Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Dech

Jarní prázdniny, které jsme strávili převážně všichni čtyři společně, se blížily ke konci. Sníh skoro roztál a venku to bylo pokryto mokrou studenou břečkou. Zbývali už jen dva dny, jedním z nich (10. února) byli Scorpiusovi narozeniny. Ano, byl o něco starší než já. Večer předem jsme se s Rose a Tess domlouvali, jestli budeme něco dělat pro jeho narozeniny. ,,Já bych navrhla jen něco pro nás čtyry, třeba jen u vás. Kdyby jsme mohli do Prasinek, koupila bych tam nějaký jídlo," navrhla Rose. ,,Já bych se do Prasinek možná dostal," ozval jsem se. ,,Jak asi?" pochybovala Tess. ,,Neviditelný plášť," řekl jsem jen. ,,Děláš si srandu. Ty jsi ho vzal Jamesovi?" smála se Rose. ,,Není divu, že letos byl klid od všech těch žertů," přidala se ke smíchu i Tess. ,,Já myslel, že to bylo kvůli tomu, že Masters J skončili," podotkl jsem. ,,Ne. Ty nikdy nic pořádně neudělali. Vždycky to byl James, Fred, Luis a Molly," vysvětlila Rose. ,,Molly?" podivila se Tess. ,,Jo, zná školní řád zpaměti a ví jak ho obejít. Taky zná každou tajnou chodbu," dodala Rose. ,,Ví o nějaký chodbě do Prasinek?" zajímal jsem se. ,,Rozhodně," přikývla.

Když jsme se domluvili na plánu Scorpových narozenin, vydal jsem se najít Molly. Seděla na okně v chodbě ve čtvrtém patře společně s Alice a o něčem se spolu bavili. ,,- jestli se to táta dozví a to dozví, protože v profesoři mezi sebou drbou pořád-" zaslechl jsem konverzaci, kterou jsem přerušil. ,,Molly, mohl bych se na něco zeptat?" položil jsem jí ruku na rameno, abych ji otočil k sobě. Z nějakého důvodu vypadala... vylekaně? Překvapeně? I Alice si v šoku rukou přikryla pusu. ,,Co je?" zeptal jsem se zmateně. ,,Skoro rok jsem tě neslyšela mluvit," řekla Molly stále v šoku. ,,A?" stále jsem to nechápal. ,,A za tu dobu jsi mega zmutoval," dořekla to za ni Alice. ,,Aha. Dík. Asi," byl jsem v lehkých rozpacích. ,,Na co jsi se teda chtěl zeptat?" zavedla Molly konverzaci zpět tam, kam jsem ji chtěl od začátku vést. ,,Víš, jak bych se rychle dostal do Prasinek a zpět? Přesněji do Medového ráje," položil jsem otázku s lehkou nervozitou. ,,Není moc chytrý se ptát před mrzimorskou prefektkou," ozvala se Alice a odhrnula si špinavě blond vlasy z prsou, aby odhalila lesknoucí se odznak. ,,No tak. Scorp má zítra narozeniny. Je to pro něj. Ušetři mě," prosil jsem ji. ,,Tak fajn, ale jen pro dnešek," řekla a přestala vnímat naší konverzaci. ,,Ta socha jednooký čarodějky ve třetím patře je tajný vchod. Heslo je dissendium. Normální chůzí se tam dostaneš tak za hodinu," recitovala pokyny, jakoby z paměti říkala násobilku. ,,Chceš tam za odměnu něco koupit?" nabídl jsem. ,,Jo, cokoliv. Hlavně čokoládu. Děkuji," odpověděla, bez rozmýšlení.  ,,To já děkuju," odvětil jsem a otočil se k odchodu. ,,Jsi to dostala, co?" slyšel jsem jejich konverzaci, když jsem odcházel. ,,Jo. Nepřišlo ti, že m-" bylo poslední, co jsem rozuměl, než jsem byl moc daleko na to, abych slyšel, co říkají.

 Když jsem došel do pokoje, Scorpius tam sám ležel na své posteli a koukal do mobilu. ,,Kde jsi byl?" ptal se, jakmile si mě všiml a mobil odložil na stranu. ,,Jen jsem se toulal," vymluvil jsem se. ,,Beze mě?" ptal se napůl hraně sklesle a napůl hraně uraženě, opět jakoby dětským hlasem. Scorpius zněl tak roztomile. Vypadal tak roztomile. Roztomile možná není uplně to správné slovo. Na jednu stranu bych ho zabalil do měkoučké deky a pouštěl si s ním pohádky od Disney a pil horký kakao, ale na druhou bych ho nejradši natiskl o zeď a dělal mu, cokoliv mě zrovna napadne. ,,Neboj, já ti to nějak vynahradím," řekl jsem s úsměvem a přišel k němu blíž, abych ho políbil. Měl jsem v plánu, jen rychlý polibek, ale Scorp mě okamžitě chytil a odmítal pustit. Podvolil jsem se jeho potřebám a nesnažil se odtrhnout. Naopak, chodidly jsem si zul boty a za stálého líbání jsem ho zatlačil zpět do lehu na postel. Polibky byly s každou sekundou vášnivější. Později jsem je ze rtů pomalu přesměroval na jeho krk, kde po mně na jeho světlé kůži zůstávali fialové skvrnky, které postupně čím dál víc tmavli a sem tam i nějaký růžový až červený obtisk zubů. Jeho dech se zrychloval a také nabýval na hlasitosti, občas se mu zasekl v hrdle a když se dostal ven, byl značně hlasitější, něž ty ostatní. Rukou jsem mu zajel pod jemnou bílou látku jeho trika a prsty pomalu a lehce přejel po jeho páteři. On se pod tímto jednoduchým pohybem prohnul a nechal ze svých rtů uniknout krásný jemný vzdech. Po chvíli se ozval další, ten však zněl, že je něčím tlumený. Zvedl jsem zrak a viděl, jak si Scorpius kryje pusu. Vzal jsem ho za zápěstí a odkryl mu ty krásné plné růžové rty.,,Copak?" ptal jsem se s úšklebkem a díval se mu do očí ve snaze najít odpověď. Úšklebek se z mé tváře okamžitě ztratil, když jediné, co jsem v jeho očích viděl, byla vina. Nevěděl jsem proč tam byla, ale byla tam. Nastala chvíle ticha, během které Scorpius zklidnil svůj dech. ,,Nic," odpověděl, několikrát rychle zamrkal a sklopil pohled. ,,No tak, Scorpí, co se děje? Mně můžeš říct cokoliv," pohladil jsem ho po tváři. ,,Zním jak holka," řekl sklesle a tak potichu, že kdybych nebyl hned u něj, neslyšel bych ho. S rukou na jeho tváři jsem ho lehce políbil, aby se mi zas podíval do očí. ,,Nezníš. Zníš nádherně, věř mi," řekl jsem po pravdě klidným tichým hlasem. ,,Věřím ti," byla jediná odpověď, jenž se mi dostala a nezněl moc přesvědčeně. Opět jsem ho začal líbat a následně vrátil svou pozornost k jeho krku. Tentokrát jsem mu jednou rukou držel obě zápěstí pevně přiražené k matraci postele, abych se ujistil, že si nezakryje pusu a já tak uslyším každý sebemenší vzdech, jenž vydá. Rozhodně jich nebylo málo a všechny ve mně probouzely stránku, o které jsem dřív ani tolik netušil, že ji mám. Musel jsem se hodně přemáhat, aby nám ten večer zůstalo alespoň nějaké to oblečení. 

Okay, tahle kapitola vůbec neměla jít tímhle směrem, ale stalo se. Ops. Asi musím omezit smut. Chtěla jsem taky říct, že Just_Looser dělá na Scorbus fanartu, tak ji jděte dát follow. I'm out.