My neighbour (FF Martin Carev - Jmenuju se Martin)

Jednou pozdního rána...

Pohled Martina:

Jdeme domů? Jdeme už domů? Ano konečně. Film skončil a já koukl na Evu. Drkl sem do ní. Překvapeně na mě koukla a zvedla se. ,,Ty jsi usla?" zeptám se pobaveně a ona do mě šťouchne.

V parku sme šli v naprostém tichu.  Nenápadně sem na ni koukl. Usmála se a zmáčkla mi ruku.

Pohled Evy:

,,Prosím tě až moc si myslíš" řeknu a on mi otevře dveře. Vpustil mě dovnitř. Vyzula sem si boty a zeslíkla Martinovu mikinu. Po celým večeru sem byla úplně zmožená. Sedla sem si v obýváku a vydechla. Dneska máma není doma. Celý den. Martin si sedl za mě a odhrnul mi vlasy z ramen. Dal mi pusu na krk a přitáhl k sobě. Mírně sem si povzdechla a otočila se na něj. Mrkl na mě a usmál se. Strčil mi ruce do kapes u kalhotách a namáčkl na sebe. Nic neříkal. Trochu mě to děsilo. Z ničeho nic se zvedl a vzal mě s sebou. Usmíval se na mě. Z ničeho nic mnou otočil. Zasmála sem se a on zapl nějaký písničky. Smála sem se. Vážně skvělý načasování Martine. 

Pohled Martina:

Nechtěl sem ji do ničeho nutit. Z ničeho nic mě mírně tlačila do pokoje. Zasmál sem se a ona mě chytla za ruku. Pomalu mě táhla ke dveřím. Nakonec sem ji vzal do náruče. Zasmála se a já s ní otevřel dveře. 

Probudil sem se uprostřed noci. V pokoji bylo šero. No tak to asi není noc. Eva na druhé straně postele v mém triku se na mě otočila. Víc se přikryla. Mírně sem se nad tím zasmál. Přitáhl sem si ji k sobě. 

Pohled Evy:

Protáhla sem se a úplně sem změnila polohu. Někdo se zasmál. Někdo? Martin. Promnula sem si oči. Hned sem si sedla. Stál přede mnou v kraťasech a bez trika. Usmála sem si se položila se na deku. ,,Jdeme snídat?" zeptá se a lehne si vedle mě. Pohladila sem ho po holé hrudi a otočila se k němu. ,,Asi jo" odpovím a usměju se na něj. 

Míchala sem vajíčka a poslouchala Evropu. Martin šel pro nějaký pečivo. Bytem se ozval zvonek. Už, už sem si myslela, že příjde. No pěkně sem se mýlila. U dveří stál někdo úplně jiný.

Pohled Martina:

Otevřel sem si dveře a vyšel schody. ,,No kde jsi?" zeptá se Vadim a já se na něj nervozně kouknu. ,,Co?" zeptám se mírně překvapeně a on se zasměje. ,,Měl sem ti vrátit ty věci" odpoví a já kývnu. ,,No jasně" řeknu a odemču si dveře. Ani jeden nic neřekl. ,,Martine?" zavolá Eva a já se kouknu na Vadima. ,,Ty tam někoho máš?" zeptá se tiše a já pokrčím rameny. ,,Tak to nebudu rušit" pošeptá znovu a položí mi tašky ke dveřím. ,,Marti..." Eva to nedořekne a tupě zírá na Vadima ve dveřích. On jí pohled opětuje a nechápavě na mě koukne. ,,Já asi půjdu do kuchyně" řekne s trapností v hlase Eva a vezme si ode mě pečivo. Oba sme na ni koukali jak odchází za roh. Otočil sem se na něj. Zadržoval smích. ,,Eva?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Nemusím ti nic vysvětlovat" odpovím a on se uchechtne. 

Pohled Evy:

Seděla sem a hladila Bestíka. Tiše si tam povídali. ,,Tak čau" řekne jeden z nich a Martin zavře dveře. Se vší trapností sem na něj koukla. Zasmál se a pokýval nad tím hlavou. ,,Nic víc mi k tomu neřekneš?" zeptám se a on si sedne ke stolu. Jen pokýval a sám pro sebe se usmál. Nabral si jídlo a koukl na mě. Zvedla sem se a sedla si naproti němu. ,,Alespoň sem se vyhl představování" řekne z ničeho nic a já se uchechtnu. ,,Říkal něco?" zeptám se a on zvedne hlavu od jídla. ,,Ne. Jen se tomu smál" odpoví a já si taky naberu jídlo. ,,Hele buď v klidu. Jako, že se nic nestalo" řekne a já se nad tím zasměju. 

Seděli sme v obýváku a koukali na film. Držel mě za ruku a upřeně koukal. Začal zvonit mobil. Ani jeden nevěděl čí ten mobil je. ,,Jo to je moje" řeknu a on mě pustí. Zvedla sem se a mobil si vzala. ,,Ano?" zeptám se a vrátím se za ním. ,,No. Teď?" zeptám se a taťka se zasměje. ,,Ano teď. Rychle si sbal" odpoví a já kouknu na Martina. Mile se usmíval. ,,Fajn" řeknu rychle a típnu to. Kývl na mě hlavou. ,,Taťka" odpovím a úsměv mu spadne. ,,A?" zeptá se a já se kouknu bokem. ,,Přijede si pro mě" odpovím a on se uchechtne. ,,Zní to jako by tě někdo odvážel na vojnu" řekni tiše a oba se zasměje.

Pohled Martina:

Pomohl sem jí sbalit věci. Vzal sem jí tašku a vyšel před byt. ,,Bože. Už chci mít osmnáct" řekne a já se zasměju. ,,Jo jednou se ti to možná vyplní" odpovím a ona mě praští. ,,Tak se měj" řekne a usměje se. ,,To je všechno?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Máš brečet, že nebudeš se mnou. Říkat jak ti budu strašně chybět. No a ty řekneš tak se měj" dodám a ona se zasměje. ,,Fajn... Ooo lásko má jediná. Budeš mi scházet můj věrný. Už nikdy ne nevrátím" odpoví a udělá poker face. ,,Ne. Před tím to bylo lepší" řeknu a oba se zasmějeme. Dal sem jí pusu a pohladil po zádech. Na schody vběhl Alexandr. ,,Evino! Jedeme" křikne a já se zasměju. ,,Jo Evino" zopakuju ho a on se zasměje. ,,Padej" řekne k němu Eva a on jí vezme tašku. Otočila se na mě. ,,Jednou mi z něj mrdne" řekne tiše a usměje se. Zasmál sem se a objal ji. Naposledy mi dala pusu a sešla schody. Když sem ji viděl odcházet hned sem si vzpomněl na Vadima a jeho poslední větu než odešel. 

Flashback:

,,Absolutně tě nechápu. Asi ji máš rád co když ji strpíš v jedné místnosti" řekne pobaveně a já se jen zasměju. ,,Tak čau" odpovím rychle a zavřu dveře.

Tak a to je po dlouhé době zase všechno... Nějaké nápady? Dolů.

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby