Smell Of Freedom [DOKONČENO]

Je mi krásně

Tak si říkam, proč jsem tohle nezkusila dřív? Je mi krásně. V klidu si ležím na trávě a nad hlavou hvězdičky. Jsou tak krásný. Tyyyjo a jak jsou daleko.

Chce se mi pořád usmívat. A ani nejsem unavená jako po M-ku. A uplně nejlepší na tom je, že nemůžu vůbec na nic myslet. A jsem tak lehká.

Koukám jak mi vánek čechrá vlasy, ale moc to necítím. Jenom jako takové šimrání. A proto se směju. Jsem neskutečně lechtivá. A tak se směju. A směju a nemůžu přestat. Je mi tak krásně.

Nikdo na mě nemůže a je mi úžasně.

A jak se pořád směju, začíná mě šimrat v bříšku. To znamená, že se Kateline musí přetočit na bok.

To, ale není tak úžasný nápad. Udělá se mi totiž trošičku, trošililinku špatně. "Asi budu blinkat." A tomu se musím zase zasmát.

Ale nedosměju se. Proč. Protože opravdu blinkám.

Dokonce se mi udělá docela dost špatně a jde ze mě všechno. I když tam nic nebylo. Ale to nevadí. Stejně to za chvíli přejde no ne? A za TU chvíli bude zase krásně. Nad tím se musím usmát.

Když už je mi zase o hodně lépe, chci se projít. Přece jenom je nádherná noc a ten les mě tak láká.

Chtěla bych zažít dobrodružství. V tom lese. A tak proč ne?

Tak se tam prostě vydám. Jak pomalu zacházím dál, světlo měsíce je slabší. Ale pořád vidím.

Pod nohama mi praskají větvičky a to je pro mě jako rajská hudba. Už jsem řekla, jak je mi krásně? Připadám si tak lehká. Lehoučká, jako pírko.

Třeba bych mohla i létat. Možná...

A bum!!!

Ležím na zemi. Je mi úžasně...