Po akci s cestovní časem se Potterovi a Malfoyovi sblížili. Může se to zdát jako vyřešení spousty problémů, ale patnáctiletému Albusovi naopak několik problémů přibilo. Naštěstí to nejsou problémy v podobě největšího černokněžníka světa, ale ty se k...
Ve zbytku dne se nic zvláštního nedělo, teda pro mudly by to bylo zvláštní až přespříliš, ale pro někoho, kdo sem chodí už nějakou dobu, to nic extra nebylo. Tak jsem se Scorpem seděl na hodině kouzelných formulí. Profesor vynechal varování a šli jsme rovnou na učivo. Měli jsme odstranit rez. Scorpius odstraňoval rez z malého zrcátka. Když se pokusil použít kouzlo, odrazilo se od skla a trefilo ho do oka. S rukou na oku a všelijakýma nadávkama vyběhl z učebny. ,,Co se stalo?" ptal se profesor ,,Nevím, kouzlo se odrazilo a zasáhlo jeho oko." řekl jsem ,,Jdu se za ním podívat." ,,Pokud by to bylo vážné odveďte ho na ošetřovnu." zavolal profesor, když jsem se blížil ke dveřím. Zavřel jsem je za sebou a běžel za Scorpiusem, který právě zmizel za rohem. Doběhl jsem za ním do umýváren. ,,Kurva, mám to na košili." řekl si pro sebe a košili sundal. Zatím nevěděl, že tam jsem. ,,Ehm, Scorpe?" ozval jsem se nervózně. ,,Jdi pryč." odcekl a utíral si oči. Vzal jsem ho za rameno a otočil ho směrem ke mně. Díval se do země a obličej si kryl rukou, po chvíli jí dal pryč a z tváře si při tom setřel... třpytky?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Z očí mu místo slz padali malinké zlaté třpytky a pořád jich přibývalo. ,,Nebreč trdlo." usmál jsem se ,,Nehorázně to v tom oku pálí." obhájil se. Jeho ruku jsem odtáhnul od zasaženého oka. ,,Zkus otevřít." poprosil jsem a on tak učinil. Pod jeho šedomodrou duhovkou byla vrstva zlata, které se mu zachytávalo do řas. ,,Asi půjdem na ošetřovnu, ta zlatá ti neladí k barvě očí." konstatoval jsem ,,To není vtipný." vyštěkl. Pod kohoutkem jsem na močil kapesník, palcem a ukazováčkem jsem ho držel za bradu a stíral třpytky. Byl jsem u něj blízko, chtěl jsem to udělat, ale věděl jsem, že ho musím dostat na ošetřovnu. To bylo jediné co mě drželo. Ani jsem nevěděl, proč jsem to chtěl tak moc udělat. ,,Raději si na sebe vem tu košili." řekl jsem, když jsme se chystali na oštřovnu ,,Asi ne, omylem jsem ji hodil do nevypuštěnýho umyvadla a kdybych se snažil to usušit, nejspíš by shořela na popel." řekl stydlivě. Alespoň jsem přes něj přehodil svůj hábit, ten jeho zůstal v učebně. Když jsem mu ho nandal jednu ruku jsem nechal na jeho ramenou a druhou jsem ho chytil u loktu, jednak abych ho mohl vést k madame Pomfreyové, jednak abych ho měl co nejblíže. Na ošetřovně jsme se moc nezdrželi, jelikož madame jen zrušila kouzlo a řekla, že se během několika hodin ty třpytky samy vyplavý. Takže jsme měli nějaký čas. Nejdřív jsme šli do umývárny pro Scorpovu košili. Opět jsem tam namočil kapesník a setřel třpytky, které už se mísily se slzami. ,,Díky." řekl a vrátil mi hábit. Všiml jsem si, že třpytky vedou po jeho těle až k žebrům. ,,Není za co." lehce jsem mu naklonil hlavu, abych mohl setřít i třpytky na jeho krku a později i na zbytku těla. Celou dobu si mě prohlížel. ,,Co se děje?" zasmál jsem se po chvíli pozorování. ,,Víš, že to nemusíš dělat?" odpověděl otázkou ,,Vím, ale já chci." řekl jsem popravdě ,,Proč?" zatvářil se zmateně ,,Já vlastně ani nevím." sevřel jsem poslední třpytku a podíval se na Scorpa. Většina třpytek z jeho očí už byla pryč. Slzu jenž pár z nich nesla už jsem setřel jen palcem, slza byla pryč, ale ruku jsem pořád měl na jeho tváři. Hleděl jsem mu do těch jeho bouřkových očí, jeho pohled cukal mezi těmi mými zelenými a mými rty. Přiblížil se ke mně. Obejmul mě. Stál na špičkách a ruce ovinul kolem mého krku. Nechápu co jsem si před tím myslel. Ta myšlenka, že by to udělal byla absurdní. Možná jsem byl i rád, že se to nestalo. Objal jsem jeho polonahé tělo a byl rád. Dokud se zase neozval zvuk Roseina foťáku. ,,Awww." rozplývala se nad fotkou ,,Tak zaprvé proč nejsi na hodině a zadruhé proč lezeš na klučičí záchody?" rozkřikl jsem se ,,Šla jsem na záchod a cestou jsem viděla jak jdete na ošetřovnu." odpověděla s klidem ,,A proč kurva lezeš sem?" můj hlas se nezklidnil, spíš naopak ,,Neboj s Uršulou jsem se domluvila, že mi řekne, kdyby byla zrovna nevhodná chvíle vejít." snažila se mě uklidnit, moc to ale nešlo ,,Pro holku je vždycky nevhodná chvíle vejít na klučičí." pokusil jsem se to objasnit ,,Ale ta fotka vypadá dobře." to asi měla být obhajoba ,,Vypadni." zařval jsem a v periferním viděním jsem zaznamenal jak sebou Scorpius, který se snažil schovat za mě, cuknul. Rose s jistým strachem v očích utekla a já se otočil na momentálně vyděšeného a rozklepaného blonďákčka. ,,Jsi v pohodě? Třeseš je jak ratlík." zasmál jsem se ,,Prosím, neubližuj mi." škemral ,,Neboj, tobě bych nikdy, NIKDY neublížil a dokud jsem u tebe, tak ti neublíží ani nikdo jiný. Na to pamatuj." Opět následovalo obětí ,,To jsme se dneska rozhodli překonat rekord v objímání? Né že bych si stěžoval, to vůbec, jen chci mít jasno." zeptal jsem se s úsměvem. ,,Jaký je náš rekord?" zeptal se zvídavě. ,,Nemám ponětí, možná něco okolo osmi." přemýšlel jsem a hladil Scorpa po stále odhalených zádech. ,,To překonáme lehce." zasmál se Scorp a odtáhl se. ,,Fajn, jedno pravidlo: Objetí bude vždy z nějakého důvodu, ne jen tak protože rekord." ujasnil jsem ,,Platí." řekl blonďák. Vzal jsem jeho košili, druhou rukou jsem ho chytil kolem ramen a šli jsme do společenské místnosti. ,,Počítá se tohle jako objetí?" zamyslel se Scorpius ,,Asi jo." sám jsem si nebyl jistý ,,Tak to máme už čtyři." zasmál se ,,Je to na dobré cestě." To už jsme byli před vstupem do společenky. Řekli jsme heslo a vešli. Přestože v místnosti nikdo nebyl, v krbu se topilo. Na nejbližší křeslo jsem položil Scorpovu mokrou košili a čekal, než se vlastník převlékne. Ze schodů sešel v černém triku s šedým vzorem na boku a krátkým rukávem, které mi bylo velice povědomé ,,Není to moje triko?" zeptal jsem se, když jsem si uvědomil odkud je mi povědomý- z mojí skříně. ,,Ehm... nevím, možná. Mám ho od začátku prázdnin. Možná jsem ti ho čórnul." Vydal jsem se k němu, abych si to ověřil na základě detailů. ,,Jo, je moje. Ty vole, já ho hledal celý léto." lehce jsem ho praštil do ramene. ,,Do večera ho máš zpátky. Ale musíš uznat, že na mně vypadá dobře." Jen jsem se zasmál a se slovy ,,Tak pojď Charmingu." jsem ho vzal kolem ramen a vydali jsme se směrem Velká síň.
Hi, znáte ten pocit, když o prázdninách nevíte co je za den?
Co myslíte? Mám pocit, že to jde nějak rychle. BTW, čtyři dny jsem vymýšlela, jak Al nazve Scorpa na konci kapitoly. No... nevybrala jsem zrovna nejlíp. Kdyby jste měli jiný nápad, pište. Jsem ráda za každý názor (názor, ne hate), vote a sdílení.
