Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Friendzone

,,Ehm... No... Jo... Vždyť..." hledal jsem způsob jak se z toho vykroutit ,,Sakra, jsi můj nejlepší​ kámoš a umíral jsi! Měl jsem slabou chvilku. Jsi jako bratr kterého jsem nikdy neměl." právě jsem sám sebe hodil do friendzone. ,,Vždyť máš bratra."  řekl. ,,Jo, ty myslíš tohohle blbečka..." řekl jsem, jako bych si najednou uvědomil, že James existuje. ,,Jak jsi věděl, kde jsem?" změnil jsem téma. ,,Rose tě viděla." pokrčil rameny. ,,Ale, vždyť tu nejsou dveře." rozhlédl jsem se. ,,Né, nejsou. Tohle je Komnata nejvyšší potřeby. Dá ti to co zrovna potřebuješ. Jediný místo v Bradavicích, kde je Wi-Fi a telefonní signál. Já jsem zrovna potřeboval najít tebe a tak se mi asi povedlo ji otevřít." V hlavě se mi vynořily dvě otázky ,,Zaprvé: Proč jsi mě potřeboval najít? Zadruhé: Tady je Wi-Fi?!" druhou otázku jsem řekl vyčítavým tónem. ,,Chtěl jsem se omluvit, ale tys' to stihl dřív. Jo, je tu Wi-Fi a-" Ozval se zvuk oznámení messageru. Scorpius se přes mě natáhl k místu, odkud zvuk přišel. Když se na mě podíval, byli jsme u sebe tak blízko, že jsme se dotýkali nosy. Po chvíli co jsme se na sebe takto dívali, Scorp jakoby se probral z nějakého transu, se škubnutím od táhl. V ruce měl dva mobily. Jeden můj a jeden jeho. ,,- pokud potřebuješ, spíše tedy chceš, komnata ti dá i mobil." řekl a ten můj mi podal. ,,Jakto že to nevím? Nemohl jsi mi to říct?" Během toho co jsem mluvil si ke mně Scorpius přilehl. ,,Upřímně mohl, ale nechtěl jsem." ,,Proč?" ,,Bál jsem se, že bys většinu času byl zalezlý tady na Wi-Fi." v jeho hlase byl slyšet lehký pocit viny. ,,Jsi trdlo." zasmál jsem se ,,Tebe bych za nic nevyměnil​." díval jsem se na něj, jakoby to bylo poprvé co ho vidím. Srovnal jsem to s tím, když jsem ho opravdu poprvé viděl- dřív byl vyšší než já, měl kratší a lehce tmavší vlasy, nabral od té doby svalovou hmotu, ale pod trikem či košilí to není vidět. Několik věcí se nezměnilo- jeho kůže byla stále bílá jako krásně čistý sníh a já zimu miluju, modro-šedé oči, které občas byly jako ta nejpevnější skála, při pohledu na mě se však vždy proměnily na studánky, ve kterých jsem se s radostí utápěl, jako právě teď. ,,Za něco by jsi mě určitě vyměnil. Třeba doživotní zásoba čokolády nebo něčeho jinýho." uchechtl se. Vím, že to myslel jako vtip, ale i přesto jsem se na něj podíval velice vážně ,,Scorpiusi, já bych tě nikdy za nic nevyměnil. Nikdy. To si pamatuj." řekl jsem velice pomalu a celou dobu jsem hleděl do těch nádherných očí. ,,Já tebe taky ne." řekl a jemně mě při tom hladil po tváři. Kdyby jsme byli spolu, políbil bych ho. To se ale nikdy nestane.
Chvíli jsme tam jen leželi. Potichu. Jen jsme si hleděli do očí. Vtom se dveře otevřely a vešla jakási dívka. ,,Jej. Ehm... Ahoj... Já... Sorry... Hele tady se utvořily dveře. Jdu vedle. Sorry." řekla a vešla do nově vytvořených dveří. ,,Víš kdo to byl?" zeptal se. ,,Nemám ponětí." zasmál jsem se a vzal do ruky mobil. ,,Jé, ty nás máš na tapetě?" řekl Scorpius, když jsem ho odemkl. ,,Em... Jo."

Je to fotka ze dne, kdy jsme spolu byli venku, Scorp si vymknul kotník a já jsem ho musel odnést domů. ,,Jo tam máš ty?" Neodpovídal. ,,Notak ty víš, co tam mám já, tak ukaž, ať je to fér." Ještě chvíli mlčel, pak už odemknul svůj mobil a ukázal mi jeho tapetu.

,,Tys mě fotil?" zeptal jsem se zaskočeně. ,,Jo. Byl jsi roztomilý. Tu tapetu tam mám sice hlavně kvůli Midnight. Tátovo "Ta tvá debilní kočka mi vběhla pod auto!" asi nikdy nezapomenu." jeho hlas byl skleslý a zrak upíral na nějaký bod na zemi. Jednu ruku jsem mu ovinul kolem ramen a nic neříkal.
Z této polohy nás probralo až oznámení na mém mobilu. Oba jsme si uvědomili​, že jsme tak seděli už nějakou dobu a tak každý vzal svůj mobil a dělali jsme, že několik uplynulých minut nebylo.
Projížděl jsem Instagram a narazil na jistotu fotku

Podíval jsem se na Scorpa, něco psal a zdálo se, že nevnímá.

Zvuk likeu ho ovšem probral, podíval se na můj mobil a poté na mě. ,,No co? Fotka je to dobrá." řekl jsem dřív, než stihla být položená nějaká otázka. ,,Já nic neříkám." pokrčil rameny a dál se věnoval svému. Nastalo (alespoň pro mě) trapné ticho. ,,Ehm, neměli bychom už jít?" řekl jsem, jen abych ono ticho přerušil. ,,Jo, to bychom mohli." přikývl a vstal. Natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát taky. Pomocnou ruku jsem přijal a dostal se do stoje. Stále jsem držel jeho ruku a stál jsem jen pár centimetrů od něj. Hleděl jsem mu do očí. Do očí do kterých chci hledět celý život a držel jsem ruku, kterou nikdy nechci pustit. Obojí patřilo osobě, kterou nikdy nechci ztratit. Lehce jsem prsty přejel po jeho ruce a i přesto co je o pár řádků výš, jsem to byl já, kdo přerušil oční kontakt a pustil jeho ruku. ,,Mobily asi necháme tady. Co?" řekl jsem s pohledem upřeným na zem. ,,Tam by nám k ničemu nebyly." řekl Scorp a hodil ho na sedací pytel. Udělal jsem to samý a vydal se k východu. ,,Jdeš?" ohlédl jsem se na Scorpiuse, který stále stál na místě a pozoroval mě. ,,Jo, promiň. Jo. Jdu." řekl nervózně. Přišel ke mně a já si nemohl pomoct. Objal jsem ho kolem ramen a vyšli jsme. Mířili jsme na pokoj, přičemž jsem ho stále objímal. Chtěl jsem jeho tělo mít co nejblíže tomu mému. V duchu jsem se zarazil, když se jeho ruka ovinula kolem mého pasu.
Před vstupem do společenky jsem ho pustil, řekl jsem heslo a spolu jsme vešli. Zamířili jsme na pokoj a jakmile jsme vešli, zamknul jsem se v koupelně a zůstal stát před zrcadlem. Ten pohled se mi nelíbil. Lehce jsem si vyhrnul tričko. I kdyby nebyl hetero do někoho s takovou postavou se nezamiluje nikdo. pomyslel jsem si. ,,Ale, jdem na večeři?" zeptal se Scorpius za dveřmi. ,,Jdi sám. Já nemám hlad." Hádám, že tuhle větu budu používat častěji.