Cursed Children (CZ,HP, ff) ZASTAVENO

Hunter

Pomalu jsem otevíral dveře do pokoje, abych nevzbudil Scorpiuse. Jakmile se vytvořila ve dveřích skulinka, uslyšel jsem hlasitou ránu. Dveře jsem nechal pootevřené a skulinkou sledoval dění v pokoji. Tu ránu způsobil Scorp hozením hrací skříňky na druhou stranu pokoje, což mě zamrzelo. Dál jsem sledoval, co se dělo v pokoji; Scorpius přešel k místu, kam skříňka dopadla. Vzal ji do rukou, sednul si na zem, opřel se o zeď a skříňku otevřel. Začala se ozývat melodie a po chvíli i vzlyky. Nebyla to dobrá chvíle na to, abych vešel. Poslední, co jsem viděl, než jsem se rozhodl zavřít dveře, bylo jak Scorpius skříňku objímá. Zavřel jsem dveře, ale na neštěstí to bylo celkem nahlas. Rychle jsem pozadu šel směrem ke schodům, aby to vypadalo, že teprve přicházím, kdyby Scorp otevřel dveře. A přesně tak se stalo. ,,Byl někdo u dveří?" vystrčil hlavu ze dveří a zeptal se mě, když jsem "přicházel". ,,Ne, nikoho jsem neviděl," řekl jsem a prošel kolem něj do pokoje. Zamířil jsem rovnou do koupelny, abych si nandal čočky, které jsem celou tu dobu neměl. Jak jsem šel, všiml jsem si, že skříňku dal zas na své místo.

Došel jsem do koupelny, vzal jsem ze skříňky pouzdro s čočkami a nasadil si je. Bylo zvláštní najednou vidět. Nechtěl jsem být v pokoji se Scorpem a tak jsem se rozhodl, že půjdu na snídani, bylo sice brzo, ale dnes snídaně začali dřív, kvůli odjíždějícím studentům.

K mému překvapení ve Velké síni už bylo několik studentů, hlavně u havraspárského stolu. Jediná známá osoba v místnosti, kterou jsem znal na vyšší úroveň, než jen z hodin byla Dominique, jenž v černém outfitu seděla u nejobsazenějšího stolu. Sedl jsem si k prázdnému zmijozelskému stolu a nandal si jídlo. Zatím, co jsem jedl, jsem měl v ruce mobil a projížděl sociální sítě. V jednu chvíli mi přišla žádost o přátelství. Podíval jsem se, kdo to je. Hunter Cattermole. Z profilové fotky mi byl povědomí. Rozhlédl jsem se po místnosti, jestli to není jeden z mála těch, co tu seděli. A byl. Byl to pohledný mrzimorský chlapec s kudrlinkami medové barvy. Když jsem se na něj podíval jeho světlá pihovatá pokožka nabrala růžový nádech. Sklopil nervózně pohled a poníženě odložil mobil z klína na stůl. Po chvíli pohled zase věnoval mně a v očích mu šlo vidět, že čeka až jeho žádost příjmu. Rozhodl jsem se s ním trochu hrát. Bez toho, abych přerušil oči kontakt, jsem mobil jen ledabyle odložil na stůl. Hunter hned sklesle odvrátil pohled. Jakmile to udělal usmál jsem se, natáhl se pro mobil a žádost přijal. Hunterovi se rozsvítil mobil. Hned ho vzal do ruky a s úsměvem hleděl na příchozí oznámení. Nezdálo se, že by byl šťastný, protože má v přátelích syna slavného Harryho Pottera. Byl opravdu rád, že jsem mu tu žádost přijal. Rychle jsem se podíval do svého talíře, už jsem měl dojedeno. Zrak jsem hned zase zvedl a můj pohled se střetl s jeho pohledem, jenž zářil čistou radostí. Neměl jsem ponětí, proč jsem se chystal udělat to, co jsem udělal, ale jen jsem na něj sebevědomě a zároveň flirtovně mrkl a začal odcházet z místnosti. Hunter stále seděl na svém místě a jen na mě zíral jak jsem odcházel z místnosti a než jsem úplně zmizel jsem viděl, jak se pro sebe usmál.

Společenská místnost byla prázdná, když jsem do ní přišel, ale ,když jsem udělal jen pár kroků, ze schodů z holčičích ložnic seběhla ta dívka, se kterou jsem se na Halloween líbal. ,,Ahoj Albusi," pozdravila. ,,Ahoj... Tess? Pamatuju si to dobře?" zaváhal jsem. ,,Jo, jo pamatuješ. Chtěla jsem se tě ještě zeptat," řekla. ,,Tak se ptej," odvětil jsem. ,,Ty jsi čistě na kluky, viď? Ne bi nebo tak něco?" ptala se a hodně u toho gestikulovala a hýbala hlavou. ,,Jo, hlasitěji bys to říct nemohla?" trochu jsem snížil hlas. ,,Mohla, ale chci respektovat tvé soukromí." Nad tím jsem jen přitočil oči. ,,To není to hlavní, na co jsem se chtěla zeptat," podotkla. ,,A co teda?" ,,Zvládneš vyjít schody do holčičích ložnic?" vychrlila ze sebe. ,,Protože kluci se do holčičích ložnic nedostanou, ale holky do klučičích jo. Když tohle zavedli asi si mysleli, že by nás kluci snad znásilnili, či co. No a jelikož něco takového by gaye ani nenapadlo, tak jsme se včera s holkama bavili o tom, jestli ty schody nahoru pustí gaye," řekla na jeden nádech. ,,Zaprvé; je hodně kluků, které by v životě nenapadlo někoho znásilnit. Zadruhé; i holka může znásilnit," řekl jsem. ,,Já vím, ale stejně mě zajímá jestli to vyjdeš," usmála se. ,,Tak fajn," pokrčil jsem rameny a šel k holčičím ložnicím. První schod. Nic se nestalo. Druhý. Taky v pohodě. Začal jsem každý druhý přeskakovat a za okamžik jsem byl bez problémů úplně nahoře. Zaslechl jsem, jak se otevírají dveře jednoho pokoje a bez přemýšlení jsem přeskočil zábradlí. ,,Albusi, jsi v pohodě?" strachovala se, když jsem dopadl a podlomila se mi kolena. ,,Jo, jo jsem v pohodě. Není to zas tak vysoko." Vstal jsem, bolela mě noha, ale řekl jsem si, že to rozchodím. ,,Víš, že se dnes jde do Prasinek? Všimla jsem si, že to teď mezi tebou a Scorpiusem nějak neklape, tak abys tam nebyl sám můžeš tam být se mnou a holkama." Neměl jsem ponětí o jakých holkách mluví, ale přikývl jsem. Pak jsme se vydali každý svou cestou. Já k nástěnce, abych se koukl v kolik se tam jde. Ve tři. Vzal jsem si mobil, sedl si před krb a čekal, než ten čas nastane. Najednou mi přišla zpráva.

Hunter: Ahoj.

Ahoj

Hunter: Proč jsi na mě tak mrkl

Já nevím, asi se mi chtělo. 😉

Chvíli trvalo, než odpověděl.

Hunter: Jdeš dneska do těch Prasinek? Jestli jo, jdeš tam s někým?

Jo, proč.

Hunter: Nic, jen jsem přemýšlel, jestli by jsme tam mohli jít spolu. Je to hovadina. Ani jsem se neměl ptát. Sorry.

Hej, není to hovadina. Proč by měla být.

Hunter: Skoro vůbec se neznáme.

Můžeme se poznat.

Hunter: A taky bych s tebou nebyl z nervozity schopný mluvit, protože na tebe mám tak docela crush.

Po 162837175528 letech! Konečně! Sorry, že jsem neprodávala. Teď se fakt budu snažit. V další kapitole je část, co mám v hlavě už od začátku knihy, tak snad to zvládnu napsat.

Zatím ahoj a be crazy.😋