Pohled Evy:
První den školy a já nestíhám. Kruci! Obula sem si boty a vyšla ven. ,,Páni máš ještě půl minuty" řekne Martin pobaveně a já se zasměju. Chytl mě za ruku a sešli sme dolů. Vyšli sme stejně i s ostatními z okolí. Tentokrát je nás tu o něco víc. ,,No jo maturitní ročník" pošeptá Martin a já se zasměju. Nastoupili sme do autobusu a sedli si k sobě. ,,Takže si to zrekapitulujme. Končíme stejně v ponděli, středu a čtvrtek" řekne a já kývnu. ,,V úterý končím později kvůli tělocviku" dodám a on kývne. ,,A já v pátek, protože nestíhám" řekne pobaveně a já se zasměju.
Když autobuse zastavil políbil mě a usmál se. ,,Za dvě hodiny" řekne a já kývnu. Vylezla sem a vyšla do školy. Hned u dveří sem viděla Kláru. Mírně na mě zamávala. Kývla sem a vešla dovnitř. Hned sem šla do třídy. Znovu sem potkala ty lidi od, kterých sem si chtěla dát navždycky pokoj. ,,Ooo Evo" křikne někdo ze zadu a já se na ně otočím. ,,Ahoj" řekne mírně a sednu si na židli.
Pohled Martina:
Seděl sem v autobuse a čekal než dojedu k Evě. Už teď je mi to nepříjemný když ji nevidím každý den. Jo Martine co to asi znamená? Na zastávce stálo pár lidí, ale Eva nikde. Vzal sem mobil a hned na mě vykoukla. ,,Promiň, ale se třídou jdeme ještě na kafe. Dorazím kolem dvanácté a skočíme si na oběd. Miluju tě". Úplně sem se zastavil. Miluju tě?
Pohled Evy:
Seděli sme a povídali si. Celkem se to změnilo od posledna. ,,Evo sem slyšel, že máš přítele" řekne pobaveně Vítek a já se zasměju. ,,Jo prej je slavnej. Leoš Mareš?" dodá Markéta a všichni se zasmějou. ,,Není to Leoš Mareš. Kdyby jo už tu nejsem" dodám a všichni se zasmějou. ,,Tak kdo to je?" zeptá se nervozně Markéta a já kouknu do země. ,,Jmenuje se Martin" odpoví a ona se zasměje. ,,Ten co bydlí naproti? Carev?" zeptá se a já nenápadně kývnu. Všichni se začali smát. ,,Nechce ji. Ty zase chodíš s Jůlinou z B-éčka" řekne Jana a všichni se překvapeně koukneme. ,,B-éčkaři jsou, kreténi. Jak s ní můžeš chodit?" zeptám se a všichni kývnou. Zase sem si popovídal s někým jiným než s Martinem a Bestíkem.
Spěchala sem domů, protože tak jako tak mám zpoždění. Akorát sem vešla dovnitř a potkala Martina na schodech jak jde s Bestíkem. ,,Ahoj" řekne zaraženě a já mu otevřu dveře. ,,Ahoj. Co ve škole?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Normálka" odpoví a jde dál. ,,Půjdeme na ten oběd?" zeptám se a on kývne. ,,Jasně. Běž se nachystat" odpoví a já se zastavím. Uraženě sem se vrátila. Odemčela sem si dveře do bytu. Tašku sem si hodila do pokoje a sedla si ke stolu v kuchyni. Když se ozval zvonek zvedla sem se a šla ke dveřím. Otevřela sem a Martin mávl. ,,Nepůjdu s tebou nikam dokud mi neřekneš co se zase děje" řeknu a on mávne rukou. ,,Nic. Jen nemám moc náladu" odpoví a já nad tím pokývu hlavou. ,,Martine ráno si byl úplně v pohodě" řeknu a já si povzdechnu. ,,Tak jdeme?" zeptá se a já kývnu.
Seděli sme zticha a jedli. ,,Evi?" zeptá se a já na něj kouknu. Pokýval hlavou a zase se vrátil k jídlu. Když se rozhodl, že půjdeme chytl mě za ruku a šli sme domů. ,,Dáme si zmrzlinu?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Můžeme" odpovím a on se usměje.
Pohled Martina:
Vím co k ní cítím. Sem si tím jistý. Jenže co když to napsala jen tak a nemyslí si to? Došli sme domů. ,,Tak... ahoj" řekne a jde ke dveřím. ,,Miluju tě" řeknu hrozně nahlas a ona se otočí. ,,Martine?" zeptá se a já se na ni kouknu. ,,To si mi chtěl říct?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Jo" odpovím a ona se zasměje. Chytla mě za ruku a usmála se. ,,Bože proč?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Bál sem se" odpovím a ona mě obejme. ,,Taky tě miluju" řekne a zaboří se do mě. Odemčel sem dveře od bytu a pomalu vešel. Koukla na mě a já jen zvedl obočí. Zabouchla a já si ji vyhoupl.
Pohled Evy:
V nejlepším jednomu z nás zazvonil mobil. Oba sme si vzali mobil. Martin si ho vypl a odhodil dál. Já si ho položila opatrně na zem a koukla na něj. Usmál se a mrkl na mě. Úsměv sem mu oplatila. Po dnešku je mi jasný, že je pro mě vážně důležitý.
To je vše. Nápady? Dolů...
Vaše AdellRainbowUnicorn
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
My neighbour (FF Martin Carev - Jmenuju se Martin)
FanfictionPraha. Místo kde je každý tím kým chce. Třeba já. Snažím se být hodná a všem vyhovět. Jo, ale někomu to prostě nejde. Nejhorší na tom je když toho dotyčného vídáváte každý den. Martin. Můj soused. Prostě nenávist na první pohled. Naši mi snad milion...