My neighbour (FF Martin Carev - Jmenuju se Martin)

Nezvaný host

Pohled Evy:

Vracela sem se domů od kamarádky. Dneska už sem klíče měla. Odemykala sem a zrovna se otevřeli dveře. Vyběhl Bestík a sebíhal schody. ,,Chyť ho!" křikne Martin a já se akorát skloním. Vzala sem ho do náruče a za mnou akorát bouchli dveře. Začal mi lízat tvář. Zasmála sem se. ,,Ahoj Bestíku dlouho sme se neviděli" řeknu a pokrčím nos. Když sem si uvědomila, že ten pes je Martinův a ten stojí přede mnou koukla sem na něj. Utřela sem si tváře a pohladila Bestíka. ,,Tohle je asi tvoje" řeknu lehce s trapností v hlase. Kývne a usměje se. Bestíka sem položila na zem a koukla na něj. ,,Koukám, že už si nosíš klíče" řekne pobaveně a ukáže na ruku kde svírám svazek klíčů. ,,Jo. Už to tak vypadá" odpovím a jdu na schody. Nic na to neřekl a připl psa na vodítko. Odemčela sem si a vešla. ,,Sem  v práci. Vrátím se zítra". Je vůbec možný aby někdo bydlel ve svojí práci? Vzala sem si notebook a šla si zapnout písničky. 

Pohled Martina:

Už sem se vracel. Bestíka sem si vzal pod paži a odemčel si. Vyšel sem schody a chystal se odemčít. Bestíka sem musel položit. Někam mi odešel. Chvíli sem si myslel, že jen něco očuchával. Jakmile sem se otočil nebyl tam. Jen dveře od bytu Evy byly otevřený do kořán. ,,To si děláš prdel ne?". Potichu sem vešel a přizavřel dveře. Asi by bylo lepší tam normálně vejít a zavolat na ni ale moc se s ní nechci bavit. 

Pohled Evy:

Když už sem měla čas šla sem se vysprchovat. Přece jen je venku dost teplo. V ručníku sem se vracela do pokoje. Dveře byli otevřený. Asi průvan. Vešla sem dovnitř a otočila se k posteli. Na ní mi ležel Bestík a kolem něj byla plyš. Naštvaně sem ho vzala a vyšla ze dveří. Jen co sem koukla ke dveřím stál tam Martin. Koukl na mě omluvným obličejem. ,,Můžeš mi vysvětlit proč?" zeptám se a on pokrčí rameny. Bestíka sem položila na zem. Ten se ale hned vrátil ke mě do pokoje. ,,Besťo" řekne Martin a odstrčí mě. Šla sem za ním. ,,Jako děláš si srandu? Martine příjde ti to normální?" zeptám se a on si ho vezme. Koukne na zem. Sehla sem se a vzala si hlavu pandy, kterou rozkousal. Nadzvedla sem obočí a koukla na něj. ,,Hele za to nemůžu. Měl si otevřeno" řekne a jde pryč. ,,Jak nemůžeš. Máš si ho hlídat" řeknu a jdu za ním. ,,Buď ráda, že to byl Besťa a ne nějakej zloděj" řekne a otočí se na mě. ,,Ty jsi vážně debilní" řeknu a on se zasměje. ,,To je mi ale novina" odpoví a výjde. Bestíka pustí do bytu a zavře dveře. Otočí se na mě a zasměje se. ,,Klidně ti koupím novýho plyšáka" řekne a koukne na mě. ,,Fajn. Stejná panda" odpovím a on mávne rukou. ,,Tolik pand. To bude easy" řekne a zasměje se. ,,Uvidíme jak se budeš smát. Je z Dánska kde sme byli asi před pěti lety. Vtipálku" dodám a mu rázem sklapne. Usměju se na něj a zalezu. Až teď mi došlo, že sem byla celou dobu v tom ručníku. Plácla sem se do čela. 

Pohled Martina:

To sem si pěkně naběhl. Prolezl sem všelijaký eshopy abych ji sehnal. Proč vydávám takový úsilí abych sehnal nějakou blbou pandu mojí trhlé sousedce? V tom sem dostal nápad.

Pohled Evy:

Vzala sem si brýle. Normálně je nenosím ale už se mi hůř četlo. Někdo zazvonil. Vstala sem. Chvilku sem si myslela, že to bude mamka co si jen zapomněla klíče. Rázem mě to přešlo když sem viděla blonďatou hlavu. Je to zvláštní. Oba moji rodiče jsou hnědovlasý jen já sem blondýna. Samozřejmě ne úplná ale barvy na vlasy sem objevila celkem brzo. Otevřela sem dveře. ,,Co to je?" zeptám se a on mě odstrkne ode dveří. ,,Do Dánska se vážně nechystám ale tohle mi příjde jako dostatečná náhrada" řekne a šoupne ke mě asi metr a půl velkýho medvěda. ,,Kde si to sehnal?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,V hračkásřství" odpoví a koukne na mě. ,,Kam to asi mám dát? Vždyť je to pomalu větší než já" řeknu a o pokrčí rameny. ,,Hele ber nebo nech být" řekne a já se na něj kouknu. ,,Beru. Kolik tě to stálo?" zeptám se a on mávne rukou. ,,Běž si radši po svým. Moc nadšenej z toho teda nejsem" odpoví a já se kouknu dolů. Na ocasu byla připevněná cenovka. ,,Tři tisíce?" zeptám se překvapeně. Zamračí se a já se jen zasměju. ,,Páni no možná to i tu zničenou pandu nahradí no" řeknu a on pokýve hlavou. ,,Dělám to jen proto aby sis nemyslela, že nejsem zodpovědný. Já dokážu přiznat chybu. I když tohle byla tvoje chyba" dodá a já se na něj podívám.

Pohled Martina:

Baví mě ji provokovat? Ano. Ten pohled sem viděl víc krát. Schyluje se k hádce. ,,Jak moje chyba? Máš si ho hlídat" odpoví a já se zasměju. ,,Je to zvíře. Nemyslí" řeknu a ona rozhodí ruce. ,,To ty nemyslíš" odpoví a já se zasměju. ,,Jo to říká ta pravá co neumí zavírat dveře" řeknu a ona se na mě překvapeně koukne. ,,Víš co? Uspořádám workshop kde tebe a pár dalších naučím zavírat dveře a pak si uděláme názornou ukázku" dodám a ona se na mě vrhne. Chytl sem ji a lehce odstrčil. Povytáhla si brýle. Smál sem se. Ohledně jako vždy. Jo to sem ale nečekal, že i ona má celkem ránu. Pro, kterou si nejde daleko. Loktem mě píchla do břicha. Sklonil sem se a hned na to mi přilítla menší facka. Koukl sem na ni. Otevřela mi. ,,Prosím princezno" řekne a šťouchne mě ven. ,,Zlato připadáš si hodně drsně?" zeptám se a ona se usměje. ,,A víš, že jo? Zbila sem slavného Martínka" odpoví a já se na ni kouknu. ,,Ty si mě nez...." nestihl sem to doříct. Bouchla dveřmi a asi odešla. Tohle bude mít ještě dohru.

Tak a to je pro dnešek opravdu všechno. Nějaké extra nápady. Zatím mám jeden a chtělo by to další. Třeba nějakou záminku pod, kterou se začnou bavit. Až dneska sem se do toho trošku dostala. Dejte mi ještě čas prosím. Tyhle FF ze života se mi píšou o něco hůř než třeba V zajetí a nebo Proti mé vůli. Hodně nápadů sem vypotřebovala na Vadima a Vláďu, proto je to o hodně těžší. A proto vás prosím o extra pomoc. Takže nějaké nápady? Dolů prosím...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby