obočí. ,,Jsi si jistá?" otázala se. ,,Sešívali jsme ti rameno, protože to šíleně krvácelo a ty ses ani nehla," řekla.
Instinktivně jsem se ramene dotkla. ,,Uuuuu," oklepala jsem se, ,,aspoň to už mám za sebou."
,,Nebolí to?" zeptala se Clary a dotkla se místa mé hlavy.
,,Ne," odvětila jsem, ,,proč?"
,,Tvůj kluk tě nestihl chytit a ty ses do toho místa dost bouchla," oznámila, ,,máš asi dost velkou smůlu na úrazy hlavy."
Vyhoupla jsem se do sedu. ,,Aris není můj kluk," vysvětlila jsem.

,,Když hned zmiňuješ Arise, tak asi jo," škádlila mě.

,,Hned zmiňuju Ari...Jsi tady dva roky a nevšimlas sis, že Aris je tady jediný mužského pohlavý? Koho jinýho mám asi tak zmiňovat?" zasmála jsem se. Úsměv mi okamžitě zmizel z tváře, když Clary prohlásila: ,,Zaprvé svoje úrazy hlavy a za druhé, možná toho kluka, jehož jméno pořád vykřikuješ ze spaní." 

Polkla jsem. Nasadila jsem falešný úsměv a prohlásila: ,,Jakýho kluka?"

,,Ha, takže víš o kom mluvím. Poznám když lžeš, jsi hrozně průhledná," prohlásila.

Měla pravdu jen z poloviny. Opravdu jsem přesně nevěděla, kterého myslí, ale trochu jsem předpokládala, že  má na mysli Newta. ,,Fajn, dostalas mě," rozhodila jsem rukama, čímž mi ramenem projela bolest. Zaťala jsem zuby.

,,Nehejbej s tím," přikázala mi. ,,Co to je za kluka?"

,,J..Já nevím, myslím, že někdo z života než jsem přišla sem," řekla jsem.

Clary vytřeštila oči. ,,Takže ty jsi něco pamatuješ?!" Vyzvídala.

,,Pšt," okřikla jsem ji. ,,Neřvi tolik nechci, aby se to někdo dozvěděl."

,,Promiň," řekla Clary s nedočkavým úsměvem na rtech. ,,Tak kdo to je? Tvůj přítel?" mrkla na mě.
Znervózněla jsem z důvodu, že jsem nevěděla, kdo vlastně Newt je.
,,Mm..n..no já..já nevím. Myslím, že je to můj bratr nebo tak něco," oznámila jsem.
,,Ví o tom Harriet?" zeptala se.
,,Jo, nšco málo ví," odpovídala jsem.
,,Takže ty máš bratra?" nepřestala Clary.
,,Nevím," odvětila jsem prostě.
,,A co si ještě pamatuješ?" pokračovala.
,,Ehm, byla jsem v nějakým komplexu," začala jsem, ,,a byli jste tam vy a nějaká doktorka Pageiová. Pamatuju si jak jsem přišla k tý bouličce. Mám tam nějaký čip. Oni mi ho spustily a...a tím mě ovládali. Bylo to děsivé. Mohla jsem toho doktora zabít."
Clary byla znatelně zmatená. ,,Aha," upírala na mě oči, ,,a ještě něco?"
,,Ne," zalhala jsem. Ty vzpomínky byli zvláštní. Já jim nerozuměla a nemínila jsem s vyprávěním pokračovat. Ani jsem nevěděla, jestli jsou vzpomínky pravdivé nebo ne. Snažila jsem se nějak nenápadně odběhnout od tématu.
,,A kde je Aris?" sakra, špatné téma.
Clary se usmála. ,,Je v Labyrintu. Neboj tvůj kluk se brzy vrátí."
,,A kolik je hodin?" lepší téma.
,,Hm, asi tak deset," odpověděla mi, ,,měla ses vzbudit před hodinou. Harriet Arise nehorázně seřvala. Nechtěl do labyrintu. Chtěl zůstat s tebou. Harriet ho k tý bráně musela dotáhnout. On se ji vysmekl, ale hned se obrátil, když na něj Harriet zařvala a to cituji ,,Okamžitě vlez dovnitř nebo znovu znovuobnovím čtvrté pravidlo". Poslechl ji, až když mu slíbila, že u tebe bude," smála se.
,,Hmm, takže bych mu asi večer neměla prásknout, že tu nebyla," přemýšlela jsem.
,,No můžeš to zkusit, ale radši nechci vědět, co by se stalo," smála se.
Pokrčila jsem rameny a smála se.
,,Kdy odsud budu moct jít?" zeptala jsem se.
,,Tak kolem večera. Teď koukej jít, ještě spát," poručila mi hodila přese mě deku.
,,Dobře, klid," smála jsem se.

V poledne mi Kathrin přinesla jídlo. Nedokázala jsem přesně určit, co to bylo za jídlo. Pravděpodobně to byla kuřecí polévka, která chutnala jako paštika. Zvedl se mi z ní žaludek.

Naposledy bylo takhle hnusné jídlo, když přijela Rachel. Chudinka. Její první jídlo z placu chutnalo jako hlína s popelem a Rachel z toho zvracela.
Já jsem po tomhle jídle taky měla dost namále. Takže jsem kvůli jídle prospala další tři hodiny. Když jsem se probudila Clary mi konečně dala pokoj a nechala mě jít. Když jsem vyšla ven, instinktivně jsem se rozhlédla jestli neuvidím Beth. Nikde nebyla, vydala jsem se proto za Harriet abych zjistila kde je. Harriet jsem našla u ní jak sedí na provizorní posteli. Vypadala unaveně.
,,Ahoj," začala jsem a Harriet ke mně vzhlédla, ,,jsi v pohodě?"
,,Jo jen mě vyčerpala ta událost s Beth," odvětila.
,,Aha," přisedla jsem si k ní, ,,kde vůbec je?"
,,Podařilo se nám ji zahnat do vězení," oznámila.
,,Co to do ní vůbec vjelo?" vzpomínala jsem.
,,Sonyo, je to Beth, těžko říct, co se ji děje v hlavě. Mě spíš trápí, kdo ji pustil a dal ji ty nože," zamračila se.
,,Máme tu zrádce," došlo mi to až teď.
,,A co to sakra mělo bejt, Sonyo?!" vybuchla.
,,Co jako?" nechápala jsem.
,,To žes s ní bojovala. Víš jak jsem se o tebe bála?!" vyčítala mi.
,,To je právě to Harriet. Nevím. Netuším," vysvětlila jsem, ,,nemohla jsem to ovlivnit!"
Vytřeštila oči a obrátila se.
,,Tak hele, co mi tajíš?" zajímalo mě.
,,Nic, proč bych ti měla něco tajit?" pořád se na mě neotočila zpátky.
,,Lžeš mi Harriet!" prakticky už jsme se hádali.
,,Já....jde o to, že.....je to hrozně složitý Sonyo," bedlivě jsem ji naslouchala, ,,já..."
Nedořekla to. Přiřítila se k nám Rachel a Harriet okamžitě odbočila od tématu. ,,Kdo se nám to vrátil?" řekla.
Došlo mi, že Rachel se musela vrátit, až teď po tom, co utekla při bitce s Beth.
,,Aris, Miyoko a Sofie se nějak dlouho nevrací, nemyslíš?" řekla Rachel.

Harriet i já jsme se zarazili. Opravdu už bylo pozdě. Doteď bych si toho nevšimla.  

,,Ještě mají trochu času," uklidňovala Harriet, ale já zaslechla v jejím hlase náznak obav.

Takže jsme čekali a čekali, až se běžci z labyrintu vrátí, ale oni se nevraceli. Uplynula další hodina a brány se měli pomalu zavírat. Placerky se sešli u bran a koukali, kdy se bežci začnou vracet. Ozval se výstražní zvuk, který oznamoval, že se budou brány zavírat. Zbývalo pár vteřin, když jsme zahlídli jak se zpoza rohu konečně běžci vyřítili. Jenže něco bylo špatně. Aris se Sofií táhli bezvládné tělo Miyoko.  Srdce mi spadlo, až do krku. Bála jsem se, co se mohlo Miyoko stát, ale ještě více mě vyděsilo, že brány se začaly zavírat a běžci byli ještě hodně daleko.

Placerky přes sebe začaly vykřikovat věty typu: ,,Musíte ji tam nechat!" ,,Vykašlete se na ni a běžte!" Ale byli tu i někteří, kteří Sofii a Arise neustále povzbuzovali, že to dokáží.

 Nedokáží. Neměli vůbec žádnou šanci.

Věděli jsme to všechny. A jediná si to dokázala přibrat Sofie, která Miyoko pustila a proběhla zdmi. Aris se Miyoko stále snažil tahat k východu. Tohle nestihne. Zůstane tam s ní a zemře. Napadlo mě. Nemohla jsem ho v tom nechat. Nemohla jsem ho nechat umřít.

Rozhodla jsem se a když byli brány už skoro uzavřené, vběhla jsem mezi ně připravená dostat se do Labyrintu.