Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Jizvy

Jednoho dne Matika našla tuto fotku uvědomila si, že to vypadá jako Scorbus a v hlavě se jí automaticky začala psát tato kapitola a tak se rozhodla napsat celou Scorbus fanfikci a pojmenovat jí Cursed Children. Užijte si kapitolu, která vznikla jako první.

Z Prasinek jsme šli rovnou na večeři. Zase jsem si sedl k holkám. Po večeři jsem už nic nechtěl dělat a šel jsem rovnou do pokoje, bohužel jsem slyšel jak Scorpius říká Rose to samý. Rozhodl jsem se to neřešit. Prostě budeme v pokoji.

 ,,Šel bych spát. Nemáš v plánu si pouštět na hlas hudbu nebo dělat nějakej rámus?" ptal se Scorp. ,,Ne. Taky už bych šel spát," řekl jsem. Vstal jsem a šel ke své skříni, abych si vyndal pyžamo a sundal triko. Jakmile jsem si triko sundal přišel ke mě Scorpius a začal si prohlížet mé předloktí. ,,Tyhle jsou nový," ukázal na škrábance od Spookyho. ,,Předtím tam nebyli, pamatuji si každou. Albusi, říkal jsi, že už to neuděláš. Můžu za to já? Můžu, že jo?" začínal panikařit, třásl se mu hlas a oči se mu leskly zadržovanými slzami. ,,Ne. Ne Scorpiusi, ty za nic nemůžeš. Jsou  to je škrábance od Spookyho. Vidíš, jak jsou o hodně delší? A taky se tady dole ty škrábance trochu stáčí k jedné straně. Neboj se. I přes nutkání jsem svůj slib neporušil," usmíval jsem se, jak jsem ho uklidňoval. ,,Nutkání?" podíval se mi do očí. ,,Neboj," zakroutil jsem lehce hlavou. Přikývl a sám se šel ke skříni převléct.  Když si sundal triko, všiml si něčeho ve své skříni. ,,Málem bych zapomněl," natáhl se do skříně a vytáhl nějakou tubu. ,,Tohle jsem dneska koupil v Prasinkách. Je to na jizvy, existují na to i kouzla, ale když jsem si o nich četl, zjistil jsem, že pokud se i jen trochu pokazí, můžeš o ruku přijít úplně. Tohle je bezpečnější cesta," říkal a přicházel ke mně. ,,Můžu?" zeptal se a otevřel tubu. Přikývl jsem. Vzal mě za zápěstí a opatrně roztíral krém na jednotlivé jizvy. ,,Opravdu si pamatuješ každou?" zeptal jsem se po nějaké době ticha. ,,Co?" zvedl oči od mého předloktí. ,,Předtím jsi říkal, že si pamatuješ každou. Opravdu?" zopakoval jsem otázku. Pohled zase sklopil. ,,Tahle byla první," řekl a prstem s krémem po ní přejel. ,,Od té doby jsi po čtyři měsíce nosil dlouhé rukávy nebo milion náramků," říkal potichoučku, že kdyby byl v místnosti kdokoliv jiný, neslyšel by to. ,,Tahle je poslední," přejel po jizvě výš na mé paži. Měl pravdu. Nechápu jak si je  zapamatoval. Byl jsem tím ohromen. ,,Znám každou, ale neznám důvod," stále měl pohled na mé ruce. ,,Proč jsi to dělal?" zeptal se poprvé za celou dobu, co se začala má ruka zaplňovat řeznými ránami. ,,Šikana, všechny ty články o mně, to když mi táta řekl, že by si přál, abych nebyl jeho syn... Myslel jsem, že nic nemám. Byl jsem idiot. Ve skutečnosti měl to nejlepší a nejdůležitější celou dobu." Scorpius se na mě podíval s otázkou v očích. Po dlouhé době jsem ho zase viděl z blízka. Chybělo mi to. Chtěl jsem si zapamatovat každý detail jeho obličeje, hlavě ty šedo-modré oči, také jeho rty, které se teď leskly a byly lehce pootevřené. Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem mohl jen šeptat, abych nebyl moc na hlas. ,,Celou tu dobu jsem měl tebe," řekl jsem a hleděl mu do očí. Poté můj pohled sjel na jeho rty, které jsem vzápětí spojil s těmi mými. Polibky mi něžně oplácel. Ruce jsem dal kolem jeho pasu a přitáhl si ho k sobě blíž. Cítil jsem jeho kůži na mé. Objímal mě kolem krku a rukou mi zajel do vlasů. Něžné líbání se změnilo ve vášnivé. Jednu ruku jsem sundal z jeho pasu a palcem mu pootevřel pusu, abych do ní mohl proniknou svým jazykem. V knihách je toto vždy popisováno, jako souboj jazyků, který jeden (většinou kluk) vyhraje. Byl jsem lehce zvědav, jak to dopadne mezi námi, když jsme oba kluci, ale Scorpius se mi vzdal skoro hned na začátku. Rukou jsem po jeho pokožce sjel zpátky k pasu. I trochu níž. Nevěděl jsem jak dlouho to mohlo trvat. Ztratil jsem pojem o čase. Neexistoval pro mě. Neexistovalo nic než já a Scorpius. Scorpius, který se teď v mém náručí zdál tak maličký. Oba jsme byli uvolnění, i když jemu to chvíli trvalo, než se dostal do úrovně uvolnění, na které je teď. Celé mé tělo políval úžasný pocit a doufal jsem, že Scorpius si tento moment užívá alespoň stejně. Udělal bych vše, jen aby se Scorpius cítil dobře. 

 Najednou někdo bez zaklepání dost nahlas rozrazil dveře do našeho pokoje. Okamžitě jsme se odtrhli. Co nejrychleji jsme se postavili asi dva metry od sebe zády k sobě a dělali jakoby nic, přestože nás pravděpodobně viděl a ikdyby ne šlo na nás poznat, co se právě stalo.

  ,,Oh, kurva. Sorry, já... nevěděl jsem... nemyslel jsem, že... Radši půjdu." řekl Nick a zavíral dveře. Pár sekund bylo ticho, pak jsem se začal lehce chichotat a Scorp se přidal. ,,Jdu za ním," řekl jsem, dal jsem mu rychlou pusu a šel na chodbu. Nick se tam opíral o zeď s rukou na obličeji. ,,Ty vole, sorry," řekl, když si mě všiml. ,,Nečekal jsem, že vejdu a vy se tam bez trik budete líbat," smál se. ,,Můžeš o tom pomlčet? Prosím," řekl jsem. ,,Jo, jasně. Chodím s Megan, vím, jak to měli její rodiče," přikývl. ,,Megan?" nebyl jsem si jist o kom mluví. ,,Megan Thomas-Finnigan," upřesnil. Už jsem věděl o koho jde. ,,Doufám, že můžu očekávat další 'polibek světla'," řekl. 'Polibek světla' je coming out Deana Thomase a Seamuse Finnigana. Když byl Voldemort poražen, ti dva spolu měli proslov přede všemi, co přežili bitvu o Bradavice. Když Seamus zvedl pohár k přípitku, vybouchl mu do obličeje, kvůli něčemu, co do toho George přidal. Všichni se začali smát včetně Deana. Ti dva se pak začali pošťuchovat a skončilo to tím, že se políbili před všemi těmi lidmi. Je to první čistě šťastný moment boje a většina lidí to bere jako oficiální konec války. ,,Pochybuju, že něco takovýho bude. Navíc teď není válka," usmál jsem se. ,,Přeju vám to," řekl, když nastalo ticho. ,,Ještě není co," přiznal jsem. Přeci jen jsme spolu nechodili. Ne oficiálně. ,,Proč jsi tam vlastně tak vpadnul?" zeptal jsem se. ,,Vzhledem k okolnostem je to teď dost trapný, ale... nemáš kondomy?"

To jsem ale rychlá, co? To bude tím, že jsem věděla, co se stane a nevymýšlela za pochodu. A taky Halleluyah! Konečně jsem se k tý kapitola dostala. Po víc než roce! Jo!