Po akci s cestovní časem se Potterovi a Malfoyovi sblížili. Může se to zdát jako vyřešení spousty problémů, ale patnáctiletému Albusovi naopak několik problémů přibilo. Naštěstí to nejsou problémy v podobě největšího černokněžníka světa, ale ty se k...
,,Cože? Kdy?" Jakto, že jsem o tom nevěděl? ,, Minulý rok. Ty tři měsíce co jsme se pohádali. Samota, záchvaty a stres. Bylo toho na mě moc. Uplně jsem se z toho dostal až o prázdninách. Teď ale řešíme tebe. Máš nějaký tabletky z toho krámku v Prasinkách?" Natáhl jsem se k nočnímu stolku a podal mu je. ,,Uff, to jsou tyhle." oddechl si. ,, Když je přestaneš brát, to co jsi díky nim shodil, se do týdne vrátí. Ten krám by jsme měli nahlásit." pousmál se a schoval je do svého stolku. Já jen mlčel. Styděl jsem se za sebe. Navlékl jsem si zase tričko tak, aby látka vsákla slané kapky, které stékaly po mé tváři.
,,Můžu tě o něco požádat?" naklonil se ke mně Scorp. Přikývl jsem. ,,Zaprvé; nebreč. Zadruhé; mohl bys tu dneska zůstat ležet se mnou? Kvůli tomu záchvatu." v jeho hlase byla slyšet nejistota. Jen jsem se šibalsky usmál. Skočil jsem po něm, chytil ho za ramena a povalil na postel. Leknutím vykřikl. Já se tomu nemohl nesmát. ,,Jasně, že tu zůstanu, ale ztiš se." zašeptal jsem. ,,Pokoj vždy opatřuju kouzlem, ven není nic slyšet." i přes tento fakt začal taky šeptat. ,,Co když by jsme křičeli o pomoc?" zapochyboval jsem o jeho nápadu. ,,Finite snad zvládáš, ne?" zaculil se. ,,Pojď už spát." dodal. Lehl jsem si vedle něj na záda a na chvíli zavládlo ticho.
,,Nerozsvítíme je zase?" prolomil jsem ho. ,,Albusi, to bylo v prvním ročníku." přotočil oči v sloup.,,No a? Věci co miluju: plyšáci, světýlka, máslový ležák a emo kapely. Což mi připomíná, možná si z tebe v noci udělám plyšáka." ,,Ty nesklapneš dokud je nerozsvítím. Viď?" ,,Přesně tak." zazubil jsem se. ,,Tak fajn. Viridi caelum." mávl hůlkou a kolem našich hlav se začali vznášet zelené hvězdičky a měsíc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Světlo, jenž je tvořilo, vycházelo ze Scorpiusovy hůlky. Zdroj světla přenesl na svůj prst a poté ho položil na čelo postele. ,,Spokojený?" ,,Jo." ,,Jdem spát?" ,,Stejná odpověď."
**** Ráno jsem se vzbudil jako první. Ruku jsem ve spánku ovinul kolem Scorpiuse. Sundal jsem ji, položil podél těla a druhou si podepřel hlavu, abych mu viděl do obličeje, protože byl otočený zády ke mně.
Tu dokonalost, jenž jsem měl šanci vidět narušovalo jen několik pramenů bílého zlata na jeho obličeji. Opatrně jsem je odhrnul a dál si vychutnával výhled. Pár vlasů spadlo zpátky. Opět jsem je odhrnul, tentokrát méně jemně.
,,Co děláš." zamumlal anděl ležící předemnou. ,, Snažím se tě co nejněžněji probudit." zalhal jsem. ,,Já nechci vztávat." převalil se tak, že ležel půlkou těla na mně a ruku měl na mé hrudi. ,,Není ti to nepohodlný takhle ležet?" ,,Proč?" ,,Jsem kost a kůže. Netlačí tě to?" ,, Mě je to jedno, chci hlavně spát, vždyť je sobota." mumlal do mé hrudi. ,,Tak jak dlouho chceš tady na mně ležet?" ,,Navždy?" cítil jsem jak se usmál. ,,Jednou vstát musíme." zasmál jsem se. ,,Tati, ještě pět minut." Pousmál jsem se a zakroutil hlavou. ,,Tak si lež." řekl vysmyknul jsem se zpod Scorpiuse. Ten si s tím nic nedělal a spal dál.
Šel jsem ke skříni a vzal si oblečení. Byl víkend a to znamená žádné hábity. Vzal jsem si Sleeping With Sirens triko, černé džíny (jinou barvu ani nemám) a ještě černou mikinu s kapucí na zip, protože uprostřed října už je celkem zima i uvnitř hradu. Přešel jsem do koupelny, abych si něco udělal s vlasy. Dnes vypadaly normálněji než obvykle po ránu. Jen jsem je rukou trochu rozcuchal a nechal to být. Nasadil jsem si čočky, měl bych nosit brýle, ale co chodím do Bradavic, mě v nich neviděl ani Scorpius.
Když jsem se vrátil do pokoje, Scorpius pořád ležel v posteli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Čas vztávat, Růženko." natáhl jsem se k němu a zašeptal. ,,Až se vrátíme ze snídaně, můžu si zase lehnout?" otevřel oči ,,No, nic v plánu nemáme, takže jo." pokrčil jsem rameny. ,,Tak jo." Řekl a posadil se.
Za chvíli už jsme kráčely chodbou do Velké síně. ,,Počkej... Včera si říkal, že máš na dnešek eseje." zarazil se Scorpius. ,,Ehm... Chtěl jsem se vyhnout obědu." chytil jsem se za krk. ,, Už tě nenechám nikam chodit samotného." řekl s kamenou tváří. ,,Nemusíš se ničeho bát, neboj." ujistil jsem ho i sebe. Chtěl jsem to vše vrátit do normálu.
,,Kluci!" zavolala na nás ve Velké síni Amy. ,,Ahoj prtě, tak co už máš kámošky?" sklonil jsem se k ní. ,,Nó, mám spíš kámoše než kámošky." pokrčila rameny. ,,To je jedno, hlavní je, že jsi se začlenila." mavnul jsem nad tím rukou. ,,Díky." usmála se a šla k partě kluků z prvního ročníku. Já a Scorpius jsme se usadili o kousek dál a za stálého povídání začali jíst.
Po chvíli přišel do síně James. Sám. Zadní Masters J, co by kolem něj obskakovali. Vypadal osaměle a i přesto na něj zasněně koukala každá holka v místnosti až na pár výjimek. Jedna z nich seděla vedle nás. Taky se na něj dívala, ale rozhodně ne zasněně. Poté se se slovy ,,Zdá se, že z vůdce smečky je osamělý vlk." otočila zpátky ke stolu a začala si něco čmárat na blok papírů. Ona dívka měla pastelově růžové vlasy, světlou pleť a bláznivý, ale přesto krásný make-up s barevnými třpitkami na lícních kostech. ,,To jsi řekla dobře." usmál jsem se na ni. ,,Ty- ty jsi to slyšel?" zpanikařila z neznámého důvodu. ,,Jo, sedíš hned vedle mě. Mimochodem, jsem Albus." představil jsem se. ,,Já vím, kdo jsi a pochybuju, že tu je někdo kdo ne. Za to mě nikdo nezná a chci, aby tak zůstalo." ,,Proč?" podivil jsem se. ,,Nemám ráda lidi. Celkem pech, že musím na lektvary být ve dvojici s tvým super populárním bratrem." ,,Ty jsi v jeho ročníku?" vložil se Scorpius do hovoru. ,,Bohužel. Nechcete s ním sdílet hodinu." protočila očima. ,,Já s ním sdílím dům. Můžeš být ráda." řekl jsem. ,,Jessie." vypadlo z ní najednou. ,,Cože?" nepochopil jsem, proč to najednou řekla. ,,Moje jméno. Jmenuju se Jessie." objasnila. ,,Aha." ,,Posliš Jessie, ty jsi metamorfomág?" zeptal se Scorp. ,,Né, proč?" Scorpius se jen podíval pohledem Jsi blbá nebo jo. ,,Aha, ty vlasy. Né to je nabarvený, ale mám podezření, že James nějakým způsobem je." ,,Cože?!"
Ta ta tááá. Jsem naživu.
Taky nechápu, co mi na tomhle trvalo tak dlouho. A ano je to Jessie Paege.
A ano tato kapitola není v sobotu, smiřte se s tím.
