Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Spolu

,,Jo mám. Počkej tu," řekl jsem a zašel do pokoje. ,,Co chtěl?" ptal se Scorp sedící na posteli už v kalhotech na spaní. ,,Tohle," řekl jsem, jak jsem se natahoval do šuplíku pro krabičku a Scorpius ani neměl šanci vidět, co to bylo. Zase jsem vyšel na chodbu a krabičku mu dal. ,,Dík. Ou, xxl? Tak to ne, ty vole. Nevím jestli Scorpiusovi přát nebo ho litovat. Buď na něj něžnej hlavně," řekl a krabičku mi vrátil. ,,Sklapni, fakt," uchechtl jsem se a dal si krabičku do kapsy. ,,Tak nic, já zase jdu," řekl a začal pozpátku odcházet. ,,Čus," kývl jsem a šel do pokoje.

 ,,Co chtěl?" vyšvihl se z lehu do sedu. ,,Nic," usmál jsem se a prošel kolem něj. ,,Chtěl tohle?" vtáhl mi krabičku z kapsy. ,,Moc lidí asi není testováno na snad každou nemoc, co existuje," pokrčil rameny. ,,Hej, vrať mi to," natáhl jsem se pro to. ,,Proč to tady vůbec máš?" ucukl s krabičkou, abych si ji nevzal zpět. ,,James mi to dal ze srandy," vysvětlil jsem. Scorp se koukl na krabičku a překvapením se mu rozšířili oči. ,,Trefil velikost?" pozvedl obočí tázavě. ,,Ještě ty začínej," znovu jsem se natáhl, ale on to dal zase dál. ,,Ano, nebo ne? Odpověz," zeptal se zas. ,,Možná," řekl jsem a opět se na táhl s tím, že teď je získám zpět. Scorpius si lehl na záda a ruce dal nad hlavu, abych na ně co nejhůř dosáhl. Natáhl jsem se přes něj, ale jakmile jsem u něj byl blízko, přestal jsem se snažit a políbil ho. Dal mi ruce kolem krku, čehož jsem využil a zval mu krabičku. S úsměvem jsem se odtrhl ,,Myslel jsem, že jsi chytřejší," zasmál jsem se a dal mu jen kratší pusu a vstal z postele. ,,Jdu do koupelny, tys' byl hned po večeři viď?" Přikývl. S kalhoty na spaní v ruce jsem šel do koupelny.

 V pokoji bylo zhasnuto, když jsem vyšel z koupelny. Jediné silnější světlo vycházelo ze Scorpiusova mobilu a ozařovalo mu obličej. ,,Albusi?" řekl potichu. Přešel jsem k jeho posteli a sedl si na zem, abych byl naproti němu. ,,Ano?" opřel jsem ruce u jeho postel a položil na ně hlavu. ,,Chtěl jsem se jen zeptat-" hluboce se nadechl. Mobil bez jeho doteku zhastul a pokoj byl osvětlen jen slabým světlem z venku. ,,Já jen jestli-" posadil se, klekl si,aby byl čelem ke mě a znovu se párkrát hluboce nadechl a vydechl. Při sedl jsem si k němu na postel. ,,Jestli to myslíš vážně?" dořekl. ,,Co jestli myslím vážně?" zeptal jsem se, aby mi potvrdil, že myslíme to samý. ,,To co se stalo dneska večer?" řekl a jeho tváře začaly nabírat růžový nádech. Díval se na své prsty, se kterými si v klíně pohrával. ,,Chceš, aby jsme byli... spolu?" klepal se mu hlas. Vzal jsem do rukou jeho tvář, jakoby byla z nejkřehčího porcelánu a se stejnou opatrností ho jemně políbil. ,,Samozřejmě, že chci," šeptl jsem, nebyla potřeba mluvit hlasitěji. Scorp se usmál a s radostí mě objal. Po chvíli se zase oddálil a políbil mě. Museli jsme být předklonění, protože jsme oba klečeli a nohy nám bránili být k sobě blíž. Když mi to došlo lehce jsem se v polibku zasmál a skolopil hlavu, čímž jsem polibek přerušil. ,,Musíš tam mít ty nohy?" zeptal jsem se a na odpověď nečekal, místo toho jsem mu dal kolena od sebe a obkročmo si ho posadil na klín. ,,Lepší?" zeptal se. ,,Um hm" přikývl jsem. Byl teď o kousek vyšší, když na mě seděl. Přidržoval jsem si jo za zadek, aby mi z klína nesklouzával. Zas mě políbil a já na tváři ucítil jeho horou slzu. ,,Ty brečíš?" zeptal jsem se. ,,Promiň," řekl. ,,Nemusíš se za to omlouvat," zavrtěl jsem hlavou. ,,Já jen... jsem rád. Jsem tak moc šťastný. Chyběls' mi, ani nevíš jak," usmíval se. ,,Vím. Ty jsi mi chyběl stejně, možná víc," setřel jsem mu slzu. ,,Nechtěli jsme jít spát?" připomenul jsem. ,,Chtěli," přisvědčil Scorp. Položil jsem ho na postel a chtěl jsem si jít lehnout na svoji. Scorpius mě, ale chytl za ruku za zatáhl k němu. ,,Zůstaň tu se mnou," prosil jako malé dítě.  Nechal jsem se ním stáhnout do postele a lehnul si vedle něj. ,,Jsi unavený?" ptal se stále jakoby dětským hlasem. ,,Ani moc ne," přiznal jsem. Na něco jsem si vzpomněl. ,,Jak jsi zvládal záchvaty?"  zajímalo mě. ,,Ne moc dobře," posmutněl. Jakmile jsem viděl jeho smutný výraz, jsem ho starostlivě objal. ,,Snažil jsem se najít lék," šeptl mi v náručí. ,,Cože? Jaký lék?" divil jsem se. ,,Na tohle. Lék, abych byl normální. Na holky," To mě překvapilo. Myslel jsem, že mluví o úzkostech. ,,Co? Proč?" zvýšil jsem lehce hlas. ,,Je-je to už dlouho. Ch-chtěl jsem být normální alespoň takhle. Vím, že na mentální nemoce kouzla neexistují, ale-" Přerušil jsem ho: ,,To není nemoc. Scorpiusi, ať už se nic takového neopakuje. Dobře? Je to absolutně v pořádku," ujišťoval jsem ho. ,,Já se bál. Promiň," stále zněl jako dítě. ,,Neomlouvej se." Políbil jsem ho na čelo. ,,A neboj se. Nic špatnýho se nestane. Ani to nemusíme nikomu říkat, pokud nechceš," prohrábl jsem mu vlasy. ,, Chci to říct Rose. O mně to ví a slíbil jsem, že jí dám vědět, kdyby  se něco stalo. Věděl jsi, že kluci, co nejsou na holky se dostanou k nim do ložnic?" rozzářil se. ,,Vím. Tess to chtěla otestovat. Ví to o mně," informoval jsem ho. ,,Chceš jí to říct?" zeptal se a já se pořád nedostal přes fakt, že opravdu zní jako dítě. Zval jsem mobil, našel jsem si ji na Facebooku, abych jí mohl napsat.

Tvoje OTP je cannon. To se stane málo komu. Nemáš zač.

Odeslal jsem zprávu. ,,Už to ví," usmál jsem se. ,,Rose to chci říct osobně. Teď je na pokoji sama. Můžem jí tam vlízt až bude na snídani a překvapit ji. Znám heslo," navrhl. ,,Tak jo," usmál jsem se. Zahrabal obličej do mé hrudi.  ,,Už můžu spát. Dobrou," zasmál se a celý se uvolnil. ,,Dobrou," dal jsem mu pusu a taky se uložil ke spánku.

Albus a Scorpius v pátek poprvé odjeli z Bradavic. Omg moje babies, I'm crying. Help.