Praha. Místo kde je každý tím kým chce. Třeba já. Snažím se být hodná a všem vyhovět. Jo, ale někomu to prostě nejde. Nejhorší na tom je když toho dotyčného vídáváte každý den. Martin. Můj soused. Prostě nenávist na první pohled. Naši mi snad milion...
Ať si říká co chce. Je mi jedno. Není. Ale jo je. Ne není. Je! Naštvaně sem koukla z okna. Pustila sem si další písničku a ignorovala potrata. Po chvíli do mě rejpl. ,,Co je debile?" zeptám se a táta koukne do zrdcádka. Zamračil se a já si sundala sluchátka. ,,Nechceš se pro něco stavit nebo tak?" zeptá se a já kývnu. ,,Ne" odpovím a znova si nasadím sluchátka.
Jen co sme vystoupili z auta sem viděla v okně Michalu. To zase bude. Vzala sem si tašku a šla dovnitř. Ani mě nepozdravila. ,,Chcípni svině" pošeptám, když projde kolem mě. ,,Co prosím?" zeptá se a dotčeně se přidrží linky. Ani sem neodpověděla a šla do pokoje. Otevřela sem dveře. Hodila sem tašku na zem a skočila do postele. Otevřela sem si dveře na balkon a šla si dát sprchu.
Pohled Martina:
Volal sem jí každou minutu. Nakonec sem to hned položil. Absolutně sem si nepamatoval kde její otec bydlí. Po chvíli sem koukla na číslo volajícího. ,,Ahoj" řekne a já se usměju. ,,Čau" odpovím a stoupnu si. ,,Kde přesně bydlí tvůj otec?" zeptám se a ona nic neřekne. ,,Martine neřeš to. Vlastně ani nevím proč s tebou mluvím" dodá a já se usměju. ,,Jasně. No dík. Chtěl sem jen říct, že vím, že to není pravda. Neomlouvám se. Jen říkám že ti věřím" dodám a ona se zasměje. ,,Pošlu ti to zprávou" řekne a já se zaraduju. ,,Jasně. Tak já se stavím" odpovím už klidně a ona zamručí.
Pohled Evy:
Zmatek nad zmatek. Vlasy sem si vyfénovala. Naštěstí zde mám oblečení někam na ven.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Věděla sem, že mu to bude chvíli trvat tak sem se mohla jít i namalovat. Maluju se minimálně ale teď je výjimka. Pustila sem si písničky. Po chvilce sem měla vše hotové. Bála sem se konturování ale dneska se mi to vážně povedlo. Bez toho selfíčka by se to neobešlo. Bum a je to. Sedla sem si na postel. Po chvíli sem si pustila pár videí.
Do pokoje mi vletěl potrat. ,,Kam se chystáš?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Jdu ven" odpovím a on si sedne na kraj postele. ,,S Danem?" zeptá se a já ho kopnu. ,,Ne" odpovím a na mobilu se mi objeví Martinův strašidelný výraz. ,,No. Tak já mizím" řeknu a zvednu se. Odešla sem z pokoje a seběhla schody. Táta tam nikde nebyl jen Michala. ,,Kam jdeš?" zeptá se povýšeně a koukne na mě. ,,Ven" odpovím a ona si stoupne ke dveřím. ,,S kým?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,S kámošem" odpovím a otevřu dveře. Hned je zabouchne. ,,Kdy se vrátíš?" zeptá se znova. ,,Nevím. V deset" odpovím a znova otevřu dveře. Teď sem se dostala ven. Martin se otočil. Usmál se a já šla k němu. ,,Ahoj. Páni... Jdeme?" zakecá to a já kývnu.
Pohled Martina:
Chvíli sem nevěděl co přesně dělat. Nakonec sem se do toho dostal. Prostě sem byl sám sebou. ,,A máš radši lékořici a nebo marshmallow?" zeptám se a ona se zaksichtí. ,,Nenávidím lékořici" odpoví a já se zasměju. Povídali sme si a nic moc se nedělo. ,,Znám vážně dobrou kavárnu" pronesu po chvíli. ,,Jo? No to já taky" odpoví a já se zasměju. ,,Jo to asi každý. Zajdeme tam?" zeptám se a ona kývne. Na přechodu je to vždycky trošku rušný.
Pohled Evy:
Vždycky je tu tolik povyku? Oba sme s Martinem vykročili ale kolem projelo auto. Vrátili sme se a překvapeně na sebe koukli. Chytl mě za ruku a nevšímal si mě. Nevadilo mi to. To je vážně po dlouhé době co mi něco nevadí. Něco se se mnou vážně děje. Přešli sme a dál si povídali. Jakoby nic. Možná to byl jeho riskantní krok, který mu vyšel. Nebudu mu to kazit. Najednou mnou protočil. Zasmála sem a koukla na něj. Oba sme se jen zasmáli.
Seděli sme v té kavárně snad... No prostě dlouho. Vyšli sme a on mě zase chytl za ruku. Chtěla sem mu na to něco říct ale jakoby sem se přenesla do jeho situace. Asi by mi nebylo úplně příjemný kdyby mě popichoval svýma poznámkama. Taky sem ho popíchala on se zatočil. Znova sme se začali smát. Možná sme i stejně vypatlaný?
Pohled Martina:
Stáli sme před domem. ,,Už víš přesně kdy se vrátíš?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Táta mě a potrata bere do zoo. Aby si připomněl starý časy kdy sem byla malá" odpoví a já se zasměju. ,,Hele a proč potrat?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Znáš tu situaci kdy tě něco napadne a toho druhýho to přímo vystihuje?" zeptá se pobaveně a všelijak se u toho nasmívá. ,,A víš, že jo?" zeptám se a ona se zasměje.
Pohled Evy:
Opíral se o branku a koukal na mě. ,,Jej. Už vyhlíží a sleduje nás. Musím jít" dodám a on se zasměje. Otočí se a zamává. Zmizela za závěsem. Zasmál se a šel ke mě. Chytl mi tvář a políbil mě. ,,Dnešek sem si užil" pronese tiše a já kývnu. Stoupla sem si na špičky abych mu mohla dát pusu. Usmál se a podržel mě. Opírali sme se čely. Jen sem ho objala. Vždycky takhle voněl? Hlavu si položil na tu moji. ,,Vždycky si byla tak malá?" zeptá se a zasměje. ,,Tak dík no" odpovím a on mávne rukou. Koukla sem do okna kde zase špiclovala. ,,Já jdu. To si zase vyslechnu" dodám a Martin se zasměje. ,,Kdyby něco zavolej mi" řekne a já kývnu. Otevřela sem branku a šla ke dveřím. Zamával mi. Usmála sem se na něj a otevřela dveře. Vyzula sem se. Hned u mě stála. ,,Kdo to byl?" zeptá se a jde se mnou. Snažila sem si jí nevšímat. ,,To byl ten tvůj kamarád?" zeptá se a já se na ni podívám. ,,Ano" odpovím a ona mi ukáže mobil. ,,Koukej. Mám to všechno natočený. Je to pěkný uchylák. Koukej kam ti šahá. Kdybych se koukla na na zadku otisk jeho rukou. Víš to?" zeptá se a já udělám dva ťuky a fotka už tam není. ,,Nic nevidím" odpovím a ona se naštvaně koukne. Rychle sem šla do pokoje kde sem se zamkla. Tak a sem někde. Ona to řekne tátovi a on mě seřve. Tak ale YOLO ne?
