My neighbour (FF Martin Carev - Jmenuju se Martin)

Den blbec

Pohled Evy:

Probudila mě hrozná rána. Otevřela sem oči a protáhla se. Slyšela sem palačinku jak běhá v kleci. Zvedla sem se. Nenápadně sem vykoukla ze dveří. Pokoj mám až na konci chodby a vidím ke dveřím. Nikde nikdo. Chvíli sem si myslela, že to bude mamka ale ta má noční. Vždycky se vrací až kolem osmé ráno. Potichu sem šla ke dveřím. Koukla sem do kukátka. byl spadený botník. Naštěstí ne náš. Bože. Vylekal mě botník. Zasmála sem se a vrátila zpátky do pokoje. 

Ráno sem se probudila kolem deváté. Potichu sem se převlíkla do sportovního. Vyšla sem a šla do koupelny. Sice jdu běhat ale i tak si alespoň vyčistím zuby. Vzala sem si sluchátka a mobil si vzala z nabíječky. Zapla sem si první písničku co sem našla. Sluchátka sem si jen nechala kolem krku. Vzala sem si běžecké boty a vylezla před dveře. Martin se zrovna obouval. Taková škoda, že sem si nenasadila sluchátka. Rychle sem si je nasadila a seběhla schody. pokaždé by mě zajímalo na co myslí, když mě vidí. Běžela sem ulicí. Nutilo mě si zpívat ale nějak sem to překonala. Stejně zpívám děsně. 

Když už sem se vracela byla sem si jistá, že nikoho nepotkám. Před hlavními dveřmi sem si oddechla. Vstoupila sem a vyběhla pár schodů. Jen co sem zabočila sem u dveří viděla Martina. Já mám dneska vážně smůlu. Stál tam i s tím jeho Youtuberským kámošem. Oba na mě koukli. ,,Jé. Evička" pronese a já se na něj podívám. ,,Jé. Ahoj Vadime. Co ty tu?" zeptám se stejně a mile se usměju. ,,Víš ne? Jdu zarábat money" odpoví a já se zasměju. ,,Stejně je tvoje ego větší jak tvoje budoucnost. Tak co řešíš?" zeptám se a Martin se uchechtne. ,,Ou. To sem nečekal. Od posledna si se polepšila. Krávo" dodá a já se zasměju. ,,Počkat! To vypadám jako tvoje máma?" zeptám se a on se otočí. Zatleská a já se ukloním. ,,Díky" řeknu a kouknu na něj povýšeně. ,,Radši skoč do zdi" odpoví a otočí se na Martina. ,,Kdybych si chtěla ublížit vyšplhám na tvoje ego a skočím na tvoje IQ" řeknu si potichu a zase slyším smích. 

Pohled Martina:

,,Ta ti dala" řeknu a on se na mě otočí. ,,Prosím tě. Nějaká puťka mě nijak neurazí" odpoví a jde do mýho pokoje. Jen sem se nad tím zasmál.

Pohled Evy:

Mamka už byla vzhůru. ,,Nějak brzo" řeknu a ona se na mě podívá. ,,Hele nech toho" řekne unaveně a zajde do ložnice. Vysprchovala sem se a lehce namalovala. Převlíkla sem se a do tašky si vzala tvrdý papíry a složku. Samozřejmostí mobil a sluchátka. Modlila sem se abych na chodbě zase někoho nepotkala. Rychle sem se obula a pár schodů seskočila. Ani ne rychle sem šla někam si sednout. Jednu zastávku sem jela metrem jinak sem převážně šla. Už sem viděla lavečku. Spokojeně sem si sedla a nohu si přehodila přes druhou. Vytáhla sem si věci a sundala si sluchátka. Chvíli byl klid ale jakmile sem slyšela sanitku vzdala sem to a vzala si mobil. 

Už sem měla skoro vše obkreslený ale přerušilo mě cinknutí. ,,Nakonec musím do nemocnice. Oběd máš v mikrovlnce". Povzdechla sem si. Nálada za dnešek stejně zkažená. Pobrala sem si věci a šla domů. Hned jak sem přišla ke vchodovým dveřím sem začala hledat klíče. Nikde nebyli. Už zase? Jak? Ty vole. Opřela sem se o zeď. Proč já? nakonec sem se přemohla a zazvonila na Martina. ,,Ano?" ozve se a já si povzdechnu. ,,Můžeš mi prosím jít otevřít?" zeptám se a on se zasměje. ,,Jak To jen děláš?" zeptá se a já se usměju. ,,Nevím. Sem prostě blbá" odpovím a on zavěsí.

Pohled Martina:

Zvedl sem se a šel tam. Vadim byl už dávno v tahu.Sešel sem dolů. Eva se otočila. Začal sem se smát. Vyhodila rukama a koukla na mě. Klepal sem na ni. Pořád sem se smál. ,,Já tě zabiju" slyším ji jen mírně. Ty dveře moc nepropouští. Ironicky sem pokýval. Teď sem se i trochu bál otevřít. 

Pohled Evy:

Už sem ztrácela naději. Opřela sem se o dveře. Byla sem na mobilu a hledala si jak někoho zabít aby to nikdo nezjístil. Najednou se dveře otevřeli a já spadla dovnitř. Tvrdý pád to naštěstí nebyl. ,,Lekla ses?" zeptá se Martin pobaveně a postaví mě. Vražedně sem na něj koukla. Vím proč sme se nikdy extra nebavili. Je úplně debilní! Nic sem mu na to neřekla a naštvaně šla domů. Když mi došlo, že nemám ani klíče od domu vrátila sem se za ním. ,,Nemám ani klíče od bytu" řeknu a on se zasměje. Ani nevím co si o mě musí myslet. Šel nahoru a nic neříkal. Podal mi klíče a opřel se o futra. Odemčela sem a hodila si tam tašku. Vrátila sem se k němu. Usmál se a vzal si ode mě klíče. ,,Co by si beze mě dělala?" zeptá se a já protočím oči. Nic sem mu na to neřekla. Vracela sem se do bytu. Ve dveřích sem se na něj otočila. ,,Asi by tu byl někdo jiný kdo by měl naše klíče" odpovím a usměju se. Pokrčím rameny a zalezu dovnitř. Nenápadně sem koukla do kukátka. Zasmál se a pokýval nad tím hlavou. 

Tak a to je pro dnešek vše. Nějak sem se zahnala do kouta. Sama nevím co by se mělo stát aby se nějak víc začali bavit nebo tak. Budu opravdu ráda když mi pomůžete... Nápad?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby