Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Coming out №1

,,Albusi," šeptal Scorpius a jemně se mnou třásl. ,,Rose za chvíli půjde na snídani," pokračoval. Pootevřel jsem oči. Scorpius mi ležel v náručí a upíral na mě své velké šedivé oči. Usmál jsem se, když jsem si vzpomněl, co se včera odehrálo a dal mi pusu na čelo. ,,Už vstávám," řekl jsem a začal se hrabat z postele. Oblékli jsme se, do kapsy rozepnuté mikiny jsem si dal mobil a dvě ořechové tyčinky a vydali se směrem k nebelvírské věži. Podle Scorpiuse ještě touhle dobou neodchází a máme ještě pět minut. Hlídali jsme si, aby jsme na Rose omylem nenarazili. Byl jsem rád, že nejsem v Nebelvíru, ty kouzelné schody byli na nic a chodit po nich víckrát než jen na hodiny by mě dost štvalo.

Dostali jsme se k obrazu, schovali se někam za roh a čekali až Rose vyjde. Netrvalo to dlouho, vyšla přesně, jak Scorpius říkal a na krku se jí houpal foťák. Když byla z dohledu, šli jsme k obrazy Buclaté dámy. ,,Bílá vzteky," řekl Scorpius spící Buclaté dámě. ,,Který otrava vstává tak brzo jako Rose?" ptala se v polo spánku. ,,Bílá vzteky," zopakoval. ,,No jo," řekla a vstup se otevřel.

Místnost byla prázdná. Až na jednoho domácího skřítka, co aranžoval polštářky na pohovce. ,,Tamtudy," ukázal Scorpius. Vydali jsme se do dívčí části věže.

,,Nechává vždy odemčeno," řekl a otevřel dveře do pokoje. ,,Zato," pokračoval ,,se vždy podívá do klíčové dírky, jestli tu nikdo není a nejlepší výhled má přesně sem," říkal a u toho mě rukou odváděl k posteli na proti dveřím a posadil mě tak, že jsem byl ke dveřím bokem. Celou dobu se usmíval a já taky. ,,Rose se nijak nezdržuje máme maximálně půl hodiny. Má u sebe foťák takže bude mít další fotku do toho alba, co nám chce tak moc udělat. Nevadí ti to?" vysvětloval. ,,Vůbec ne," řekl jsem a díval se na něj, jak tam přede mnou stál. Vzal jsem do dlaní jeho obličej a přitáhl si ho k sobě abych ho lehce políbil. Když se mi na něj opět naskytl pohled, jeho tváře měli růžový nádech. ,,Copak? Ty se mi tu červenáš?" uchechtl jsem se. Scorpius ve snaze zakrýt to sklopil hlavu, abych mu neviděl do tváře. ,,Pojď sem," usmál jsem a přitáhl si ho na klín. Klečel tak, aby neměl boty na posteli. ,,Jsi roztomilý," prohodil jsem. Opravdu byl. Zvlášť teď, když se červenal. ,,Já jsem roztomilý?" ptal se. Zase ten dětský hlas. Natáhl jsem se k němu blíž. ,,Nejvíc na světě," zašeptal jsem mu do ucha. Začal se hihňat a obličej schoval do prohlubně mezi mým krkem a ramenem. ,,Ty se přede mnou snad stydíš?" usmíval jsem se. Neodpověděl. Místo toho mě začal líbat tam, kde měl položenou hlavu. Líbal a jemně nasával kůži na mém krku. Sjel jsem mu rukama po zadní straně lýtek až ke kotníkům, abych mu sundal boty. Dal si nohy na postel, takže ke mně byl blíž. Jednou rukou mi projížděl vlasy a druhou mě držel za jednu z paží, které si ho přidržovali za zadek. ,,Tobě se vůbec nedělají cucfleky," zmínil, když se vzdálil od mého krku. ,,Tenhle je celkem výraznej," píchl prst na místo, o kterém mluvil. Prohlížel si svou práci na mém krku a já si prohlížel něho. Byl perfektní kombinace svých rodičů. Plné rty a velké oči po matce. Celkové rysy obličeje byli nakombinované, ale těžko říct po kom třeba zdědil lícní kosti, protože oba jeho rodiče měli výrazné rysy. Po otci zdědil nos, jak mi řekl poprvé ve vlaku, barvu očí a vlasů, to ale nebyla úplná pravda, někdy se jeho vlasy ze dne na den zdály tmavší, jako třeba právě dnes. Vzhlédl od mého krku a podíval se na mě. Chtěl jsem ho políbit, ale v tu chvíli promluvil: ,,Asi jsme taky měli jít na snídani, mám hlad." Vyndal jsem z kapsy tyčinku a podal ji Scorpovi. Jeho panenky se rozšířily a s úsměvem si ji vzal. ,,Můj zachránce," objal mě se smíchem a tyčinku za mými zády rozbalil a začal jíst. ,,Ty si taky musíš něco dát," řekl. ,,Já hlad nemám," zavrtěl jsem hlavou. ,,Něco sněz, ať vím, že jíš. Nechci, abys do toho zase spadl," říkal starostlivým hlasem. Mluvil o té krátké době, co jsem nejedl. ,,Neboj, jsem v pohodě," ujistil jsem ho. Ano, občas mě napadalo zase přestat jíst nebo jídlo omezit, ale nikdy jsem to neuskutečnil. ,,Mě trvalo několik měsíců se z toho dostat. Jsi si jistý?" Několik měsíců? Dostával se z toho a já o ničem nevěděl. ,,Kdy jsi se z toho dostal úplně?" chtěl jsem vědět. ,,Úplně až v létě, ale to není důležitý. Alespoň si kousni," řekl a podával mi tyčinku. Ukousl jsem si, aniž bych si ji od něj vzal do ruky. Čekal jsem až Scorpius dojí, abych ho zase mohl políbit.

,,Není to trochu divný?" pozastavil se Scorp. ,,Co?" nepochopil jsem, na co naráží. ,,Líbat se na cizí posteli," vysvětlil. ,,Trochu, ale celý dva ročníky jsou pryč a někteří studenti odjeli na prázdniny domů, ve škole spousta cizích postelí, na kterých můžem dělat různý věci," absolutně jsem nechápal, proč jsem to řekl. Jak mě vůbec napadlo něco takovéh? ,,Samozřejmě, že do určitých mezí, co si ty určíš," dodal jsem. Scorpius se jen zasmál a políbil mě. Líbal jsem ho nazpět. Byl to ten polibek u kterého nevíte jak dlouho trvá, protože čas je po tu dobu irelevantní. Rukama mi zajel do vlasů a já ho držel kolem pasu a snažil se ho přivinout k sobě blíž, jakoby to snad víc šlo. Propadal jsem absolutní euforii, ze které mě vytrhlo rozražení dveří a Rosein hlas. ,,Jo! Mám vás! Mám vás vyfocený, takže ani se nepokoušejte zapírat! Ještě jednu fotku vašich obličejů, když jste se dozvěděli, že to vím!" křičela přes celý pokoj a pak pořídila ještě jednu fotku. ,,Proč se oba usmíváte? Ani se nesnažíte zapírat," řekla, když se koukla na tu fotku. ,,Myslíš, že kdyby jsme chtěli zapírat, líbali by jsme se ve tvým pokoji?" uchechtl se Scorp. Rose se rozeběhla a skočila nám kolem krku, až jsme všichni tři spadli na postel. Málem jsem se udusil pod peřinou hustých kudrnatých vlasů té nadšené zrzky. ,,Moje OTP!" brečela. ,,Doufám, že brečíš radostí," podotkl Scorp. ,,Samozřejmě ty idiote," praštila ho lehce. ,,Nezničila sis foťák, jak jsi na nás skočila?" zeptal jsem se. ,,Kurva a jo," vyskočila a zkontrolovala svého miláčka. ,,Je v pohodě. Jsem první, kdo to ví?" zeptala se. Zkontroloval jsem mobil, jestli už Tess viděla zprávu, abych mohl odpovědět. ,,Jop, Tess si to ještě nepřečetla, takže jo," přikývl jsem. ,,Tess? Tess Zabini?"zeptala se Rose. ,,Od kdy se bavíte? Teda, vím, že jste se jednou líbali, ale o ničem víc nevím," přidal se Scorp. ,,Vždyť jsem ti včera říkal, že jsem jí to psal," podíval jsem se na něj s údivem, že si to nepamatuje. ,,Byl jsem ospalej, jak si to mám pamatovat?" zasmál se. ,,Je super, že ty sám jsi jí to řekl, nezvládla bych to před ní udržet," vložila se taky do konverzace. ,,A ty se s ní znáš jak?" řekl lehce hystericky. ,,Jednou se na chodbě zmínila, že vás shipuje," pokrčila rameny. ,,Počkat, ty jsi věděla, že Scorp má crush na mě, ona, že já na něj. Kdyby jste si to navzájem řekli a pak to řekli nám ušetřili by jsme si tolik času," snažil jsem se pochopit. ,,Osud neovlivníš," prohodila Rose. ,,Byli jste na snídani, kluci?" ,,Ne," zavrtěl hlavou Scorp. ,,Tak běžte, pak se kdyžtak ještě někde setkáme a můžeme tuhle celou situaci probrat," řekla nám a začali vstávat z postele. Došli jsme ke dveřím a koukli, jestli nikdo není venku. Byl čistý vzduch. Otevřel jsem dveře a nechal Scorpiuse jít přede mnou. ,,Ale?" ozvala se za mnou Rose. ,,Hm?" otočil jsem se. ,,Chtěla jsem se s tebou tenhle školní rok zase začít bavit, jenže jsem se bála, že mi ujede něco o Scorpovi, takže jsem se ani nesnažila, ale teď už můžu. Takže, šlo by zase být přátelé? Jako před tím než jsme sem začali chodit," řekla nervózně a zároveň, jakoby si to cvičila celý rok. ,,Než jsme sem začali chodit, nebyli jsme přátelé. Byli jsme nejlepší přátelé. Samozřejmě, že to můžeme vrátit," usmíval jsem se a stejně tak Rose. Přitáhl jsem si ji do přátelského objetí. Jakmile ho opětovala, v šoku se odtrhla. ,,Ty vole, kde si nabral ty svaly?" řekla překvapeně. ,,Vždyť skoro žádný nemám. Co blbneš?" ,,Lháři," zasmál se a pokusila se mi zvednout triko. Rychle jsem se jí vysmekl a utíkal po schodech dolů. ,,Jdu na tu snídani. Čau."

Půlka prázdnin pryč. Co se stalo? Myslím, že Země prošla trhlinou v časo prostoru a čas se posunul o dva týdny do předu. Zatím co Albus má pořád únor. Měla bych začít vydávat rychleji. Kdo se vsadí, že další kapitolu vydám do konce prázdnin? Já ne. Taky právě probíhá zatmění Měsíce, jenže debilní mraky mi nedovolí nic vidět. Srsly, jediný den, kdy chci, aby bylo jasno a ono tohle. To je zrada přímo od přírody. Holt mám špatnou karmu. ☺️🔫

Zatím ahoj a be crazy. 🐍🐍🐍🐍🐍