Po akci s cestovní časem se Potterovi a Malfoyovi sblížili. Může se to zdát jako vyřešení spousty problémů, ale patnáctiletému Albusovi naopak několik problémů přibilo. Naštěstí to nejsou problémy v podobě největšího černokněžníka světa, ale ty se k...
Stál jsem se Scorpiusem ve tmě, mysleli jsme si, že tam s námi nikdo nebyl. ,,Ehm... Já... Promiň, jsem tak vyjel. Chci ti říct, že jsi opravdu nic neprovedl a že... Ehm..." Nedořekl jsem to. Místo toho mě Scorp obejmul, chvíli jsem byl překvapený, ale potom jsem mu objetí opětoval. ,,Děkuji." zašeptal mi do ucha. ,,Za co?" podivil jsem se, ale pořád jsem ho držel v objetí. ,,Že vůbec jsi, že jsi tady, že jsi se mnou." řekl a po chvíli dodal ,,Jo a taky, že jsi přerušil to trapný ticho, už mě dost štvalo." Zasmál jsem se. ,,Víš, že dokážeš dokonale zničit atmosféru?" zeptal jsem se a neočekával odpověď. Lehce jsem se odtáhnul a svým čelem se opřel o to jeho. Měl jsem zavřené oči a jen si vychutnával každou vteřinu, kterou jsme se dotýkali. Bylo skvělé už jen to, že jsem byl s ním. Obzvláště teď, když naše rty dělilo jen několik centimetrů. Centimetry se postupně změnily na milimetry a když už ani těch nezbývalo moc, něco Scorpiuse zatáhlo dozadu. Stratil jsem ho ve tmě. Dřív než stihl kdokoliv z nás něco říct, tmu prořízl paprsek rudého světla a Scorpiusův výkřik. ,,Scorpiusi!" chtěl jsem se k němu rozběhnout, ale zabránila mi lana, jenž se vzala od nikud a svázala mě. Snažil jsem se je překonat, ale bylo to marné. Scorpius křičel a ten zvuk mě uvnitř zabíjel, má bolest se však nemohla vyrovnat té jeho, ale byla silná a ještě víc, když už neřval jen tak něco, řval jméno, moje jméno. Nemohl jsem mu nijak pomoct. Po chvíli jsem si uvědomil, že nevolá o pomoc, jen o mně. ,,Rozsviť." řeklpovědomí hlas osoby, jenž sesílala kouzlo na Scorpiuse. Místnost zaplnilo světlo a já viděl toho kdo mučil mého nejlepšího přítele. ,,Tati?" v očích jsem měl šok. Ohlédnul jsem se. Lana vycházela z hůlky mé matky. ,,Mami, pusť mě." rozkřiknul jsem se. Začal jsem opět zápasit s lany. ,,Zlato, je to pro tvé dobro." snažila se říct mamka sladkým hlasem, možná i takový byl ale 'Mučíme někoho, koho miluješ, pro tvé dobro.' sladce říct nejde. Když jsem ho teď viděl, jak tam leží a svírá se v bolestech, do očí se mi nahrnuly slzy. ,,Jak tohle může být pro mé dobro?" řval jsem. Řval jsem na vlastní matku, ale bylo mi to jedno. ,,Věř nám, je pro tebe nebezpečný." ozval se pro změnu otec. ,,Tak ho nemusíš mučit. I když zešílí, já budu u něj. Nic kromě smrti nás nerozdělí." když už jsem mu nemohl nijak zabránit, pokusil jsem se mu říct, že je to zbytečné. ,,Tohle není cruciatus. Toto kouzlo dosáhne toho co vás rozdělí." Začal jsem sebou v lanech škubat a nějak se dostat ven. ,, Pomalu stahuje cévy, zpomalí se tep a výsledkem kouzla je smrt." popsal, jakoby to byla každodenní záležitost. Podíval jsem se na Scorpiuse. Jen tam ležel na zemi a křičel, snažil se křik zadržet, bylo to marné. ,,Né, přestaň, prosím!" řval jsem a z očí mi tekly slzy. ,,Když slíbíš, že už se nebudete bavit." Vydírání. ,,Albusi!" křičel, ale já poznal, že mi chtěl něco říct. Podíval jsem se na něj. ,,Nic neslibuj!" Nechápal jsem proč to chce. ,,Moje poslední přání. Nic neslibuj." pokračoval a i přes všechnu tu bolest se lehce usmál. ,, Když to slíbím, můžeš mít sto dalších." odpověl jsem mu na to. ,, Neslibuj to!" tento výkřik byl obzvláště hlasitý. ,,Tati, nech toho!" snažil jsem se ho ještě přesvědčit. ,,Tak mi to slib." pokrčil rameny, jakoby o nic nešlo. ,,Né!" zařval Scorpius. Nemohl jsem nesplnit jeho poslední přání, zároveň jsem nechtěl, aby to bylo jehoposlední přání. ,,Vlastně už jedno jak se rozhodneš, i když bych za chvíli přestal, nepřežil by." natočil hlavu na stranu a prohlížel si Scorpiuse. Chtěl jsem se proti němu rozběhnout, lana se mi zařezávala do kůže. Matka si mě přitáhla k sobě a vzala mou tvář do dlaní ,,Děláme to pro tebe. Jednou nám poděkuješ."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvíli jsem se na ní díval, po té chvíli jsem jí dal pěstí do obličeje. Své vlastní matce. ,,Stejně bude za pár minut tuhej." slyšel jsem za sebou. Táta s mámou se přemístili a já běžel ke Scorpiusovi. Podepřel jsem mu hlavu a hleděl mu do očí. ,,Pro- proč jsi nechtěl abych to slíbil?" Těžko se mi dýchalo. ,,Stejně bych za pár dní bez tebe spáchal sebevraždu." měl slabý hlas. ,,Takže mě tu necháš bez tebe?" Několik slz spadlo na jeho košily. ,,Mám záčít klíšé jménem Milováníjsousnámínavždyvnašichsrdcích?" Povytáhl obočí. Místo odpovědi jsem ho posadil a objal. Byl tak slabý, téměř mě nestisknul, tak jak to vždy dělával. Cítil jsem tlukot jeho srdce. Bilo tak pomalu. Chtěl zvednout hlavu a podívat se mi do očí, ale neměl na to sílu, tak ji nechal ležet na mém rameni. Možná to bylo dobře, pohled do jeho očí, ze kterých se pomalu ztrácí život, bych nesnesl. ,,Promiň." zašeptal. ,,Nemáš se za co omlouvat." odvětil jsem. ,,Jestli má být tohle to poslední co udělám..." řekl spíš pro sebe. Poté jsem ucítil pohyb na mém rameni a rty na mém krku. Jeho tep se zrychlil, né natolik, aby mu to zachránilo život, ale na prodloužení o několik minut určitě. To, že jsem cítil jeho rty, ale ne jejich chuť mě dovádělo k šílenství. Lehce jsem se pohnul, tak abych mu neblížil, tak aby jeho rty spočinuly na těch mých. Poprvé jsem políbil osobu, kterou miluji- krásný pocit. Poprvé a naposled- hrozný pocit. Po chvíli opět položil hlavu na mé rameno. Po chvíli hlavu opět položil na mé rameno a už nic neříkal. Zatímco já mluvil furt a opakoval jedno slovo- Prosím. Když jsem ho řekl po sedmé, jeho už tak slabý stisk povolil, stejně tak přestalo tlouct jeho srdce. Věděl jsem že je konec, ale nepustil jsem. Pořád jsem marně doufal. Nakonec jsem povolil. Podíval jsem se mu do tváře, byla bez výrazu, bez sebemenší známky života. ,,Miluju tě." řekl jsem celkem nahlas. Možná lepší pozdě než nikdy. Pro něj to bylo až moc pozdě.
,,Koho?" probral mně nejkrásnější hlas. ,,Scorpe!" hned jsem ho objal. Rozbrečel jsem se radostí z toho, že to byl jen hrozný sen. Později se přidal i smutek, když jsem si vzpomněl, o čem sen byl. ,,Promiň. Prosím, odpusť mi, neměl jsem na tebe vyjet. Já... Chtěl jsem jen být chvíli sám. Přísahám, nic jsi neprovedl. Prosím, odpusť." říkal jsem mezi vzlyky, co nejrychleji to šlo. ,, Myslíš, že kdybych na tebe byl naštvaný, seděl bych teď tady? Ale, přemýšlej a už nebreč." odtáhnul se ode mě a setřel mi slzy. ,,Když... Když on tě... " Věděl co jsem chtěl říct, přitáhnul mě do konejšivého objetí. ,,Viděl jsem tě umírat. Zemřel jsi mi v náručí." Scorpius se lehce zarazil ,,Takže to Miluju tě. bylo mířeno na mě?"
