Smell Of Freedom [DOKONČENO]

Už ne, prosím!

Domů jsem se vracela až docela pozdě večer. Jo byla jsem šíleně unavená i díky é trávě. Jenom jsem doufala, že už všichni spí. Hlavně On. Přesně tak. Od teď je to prostě jenom On. Pomalu se plížím přes zahradu a se zklamáním zjištuji, že v obýváku se ještě svítí. Snad si mamka nevšimla, že tam nejsem. Všichni víme, že se to občas stává.

Mám štěstí, že můj pokoj se nachází jenom kousek od plotu a nemusím míjet jiná okna. Potichounku otevřu okenice a pod sklem proklouznu do pokoje. Jelikož v pokoji mám uplnou tmu a samozřejmě jsem ještě pod vlivem, nevšimnu si, že na mé posteli někdo sedí.

Ovšem jen do té chvíle, než té osobě stojím tváří v tvář. Studené prsty se pomalu, ale rychle obemknou okolo mého hrdla a mě je okamžitě jasné, kdo je ten nezvaný host. On. Ale jak se mi dostal do pokoje? Měla jsem zamčeno.

Dál, mě ale z myšlenek vytrhne prudká rána do zad. Ten hajzl mě narazil na dveře. Jak přesně jsem to poznala? No kliku zapíchnutou v boku jen tak nepřejdete.

Pomalu přiblíží svůj obličej k tomu mému a zavrčí. Ano, opravdu vrčí. "Kde's byla?" Když, ale na místo odpovědi otočím hlavu pryč, přistane mi, z ničeho nic, jeho ohromná dlaň na tváři. "Podívej se mi, kurva do očí a odpověz!!!" 

Vůbec se mi nechce a popravdě, ty zbytky mi dodávají odvahu. "Naser si," mi vyjde z úst. Okamžitě toho, ale lituji. Než se totiž stihnu jenom nadechnout, vrazí mi další facku a tím mě srazí na kolena. Nemusí si ani sahat na opasek a mně je okamžitě jasné, co má v úmyslu. Proto se rychle plazím pryč.

Moc mi to, ale nepomůže, jelikož můj pokojíček není nějak extra veliký. Stačí mu na to jenom dva kroky. Chytne mě za vlasy a plivne mi do obličeje. Během vteřiny je jeho pásek rozepnutý a poklopec otevřený.

Jelikož už, ale nemám moc na výběr, zakryji si rukama obličej v naději, že ho to třeba přestane bavit. Jenomže, to má přesně opačný efekt. Ono ho to gesto naopak ještě více rozzuří. Rychle z kapsy vytáhne něco jako provázek a ruce mi sváže za zády. Ale utáhne to moc, a já skoro okamžitě přestávám cítit ruce. To, ale není můj hlavní problém. Jeho kalhoty jsou už totiž dole a on se natahuje k mému obličeji.

Teď už nemám kam uhnout. Abych otevřela ústa mi vrazí další facku a už se mi cpe dovnitř. "Koukej na mě," vydechne nadrženě, a já už ho radši poslouchám. Chci aby to co nejdříve skončilo.

Jenomže on to naopak prodlužuje. Pomalinku mi zajíždí celý do pusy a tím vyvolává můj dávicí reflex. Jemu se to, ale líbí. Sice nemám vůbec ponětí o času a přišlo mi to jako věčnost, ale tipla bych, že tohle tempo trvalo tak deset minut. Potom už zrychlil.

Najednou mě zvedne a odvede k posteli. Položí mě na záda a rozerve mi kalhoty. Sedne si mi na obličej, navede svého ptáka do mojí pusy a lehne si na mě. A zatím co on pohybuje pánví u mé pusy, roztáhne mi nohy a začne mě tam lízat a prstit.

Je to totálně nechutné a já se modlím, aby to už skončilo, nebo aby se moje tělo zcela vypnulo a já nevnímala. Nebo aby sem najednou vtrhla mamka, která pravděpodobně sleduje televizi a nebo spí. Jenomže ona se nestane ani jedna z těchto věcí. A mě unikají vzdychy proti mé vůli.

Trvá to odcela dlouho a mě už ani nenapadne přemýšlet nad tím. Jediné co mi pořád koluje v mysli je: "Ať to už přestane. Prosím!" A taky, že jo. Ale ne dříve, než se mi udělá do pusy.

Chutná to naprosto odporně a chce se mi z toho zvracet. Jenomže se nemůžu ani pohnout. Akorát slyším zapínání poklopce a pásku a nakonec zavření dveří. No a zatím co si tam tak ležím se mi pomalinku začnou klížit víčka a doufám, že usnu.

Kéž by.

Jsem v nějakém lese. Neznám ho. Nikdy jsem tu nebyla. Je to jiný les, než ten kus od našeho pozemku. A jsem celá nahá. A i přes to zmatení a strach se vydávám dál. Najednou, ale za sebou slyším praskání větviček a šustění větví. Skoro jako kdyby za mnou někdo šel. A pak je slyšet dech. To už neváhám a rozeběhnu se. Utíkám jak nejrychleji umím, ale samozřejmě zakopnu. Nestačím se ani zvednout a už mi někdo šlape na nohu. Otočím hlavu a tam stojí On! Pomalu se usměje a skloní se ke mně...

Probouzím se trhnutím. Obličej mám uplně mokrý od slz, v hrdle knedlík a v ústech jako na sahaře. "Prosím ne. Co jsem udělala?" Prostě nechápu. Proč někdo něco takového vůbec dělá

Bojím se jen zavřít oči. Co když ho zase uvidím? Nechci. Nechci! "NECHCI!!!" To už ale je nahlas a pravděpodobně to někoho vzbudilo, jelikož je zezdola slyšet ránu. Radši se rychle otočím na bok, směrem ke zdi, zavřu oči a pravidelně oddechuji. Naštěstí, ale nikdo nepřichází a tak mám až do rána čas přemýšlet, jak se mu alespoň ráno vyhnout.

A že to bych opravdu ocenila!
____________________
Taaak po delší době kapitolka.

Tentokrát je malinko delší než ty předchozí a já doufám, že se vám líbí a baví vás.

Pa Elis