Smell Of Freedom [DOKONČENO]

Tak jo

Ráno mě probouzí světlo pronikající mými okny dovnitř. Ani si neuvědomuji, že jsem usnula. Co mi ale dochází, jsou události včerejšího večera. To už se nikdy nesmí opakovat. Proto okamžitě začínám hledat svuůj mobil. Potom mi ale docvakne, že se pravděpodobně furt válí na zadním sedadle mýho auta.

Takže scházím ty schody dolů a mířím si to rovnou do tý krabice na čtyřech kolech. Rychle otevírám zadní dveře a málem si tam sednu na prdel. Při tom včerejším záchvatu absťáku jsem to tam tak neskutečně rozházela, že teď to tam vypadá jako po výbuchu atomový bomby.

Všude je oblečení včetně kalhotek a podprsenek. Jenom ten pitomej telefon pořád nemůžu najít. A tak se rozhodnu ponořit do hlouby auta, jenom abych ho nasla zapadlej co nejdál pod sedačkou, takže na něj nejsem za žádnou cenu schopna dosáhnou bez pomoci alespoň deseti-metrové tyče.

To znamená, najít si smeták a vyšťourat to ven. A chcete něco vědět? Ono to  funguje!! Natáhnu se pro něj a ve vteřině, kdy omotám své prsty okolo jeho hran, si ho zvednu a přitisknu k srdci. Rychle mašíruju domů a během pár minut už zapínám mobil na nabíječce.

Jakmile je odemčený, najedu si na kontakty a vyhledám číslo svého dealera. Po zmáčknutí toho zelenýho tlačítka si přiložím mobil k uchu a čekám. Pípne to třikrát než to konečně zvadne. "No?" "Tady Brooks. Potřebuju další dávku." "Za kolik?" "Řekněme tak za kilo." "Okej. Ve tři se u mě stav." A stim zavěsí.

Kouknu na hodinky a je teprve 8:18. Super. Aspoň mám čas si trochu pročistit hlavu. No a právě proto se rozhodnu tady taky trochu projít. Vylezu z baráku, zmaknu a branku taky. No a začíná moje výprava po okolí.

Je tady hodně domečku podobných tomu mému. Teda alespoň ve dvou přilehlých ulicích. Jakmile jdu dál, začínají se objevovat větší baráky až vily a různé obchody. Nacházím tu knihkupectví, papírnictví, nějakou tu samoobsluhu a taky obchodní centrum. Neodolám a jdu se podívat dovnitř.

Zrovna si tak procházím okolo obchodu s nábytkem, když mě někdo chytí za rameno. Já samozřejmě uplně ztuhnu, ale to mého narušitele nezajímá. Ba právě naopak. Otočí si mě čelem k sobě a já už po třetí během dvou dnů čelim tomu hezounovi. "Ahoj. Můžem si tykat ne? Přecejenom jsme skoro sousedé, tak bychom měli udržovat nějaký dobrý vztahy," vychrlí ze sebe a já se zmůžu jenom na nervózní úsměv. Důvodem je jeho dlaň spočívající na mém rameni.

"Promiň, asi jsem tě zaskočil co?" "Ehm... no... jo... vlastně docela jo," vysoukám ze sebe a udělám krok dozadu, což donutí jeho ruku spadnout dolů. "No jo, promiň ještě jednou. Mimochodem, já jsem Gawin." "Dobře. Já jsem Kateline. Jenom tak mimochodem." On se na mě usměje a zakývá hlavou. "A jak jsi na to tady vůbec přišla?" "Jo, tak to je moc dlouhý příběh." "No, já mám čas..." "Super, ale já ne. Tak ahoj."

Otočím se k odchodu, ale on se postaví přede mě. "Promiň. Citlivý téma?" Pousměji se. "Jo, docela dost." "Okej, tak to necháme být. Nechceš si teď zajít na to kafe?" "Vlastně to neni tak špatnej nápad." "Tak super! Pojď!" "Jo... ehm... prosim tě, mohl bys mi říct kolik je hodin?" Na chvilinku se zahledí na displej. "14:30" "Kruci! Hele promiň, ale to kafe budeme muset přesunout. Za půl hoďky mám s někým schůzku a je to trochu dál. Ale hned jak se vrátim, si ho dáme ok?" "A nechtěla bys, abych tě tam hodil? No a cestou zpátky se můžeme zastavit třeba v 'Costa coffe'. Co ty na to?"

Chvilinku si nad tím zapřemýšlím a potom kladně zakývu hlavou. "Tak pojď. Ať to stihnem." Tentokrát chytám za ruku já jeho.