Po akci s cestovní časem se Potterovi a Malfoyovi sblížili. Může se to zdát jako vyřešení spousty problémů, ale patnáctiletému Albusovi naopak několik problémů přibilo. Naštěstí to nejsou problémy v podobě největšího černokněžníka světa, ale ty se k...
Když jsme vstavali od stromu, rozhodli jsme se, že půjdeme zpět, procházet různé obchody.
Prošli jsme se kolem jedné výlohy a Scorpiuse zaujala malá hrací skříňka s baletkou uprostřed. ,,Takovou jsem jako menší vždycky chtěl. Jenže je to pro holky a já se bál, jak by taťka reagoval na to, že to chci." řekl, když pozoroval točící se baletku. ,,Já nevěřím, že jsou věci rozdělený na klučičí a holčičí. Taky nevěřím, že by to tvýmu tátovi vadilo, to spíš mýmu. 'Dokonalý' Harry Potter chce prostě mít dokonalýho syna." smutně jsem se pousmál. ,,Ty dokonalý jsi." na chvíli se odmlčel, než pokračoval. ,,Nevím jestli i jako syn, ale jako kamarád rozhodně." Celou myslí se mi rozeznělo jedno slovo "FRIENDZONE". Jak stupidní jsem byl, když jsem na malinký moment doufal. ,,Díky, ale to nemusíš." usmál jsem se s pohledem těkajícím mezi zemí a Scorpiusem. Nevím jak reagovat na komplimenty. Podíval jsem se na hrací skříňku ve výloze a něco mě napadlo.
Listopad uběhl jako Usain Bolt a nastoupil chladný prosinec a s ním Vánoční svátky na dosah a 18. prosince byl další výlet do Prasinek.
Tentokrát jsem vesnici procházel sám, protože Scorpius je ta nejšikovnější osaba co znám. Uklouzl, spadl a podařilo se mu zlomit si zápěstí, takže byl až do dalšího dne na ošetřovně.
Procházel jsem kolem Posledního kouzla, což byl krám, který jsem hledal. Vešel jsem do vetešnictví a rozhlédl se po obchodě. Po chvíli procházení jsem našel, co jsem hledal. Na poličce stála černá hrací skříňka. Byla větší než ta, na kterou jsme koukali o Halloween. Vzal jsem ji do ruky a otevřel. Uprostřed byla malá baletka a na víku zrcátko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zaposlouchal jsem se do hudby, která se začala ozývat, když se otevřela. Skříňka sice byla stará, ale melodie mi zněla povědomě. Koupil jsem ji a už se chystal vrátit do Bradavic. Co bych taky dělal sám v Prasinkách?
Šel jsem za Rose, která kvůli trestu zůstala v Bradavicích. Chtěl jsem do víka skříňky vlepit nějaké naše fotky a vím, že Rose jich má víc než dost.
Čekal jsem před nebelvírskou místností až někdo vyjde, abych se zeptal na svou sestřenici. Bylo štěstí, že první, kdo vyšel byla právě ona. ,,Ahoj Rose. Hele mohl bych si vytisknout nějaký fotky, co máš?" řekl jsem hned co jsem ji uviděl. ,,Promiň, foťák nikomu do ruky nedávám. Můžu ti nějaký vytisknout sama jestli chceš." usmála se. ,,Jo, jasně. Jen prosím, ať to nejsou žádný vytržený z kontextu." řekl jsem, protože vím, co tam má za fotky. ,,Neboj. Budou čistě přátelský." ujistila mě. ,,Počkej tady, hned ti je přinesu." řekla a zalezla zpátky do nebelvírské společenské místnosti.
Ani ne za pět minut byla zase u mě a podávala mi šest fotografii. ,,Díky." ,,Není zač." řekla a každý jsme se vydal vlastní cestou.
Když jsem šel ke zmijozelské místnosti začal jsem si prohlížet ty fotky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
