Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Nechci

Už to tak chodí několik týdnů. Momentálně mám 180cm a 55kg. Pořád se sebou nejsem spokojený. Každé ráno vstávám dřív, převléknu se a Scorpiusovi řeknu, že už jsem na snídani byl. Když už mám oběd je opravdu malý. Když jde Scorp na večeři, řeknu, že jsem byl v kuchyni nebo že prostě nechci, nemám chuť nebo mi není dobře. V Prasinkách jsem navštívil nějaký zapadlí krám, ve kterém prodávali hubnoucí pilulky, byly samosebou kouzelné a fungovaly opravdu dobře.

Seděl jsem se Scorpiusem na první hodině a zapisoval si něco o obraných kouzlech, přičemž jsem nepřemýšlel o významu oněch slov. ,,Albusi," šeptl ke mně Scorp. ,,No?" podíval jsem se na něj ,,Táta mi psal, že na Vánoce nebude doma, takže zůstanu tady. Zůstaneš se mnou ve škole?" zeptal se a podal mi ruku, kterou nepsal- v jeho případě pravou. ,,Jasně, že tu s tebou zůstanu." usmál jsem se a svou levou rukou chytil jím nabízenou ruku, na znamení dohody. Ruce, stále spojené malíčky, jsme položili na lavici. Ono spojení jsme si ani neuvědomovali, bylo to pro nás jakýmsi způsobem tak přirozené, že jsme se tak drželi celou hodinu kompletně bez našeho povšimnutí.
Na dnešní odpoledne jsme už žádné  hodiny neměli. Když jsme šli na oběd já přemýšlel jen nad způsobem, jak se mu vyhnout. Už to mám. ,,A sakra." zastavil jsem se uprostřed kroku. ,,Co je?" otočil se na mě Scorp. ,,Na zítra mám tři eseje na témata, o kterých vím absolutní hovno. Běžím do knihovny. Najím se pak." Ty eseje nebyly na zítra, ale udělat jsem je mohl. Do hodiny jsem měl úhledným písmem napsanou první esej, byla za trest, z přeměňování. Následovalo jasnovidectví nebo-li Proč jsou kentauří věštby nejasné., kterou jsem dostal zadanou poté, co jsem se s učitelkou pustil do bouřlivé diskuse o jiných verzích věštění (Stále se nehodlá smířit s tím, že kentauři prostě věští lépe než ona.). Poslední byla z lektvarů.
Četl jsem zrovna něco o nápoji lásky, když mi někdo zakryl oči dlaněmi ,,Hádej kdo." řekl a já jsem hned podle několika faktorů (má nejoblíbenější vůně, nejhezčí hlas, jemné ruce a fakt, že mám jen jednoho kamaráda) jsem poznal Scorpiuse. Přesto jsem se rozhodl ho lehce pozlobit. ,,Lilly, teď se fakt nemůžu rozptylovat." řekl jsem otráveným hlasem. ,,Hm. Zním jako tvoje malá sestra, dík." sedal si vedle mě. ,,I kdyby jsi zněl jako ona, poznal bych tě." usmál jsem se na něj. ,,Jak?" nahnul hlavu na stranu jako nechápavý pes. ,, Když pomineme fakt, že jsi můj jediný kamarád..." pokrčil jsem rameny. ,,Okey, uznávám, bylo to jasný." usmál se. ,,Kterou esej děláš?" nahnul se ke mně. ,,Lektvary" odpověděl jsem rychle. ,,Který máš?" jezdil pohledem po knihách, jenž ležely na stole. ,,Nápoj lásky" povzdechl jsem si. ,, Dobrý téma. Já měl mnoholičný lektvar." pokrčil rameny. ,,Vypadám, že mě to zajímá?" řekl jsem s pohledem na text v knihách, který mi díky ozdobným krajkám nešel přečíst a vypadal jako nějaký abstraktní obraz s názvem 'Smysl nesmyslnosti' nebo tak něco. ,,Nevím, jestli tak vypadáš, když se koukáš jinam, ale asi tě zajímá, že tady máš chybu." ukázal prstem na text ,,Má to být amortentia, né amorentia." ,,Tak mi to napiš ty, když jseš tak chytrej." Scorp se jen tiše uchechtl ,,Já už mám svou esej napsanou." dal si ruce za hlavu a opřel se o ně. ,,Nesmíš nechávat vše na poslední chvíli." dodal. ,,Víš, že tě nesnáším?" zeptal jsem se. ,,Proto jsme kamarádi." usmál se sladce. ,,Né, kamarádi jsme, protože jsi měl v kupé sladkosti." opravil jsem ho ze srandy. ,,No jo, já už zapomněl." plácl se do čela. Já se začal zase věnovat eseji. Už mě celkem bolela ruka od psaní a oči ze čtení. ,, Kašlu na to, udělám to zítra před hodinou." řekl jsem a zavřel knihu, která mi ležela na klíně. ,,Kurva, já si tam nedal záložku." uvědomil jsem si. ,,To je teď už jedno. Jdem?"
Zbytek odpoledne jsme potulovali po hradě. Dokud jsme na chodbě  nenarazili na Masters J. Chtěli jsme kolem nich jen projít (respektive jsme kolem nich projít vůbec nechtěli, ale už nebylo cesty zpět), což by nebyl takový problém, kdyby si nás někdo od nich nevšiml. ,, A hele, není to můj nejoblíbenější buznovský pár v Bradavicích. Co Ale, už jste píchali?" řechtal se Jonah Raul- vysoký chlapec (*kašel ve kterém jde zaslechnout slovo kretén*) s pihovatým obličejem a šedo-kaštanovými vlasy.
,,Jone, nech toho." ozval se James. Jaká náhoda, že všichni z party mají jméno na J. ,,Vida, někdo tu bojuje za práva teploušků." řekl povýšeně a nakřenil svůj pihovatý nos. ,,Je to můj brácha, nikdo se mu nebude vysmívat. Teda... Nikdo kromě mě." bránil mě James. Sourozencká láska  ,,Myslím, že se zvládnu bránit sám." kvíknul jsem. ,,Tady nejde jen o tohle. Víš Jone, ty jsi byl vždycky nehoráznej čurák a já už toho mám dost. Ty místo toho, aby ses trochu uklidnil se navážíš do mýho gay bratra." A já už myslel, že dospěl. ,,Jamesi!" okřikl jsem ho. ,,Sorry, nešlo odolat." zasmál se a poté zase zvážněl a otočil se k Jonovi. ,,Každopádně, nech ho na pokoji." Jeho momentální vzhled by se dal přirovnat k rozzuřenému vlkovi, který je připraven k boji; hlavu měl skloněnou a očima propaloval Jona, čelisti měl pevně u sebe a nedivil bych se, kdyby začal vrčet. ,,A nech na pokoji i nás, protože v Masters J pro takový ubožáky jako jsi ty není místo." Možná se mi to jen zdálo, ale duhovky se mu zbavily lehce do ruda, ale není možné, aby byl metamorfomág, s tím se člověk narodí, takže bych to věděl. Už jsme tu nebyly jen my a Masters J, byl kolem nás hlouček žáků z různých kolejí i ročníků, který jen tiše sledoval, co se děje uprostřed. ,,Myslíš si, že jsi lepší? Kdokoliv, kdo někoho uráží, pro to jaký je, je jen ubohá nula. A navíc spolu možná ani nejsou." řekl s důrazem na "možná". Co není-by mohlo být, kdybych byl holka nebo on na kluky. Život je divnější a těžší než jsem myslel, že bude.
,,Víš co? Když to tak říkáš, nedivil bych se, kdyby jsi byl taky taková homokláda jako tihle dva."

Konec prázdnin a já konečně vydala další kapitolu, v celku o ničem. Další už se pokusím dát v čas, jestli někam nepojedem.

Zatím ahoj a be crazy.