Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Nejhorší polibek

Na obědě jsme tedy zůstali a čekali, až McGonagallová promluví. Někteří odešli hned jak se najedli avšak většina zůstala sedět. Profesorka si asi všimla, že už nikdo nejí a jen čekáme, co nám řekne. Vstala a začala mluvit. ,,Hádám, že tu jste, kvůli tomu, že jste dnes ráno dostali svůj mobilní telefon a u něj papírek. Chtěla bych vám tímto oznámit, že na žádosti mudlovských rodičů, jejichž kolegové si stěžovali na přítomnost sov v práci, v Bradavické škole čar a kouzel od teď funguje veškerá elektronika. Heslo od WiFi je na nástěnce vaší společenské místnosti. Domácí skřítci během oběda přičarovali elektrické vedení po celé škole a zásuvky do všech pokojů a společenských místností. V hodinách však ona zařízení povolená nejsou a kdokoliv, kdo bude přistižen při používání elektroniky v hodině, připraví svojí kolej o dvacet bodů a bude mít trest. Také je zakázáno na internet dávat veřejné informace týkající se čar a kouzel. Ze stejného důvodu se do vašeho zařízení nemůže dostat vir, pokud jste v Bradavicích. Děkuji za pozornost," dokončila a posadila se. ,,Já myslela, že je tu příliš magie a elektronika tu nefunguje," ozvala se jedna nebelvírská dívka. ,,Jsme kouzelníci v dvacátém prvním století. Opravdu myslíš, že jsme ještě neobjevili kouzlo, jenž by toto vyřešilo?" zasmál se profesor Longbottom. ,,Teď už můžete jít," řekla profesorka a všichni vstali od stolu.

,,Né, že mě budeš opomínat, když budeš mít mobil," řekl Scorpius cestou ke zmijozelské místnosti. ,,Tebe? Nikdy," odpověděl jsem a potichu jsme pokračovali v cestě. ,,Upřímně, Bradavice dělají pokrok," zmínil Scorp. ,,To jo. Nejdřív sešity, pera a pergameny jen na eseje a teď elektronicka. Jde vidět, že kouzelníci a mudlové už nejsou tak rozdílní," usmíval jsem se. První věc, co jsem na pokoji udělal bylo to, že jsem napsal Jamesovi, ať mi přiveze můj notebook až se bude vracet do Bradavic. ,,Řekl jsi, že mě nebudeš opomínat," ozval se Scorp. ,,Jen píšu bráchovi. Už máš hotový nějaký úkoly?" změnil jsem téma. ,,Ne. Ještě ne," odpověděl. ,,Tak jdem na ně?" zeptal jsem se. ,,Jo. Alespoň to budu mít za sebou,"

Do silvestra jsem měl hotové všechny úkoly, tak jsem mohl poslední den prázdnin trávit jakkoliv jsem chtěl. Všichni ze Zmijozelu byli venku a řádili ve sněhu. Všichni kromě mě a Scorpiuse. My jen seděli na zemi u krbu a pili horkou čokoládu se šlehačkou a skořicí na vrchu, pro kterou jsme si zašli do kuchyně. Povídali jsme si a bavili se, ale já se chtěl zeptat na něco, co mi už dlouho vrtá hlavou. ,,Co se teda stalo mezi tebou a Rose, že už po ní nejedeš?" vyřkl jsem svůj dotaz a doufal, že konečně získám jeho odpověď. ,,Už jsem říkal, že ti to neřeknu," snažil se vyhnout otázce. ,,Prosím. Jestli chceš, může to být tajemství mezi námi. Chci to vědět už nějakou dobu. Prosím," snažil jsem se ho přemluvit. ,,Fajn. Když Rose souhlasila a šla se mnou někam, byl tam-" začalo se mu těžce dýchat. ,,Hej, nemusíš být nervózní," pokusil jsem se ho uklidnit. Zavřel oči, pomalu se nadechl a pokračoval. ,,Byl tam moment, kdy mě Rose políbila," ukončil větu. ,,To je dobře, ne? Vždyť jsi ji chtěl už od prvního ročníku," řekl jsem. ,,To jo, ale... Nic jsem necítil. V ten moment, to bylo, jako bych si trénoval líbání na ruce," řekl. ,,Líbala špatně?" chvíli jsem nechápal. ,,Né. To né. Albusi, já... Já..." Dřív než jsem stihl vůbec postřehnout kam s tímto mířil, políbil mě. V ten okamžik jsem se jakoby zaseknul. Nebyl jsem schopen se hnout. Nebyl jsem schopen oplatit Scorpiusovi jeho polibek. Tak strašně moc bych chtěl, ale v ten moment to nešlo. Mohl jsem to jen cítit. Cítit jeho rty, ale také cítit jeho zklamání. Jakmile si Scorpius uvědomil, že mu polibek neopětuju, odtrhnul se. Chvíli mi hleděl do očí a dřív než jsem stihl cokoliv říct, udělat nebo ho znovu políbit, vyběhl ze společenky na chodbu. Snažil jsem se co nejrychleji vstát a běžet za ním. Na chodbě jsem zahlédl, jak zabíhá do nejbližší umývárny. Běžel jsem tam za ním.

Stál tam rukama opřený o umyvadlo a já slyšel jeho vzlykot. Vzedl hlavu a uviděl mě v odraze zrcadla naproti němu. Otočil se, aby ke mně stál čelem. Pohled na slzy v jeho očích mi způsoboval silnou emocionální bolest. Jako bych se v nich topil a nemohl vyplavat na hladinu. ,,Odejdi," bylo jediné, co Scorpius řekl. ,,Scorpiusi-" chtěl jsem mu říct, co se doopravdy stalo, ale nemohl jsem, protože mě přerušil. ,,Vypadni odsud!" zařval na mě. Nikdy jsem ho křičet neslyšel, alespoň ne na mě. Nechtěl jsem ho naštvat ještě víc, tak jsem radši odešel. Nechal jsem ho tam osamotě a hned toho litoval. Co když se teď bude cítit osamělý? Možná jsem přeci jen udělal dobře. Nechám ho jen se svými myšlenkami, třeba si to musí jen nechat projít hlavou a pak bude vše zase v pořádku.

Mířil jsem do našeho pokoje. Lehl jsem si na postel, objal plyšáka, co jsem před pár dny dostal od rodičů a nechal stékat slzy, jenž jsem po cestě zadržoval. Nesnášel jsem se. Proč jsem se v při tom polibku nemohl pohnout? Jeho rty na těch mých byl ten nejlepší pocit, co jsem kdy zažil. Bylo to tak přirozené a tak zvláštní zároveň. Nemohl jsem myslet na nic jiného než na něj a jeho rty. Byla to jen chvíle, co jsem měl možnost je cítit, ale dal bych cokoliv, abych je mohl cítit alespoň ještě jednou. A tak jsem tam ležel na své posteli. S plyšovou hračkou v objetí. Ubrečel jsem sám sebe ke spánku, s jeho rty jakožto jedinou myšlenkou na paměti.

O trochu kratší, ale chtěla jsem to vydat. Tak tady to je. Doufám, že mě nebudete nesnášet.

Zatím ahoj a be crazy.