Smell Of Freedom [DOKONČENO]

Prosím ne

Flashback: Pracuju na svém projektu u sebe v pokoji a hudba mi hraje docela nahlas. Všude po stole mám rozházený papíry, tužky, propisky, fixky, lepidla a další věci. Najednou mi někdo zaklepe na dveře. Stlumím hudbu a jdu se kouknout, kdo to je. Za dveřma stojí Majk. "Jé ahoj Majku, já myslela, že jsi ještě v práci." On se na mě tak divně usměje. "Jo no, vrátil jsem se dřív. Hele, chci ti něco ukázat." Pobídne mě, abych šla  s ním dolů a já ho poslechnu. Nikdy jsme neměli moc super vztah, ale tolerovali jsme se. Zastavuje u kuchyňského pultíku a podává mi džus, jestli prý nemám žízeň. Přikývnu, lehce si usrknu a následuju ho dál. "Je to ve sklepě. Tak pojď." Je mi to docela jedno a myšlenkama jsem pořád u svého projektu, ale když jsme dole a nic tam není, začne mi to být trochu podezřelé. "Tak kde to máš?" Pobídnu ho, a on za námi zamkne. Dobře, to už je špatný. Na jeho obličeji se objeví oplzlý úšklebek a mě to asi pomalu začíná docházet. Pomalu se ke mně přibližuje a já se dávám na útěk. Bohužel klíč nechal hned u dveří, takže k němu nestihnu doběhnout a on mě chytí. Dotáhne mě ke staré pohovce a sváže mi na ní ruce a nohy k různým tyčím, takže se nemůžu hýbat. Vůbec nevím, kde se tam ty tyče vzaly. Nikdy jsme tu nic takového neměli. Když se snažím křičet o pomoc, vlepí mi silnou štiplavou facku a zacpe pusu hadrem....

Pane bože, pamatuju si uplně všechno. Jak do mě poprvé pronikl, i jak používal mou pusu. Jenomže ještě pořád stojím před ním. Bez odpovědi na jeho otázku se chci protáhnout okolo něho. Jenomže ne.

"Odpověz," zavrčí na mě. Já se mu ale ani nekouknu do očí. Na to mi dá facku. "Odpověz," zařve, " Jestli ne, tak si to zopakujem. Ještě tu mamka není, tak to stihnem." Pane bože prosím, ne.

Vyděšeně se mu podívám do očí a řeknu, že jsem v pohodě.

Pomalu mě pohladí po tváři a lehce přitiskne svoje hnusný rty na ty moje. Jenomže já se nemůžu odtáhnout, protože mě drží. Pomalu se oddálí. "Hodná holka." A pustí mě.

Hned jak doběhnu do pokoje, zamknu za sebou. Z očí mi tečou vodopády slz a bolí mě celé tělo. Z podpostele vytáhnu svojí zásobu a čtvrtinu si oddělim a dám do kapsy. Budu to potřebovat.

Potichu se protáhnu oknem a rychle se dostanu z našeho pozemku.

A pak běžim.

A zastavuju až na takové malé mýtince uprostřed lesa, o které vím jenom já. Sednu si doprostřed a ubalím si brko. A pak už jenom popotahuju a všechno začíná být lepší.