My neighbour (FF Martin Carev - Jmenuju se Martin)

Zkažená oslava 2/2

Pohled Evy:

Všichni už byli tady. Martina sem si nevšímala. S jediným s kým sem se mohla bavit byl Petr. Nejhorší na tom je, že přijíždí jen jednou za čas. Seděla sem u stolu. ,,Hele nebuď naštvaná" řekne Martin a sedne si vedle mě. ,,Ty ignorante. Ty na mě ještě mluvíš?" zeptám se a on se zvedne a odejde. Sedl si na sedačku a vytáhl si mobil. Už sem slyšela odemykání zámku. Koukla sem na taťku co se upravil. Jen sem se usmála. Nerozvedli se ve špatným. Třeba ji má ještě rád. Najednou sem byla šťastná. Co když se k sobě vrátí? To už mě ale ohlušil vřískot všech ostatních. Mamka vypadala překvapeně. Tak jak by ne? Šla ke všem a pozdravila se s nimi. No nečekaně se začalo slavit. Od ostatních sem seděla dál. Vedle mě se prohloubila sedačka. ,,Čau" řekne potrat a usměje se. Teda ne potrat ale Alexandr. Člověk by si řekl, že nejvíc blbosti nasbíral Martin ale Alexandr zatím vede. O dost. Začal mi mlít nějaký sračky. 

Pohled Martina:

Když mi Petr řekl, že musí odejít seklo se ve mě. ,,Proč?" zeptám se a on se zasměje. ,,Nudím se. Alespoň budu mít chvilku klid než odjedu" odpoví tiše a zvedne se. ,,Martine běž si za Evou. Potřebujeme něco probrat" řekne taťka a kývne na mě. Vzal sem si mobil a šel za nima. Seděla od něj pěknej kus. ,,Posuň se" pošeptám a ona pokýve. ,,Běž za ním ty" odpoví tiše a namáčkne se na opěradlo.

Pohled Evy:

Z ničeho nic mě vzal a posunul úplně k němu. Bránila sem se a držela se opěradla. ,,Martine" řeknu a on se zasměje. Zvedne mě a drží nad sedačkou. Sedne si na kraj a usměje se na mě. ,,Fajn" řeknu z trucu a sednu si na něj. ,,Můžeš mi vysvětli co to děláš?" zeptá se a já pokrčí rameny. ,,Sedím" odpovím a on mě z něho sundá. Začala sem ho odstrkovat a Alexandr si nás začal všímat. Tak stejně i lidi u stolu. ,,Co to děláte?" zeptá se Martinova mamka a koukne na nás. Oba se navzájem držíme a strkáme se. ,,Co?" zeptáme se stejně a pustíme se. ,,sedněte si a buďte zticha" řekne někdo z nich. Oba na sebe koukneme. Skočila sem na sedačku a chytla se opěradla. Zamračil se na mě a sedl si doprostřed. Ušklíbla sem se. Švihl rukou a praštil mě do nohy. Udělala sem mu to samý. Chvilku sme se tam mlátili. Když sem ho chtěla znovu praštit ruku mi chytl. Stáhl mě a já spadla na zem. ,,Co to zase děláte?" ozve se z kuchyně a mamka nakoukne. Martin se usmívá a dělá, že je na mým mobilu. Zvedla sem se a sedla si. Sebrala sem mu můj mobil a naštvaně na něj koukla. Vyplázl na mě jazyk. 

,,Alexandre odcházíme!" křikne z ničeho nic ta upištěná borka a jde k nám. Nemám ji dneska. Myslím, že taťka má na lepší. Zvedne ho a on ani pořádně nereaguje. ,,A ty. Vše kvůli tobě!" řekne a ukáže na mě. ,,Ty vole co je?" zeptám se a ona se na mě zamračí. ,,Kvůli tobě!" křikne a já se posunu k Martinovi. Kouká hrozně zlostně. 

Pohled Martina:

Chytla mě mírně za ruku a namáčkla se na mě. ,,Míšo uklidni se nic to není" řekne můj taťka a jde k ní. ,,Nešahej na mě. Za vše může tenhle spratek!" křikne a jde k ní. ,,Hele nechte ji" řeknu a ona se zastaví. ,,Tady mě už nikdo neuvidí!" křikne a já se celkem zarazím. Jak s ní někdo může vydržet? Když odešla jakoby se atmosféra uvolnila. Všichni se vrátili do kuchyně. 

Pohled Evy:

Nechápala sem co se stalo. Asi jí došlo co má za syna a viní mě. Koukla sem na Martina. Shlédla sem k němu. Mírně sem naklonila hlavu. Přiblížil se. ,,Co to děláš?" zeptám se a stoupnu si. ,,Myslel sem, že to chceš" odpoví a já se na něj naštvaně kouknu. ,,Myslet znamená hovno vědět" řeknu a on se zasměje. ,,To říká ta pravá" odpoví a taky si stoupne. Jako klasicky začlo handrkování. Jako to se dalo čekat ne? ,,Jak tě napadlo, že to chci?" zeptám se a on se na mě koukne. ,,Držela si mě za ruku" odpoví a já na něj překvapeně kouknu. ,,A jako to v tvém světě znamená,že chci aby si mi dal pusu?" zeptám se a založím si ruce. ,,Ne ale koukala si..." nedořekl to. Chytla sem ho za ruku a koukla na něj. ,,Tak honem! Držím tě za ruku" řeknu a on se zasměje. ,,Nebudu..." znova ho přeruším. ,,Ne! Chci pusu!" řeknu a on se naštvaně koukne. ,,No? Dělej ne? U Martina to přece znamená, že chci pusu" řeknu a on pořád nic. ,,Vidíš kreténe? Nic to neznamená. Jen si tak blbej, že to sám nevíš. Nic to ne..."

Pohled Martina:

Už mě štvala. Na jednu stranu sem se chtěl hrozně smát. Když zase vedla jeden z jejích klasických proslovů koukal sem na ni. Není zlá. Je jen totálně divná. Ne to asi ne. Chvilku sem přemýšlel. ,,Vidíš kreténe? Nic to neznamená...". Dál už sem ani neposlouchal. 

Pohled Evy:

Z ničeho nic mě přitáhl a dal mi pusu. sevření povolil a začal to trochu víc prožívat. Prostě klasika. Pravá ruka tvář a druhá zadek. Dalo se to čekat. Rkou sem mu sjela po hrudi. Mírně se oklepal. Po chvilce se odtáhl. ,,Spokojená? Hmm!" zeptá se jakoby měl pravdu a já se kouknu do země. ,,Co ty si za kentaura? Si debil? Pane bože!" řeknu a otočím se k němu zády. Při tom sem se ale usmála sama pro sebe. ,,Martine jdeme!" křikne mužský hlas. Otočila sem se na něj. Chtěl něco říct. Hned na to ale mávl rukou a pokýval hlavou. Dřív než sem zašla do pokoje sem se otočila ke vchodovým dveřím. Chvilku sme na sebe koukali. 

Pohled Martina:

V tuhle chvíli mi je ukradená. Proč sem to udělal? Jo sem kretén. Bouchl sem dveřmi a zašel k nám. ,,Ty máš ještě špinavou pusu z dortu?" zeptá se taťka a já se kouknu do zrcadla. ,,Co? Ne! Možná" dodám po chvíli a dojde od čeho to mám. Utřel sem si pusu. Celý ten večer sem na to musel myslet. Nevadilo mi to jen mi vadilo, že to bylo s tou nejhorší osobou na celým světě. 

Tak a to je vše. Bum! Já vím přelomový... Ne ani moc ne ale pokud máte nápad klíďo mi ho hoďte dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby