Another maze [DOKONČENO]

26.

Kraťoučká kapitolka v moři těch dlouhých poslední dobou. Tenhle týden jsme dosáhli skoro dalších sto přečtení!! Neuvěřitelné!! Moc děkuji❤❤. Stále nemůžu uvěřit tomu, že tohle někdo opravdu čte. ❤❤. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat opět ClarityTamsinLynch, protože včera oslavila patnácté narozeniny!! Všechno nejlepší!!❤
,,Nic co se tady dneska stane nesmíš nikomu říct, rozumíš?" vedle mě se ozvala Rachel. Byli jsme v nějaké tmavé a malé místnosti. Rachelino rameno se tisklo na to mé. Byla jsem opět menší. Tady mi mohlo být tak jedenáct. Dveře, které měli tuhle místnůstku uzavírat byli lehce pootevřené a na druhé straně stáli osoby v bílých kombinézách. Byli zahaleni od hlavy až k patám, takže nebylo poznat, jestli jsou to muži nebo ženy. Za nimi bylo poznat okno pod kterým byla nějaká řídící deska se spousty různě barevnými tlačítky a mikrofonem. Někde vedle nás se spustil zvukový signál. Jeden člověk v masce se odlepil od skupinky a přešel k místu, kde se signál ozval. Dveře zaskřípali. Do místnosti vstoupila žena. Poznala jsem to podle klapání podpatků o podlahu. ,,Doktorko Pageiová, subjekt je připraven," oznámil hlasem viditelně muž. ,,Výborně," odpověděla mu s potěšením v hlase doktorka Pageiová. 

,,Tohle jsou ty schéma co nám dala Rachel," muž podal doktorce nějakou složku. Ta ji otevřela a začala ji podrobně pročítat. Moje jedenáctileté já se otočilo k Rachel. ,,Musela jsem to udělat," zašeptala jak nejpotišeji to šlo.

,,Dobře, začněte," doktorka Pageiová složku zaklapla a vrátila ji muži. Ten pokývl hlavou a přistoupil k řídící desce. ,,Dobře Elisabeth," stiskl tlačítko pod mikrofonem a já slyšela jak se hlas rozléhá z druhé místnosti za sklem. ,,Můžeme začít?" 

Z reproduktorů, kterých jsem si předtím nevšimla se ozvalo: ,,Ne! Nechte mě být!"

Muž sundal prst z tlačítka a pohlédl na doktorku. Hledal ujištění, ta mu ho dala v podobě jejího zvláštního úsměvu. ,,Spustíme vám testy, které navrhal Elita Rachel, ano?" Muž znovu spustil mikrofon.

,,Já kašlu na Rachel a ty vaše podělaný testy," z reproduktorů se ozvalo něco co znělo jako odplivnutí. Muž si povzdechl, sundal prst z mikrofonu a stiskl některá tlačítka na řídící desce. Pak ustoupil. V reproduktorech nejdříve bylo ticho. Po asi minutě se rozezněl křik, který mě a Rachel donutil zacpat si uši. S lidmi v maskách a doktorkou to ani nehlo. Jen tam tak klidně stáli a hleděli z okna na druhé sraně kde bůh ví co prováděli Beth. ,,Za tohle se ti pomstím Rachel! Za tohle zaplatíš!" vykřikla Beth. 

Rachel vedle mě se rozklepala a rozplakala. Objala jsem ji a zacpala pusu, abych ji utišila a ona nás neprozradila. Pozdě.

,,Co to bylo?" zeptal se pevným hlasem ten muž a přehlušil tak Bethiino vřískání. Vydal se k naší schovce, kterou otevřel a vytáhl nás ven.

,,,Mmno Sonyo," začala doktorka, která mi zpříma hleděla do očí, ,,vy máte asi v rodině sklony k tomu tropit pořád nějaké problémy, že ano?" Moje jedenáctileté já se snažilo vymanit z rukou toho muže. Marně. Jeho stisk byl příliš pevný. 

,,Kolik je hodin?" zeptala se ta doktorka. 

,,Už bude čas, doktorko," oznámil ji ten muž co nás stále držel. 

Na co čas? Proběhlo mi hlavou

Doktorka se na mě vřele usmála. Ten úsměv by měl být milý, ale bylo na něm něco hrozně špatně. ,,Tak ji tedy odveďte rovnou na uspání."