Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Jsem tady

Byli jsme tam dřív než většina, takže jsme měli klid od mých idiotských sourozenců a celý oběd proběhl bez komplikací.
S Jamesem jsem se minul ve dveřích ,,Hele, v celou za mnou přijď k vstupu na astronomickou. Ok?" zastavil se na chvíli ,,Fajn." řekl jsem pochybovačně a šel dál. ,,Co ti chce?" ptal se hned Scorpius. ,,Vím já?" zakroutil jsem hlavou a scházel schody ke společenské místnosti.
,,Polední klid?" zeptal jsem se, když jsme byli na pokoji. ,,Rozhodně." hodil sebou na postel, jenže na tu mou. ,,Tak a teď hezky vstaň, protože sem jdu já." mluvil jsem na něj, jak na malé dítě. ,,Na to ti kašlu, jsem moc línej." zamručel a ležel dál. Měl jsem dvě možnosti- lehnout si do jeho postele nebo ,,Fajn, ale šoupni se." šel jsem na svou postel. ,,Nejdeš za chvíli k Jamesovi?" zeptal se, ale i přesto mi udělal místo. ,,Za půl hodiny. Takže deset minut spánku neuškodí." řekl jsem a lehnul si vedle něj. Ležel jsem na pravém boku, abych na něj viděl. Chvíli jsme si ještě povídali, během toho jsem prostě nějak usnul.
Vzbudil jsem se o čtvrt hodiny později. Ležel jsem na zádech. Když jsem se podíval na polštář vedle mě, Scorpius už tam neležel. Nemusel jsem ho však hledat, našel si jiný polštář- mě. Hlavu měl položenou na mém hrudníku a rukou pevně svíral košili, ve které jsem usnul. Naklonil jsem se k němu a zašeptal ,,Scorpiusi,". Odpovědí mi bylo jen rozespalé ,,Hmm?". ,,Už bych měl jít za bráchou." šeptal jsem. ,,Tak jdi." zamručel. ,,To mě nejdřív musíš pustit." zasmál jsem se. Scorpius otevřel oči a podíval se na mě, byl u mě opravdu, opravdu blízko, ale jen na tak dlouho, aby stihl říct ,,Nikdy." poté si opět lehnul. ,,Scorpe." Jediná reakce bylo to, že se na mě víc natisknul. ,,Fajn." ušklíbnul jsem se a přetočil se na levý bok, čímž jsem shodil svého nejlepšího kamaráda na zem. ,,Au." syknul a podíval se na mě ,,Měl jsi vstát." usmál jsem se a chvíli se na něj jen díval. Jeho pohled spadnul ma mou košili, přibližně na místo kde měl hlavu ,,Sorry za tohle." ukázal na ono místo. V ten moment jsem si všiml vrstvy zlatých třpytek. Jen jsem se usmál a se slovy ,,V pohodě." se šel převléknout.
,,Sejdeme se pak na pozemcích?" zeptal se Scorpius, když jsem šel za Jamesem. ,,Fajn." pokrčil jsem rameny. ,,Dobře, čau." řekl a opět si lehnul do MOJÍ postele, jen jsem nad tím protočil očima. ,,Ahoj." rozloučil jsem se a vydal se k věži.
Hned jak jsem byl na místě, bratr spustil ,,Jak to, že jsi mi neřekl, že tu bude Teddy!? Určitě si to věděl! To jste se se všemi dohodli, že mi to neřeknete!? Jak dlouho to víš!?" chodil v kruhu a naštvaně máchal rukama. ,,Hej, klidni se. Já o tom taky nevěděl. Ale proč tak šílíš?" Jakoby si uvědomil co se děje, narovnal se a přestal přešlapovat sem-tam ,,Nešílim." zakroutil hlavou ,,Ale jo, šílíš. Proč tě to tak sebralo?" pořád jsem nechápal, co se s ním děje. ,,Já... Prostě mi vadí, že mi to nikdo neřekl." pokusil se to vysvětlit ,,Proč zrovna tobě?" možná těch otázek už bylo moc ,,J-já... ehm... Jsem nejstarší, mám právo vědět, to co vám neřeknou." Hádám, že to nebylo to, co chtěl původně říct, ale neřešil jsem to ,,Chceš mi říct ještě něco?" zeptal jsem se a doufal, že odpověď bude ne a tak se i stalo. ,,Takže já asi půjdu." začal jsem couvat, což způsobilo, že jsem se skutálel ze schodů. ,,Jsem v pohodě!" informoval jsem Jamese z podlahy.
Za pár minut jsem vcházel na pozemky. Opodál stál hlouček kluků, nevěděl jsem, proč tam tak stáli, dokud jsem přes rameno jednoho z nich nezahlédl Scorpiuse. Scorpiuse, ze kterého si udělali boxovací pytel. Scorpiuse, kterému teče krev z nosu a koutku úst. Scorpiuse, který se jen s těží drží při vědomí. Scorpiuse, který se na mě podíval pohledem volajícím o pomoc. Zapomněl jsem na všechno i na to, že jsem vyžle a narozdíl od nich jen jeden. Se slovy ,,Nechte ho na pokoji." jsem se rozběhl k nim. ,,Nebo co,-" zbytek už jsem nezaznamenal. Stejně tak nic jiného. Jediné co jsem vnímal bylo to, že má pěst do něčeho naráží.
Po nějaké době se mi pomalu vracely smysly. Vyděl jsem ty kluky utíkat do hradu. Zase jsem na předloktí cítil krev, tentokrát však nebyla moje. Krev se nacházela i na mých kloubech, které bolely, pokaždé když jsem pohnul prsty.