Fragile Rose II

~9~

Chloe

„Díky slzičkám předpokládám, že tě to mrzelo, holčičko." „Pusť mě. Prosím." „Ne. Otoč se." Vytáhl se do kleku a já poslechla. Znovu se posadil a přetáhl si přes hlavu tričko.
Odhalil mi potetovanou kůži, svaly...
„Tričko." „Zayne...!" „Svlékni ho!" Dovolil mi, se posadit a pomohl mi triko sundat. Nestačila jsem se položit, na zádech jsem měla jeho dlaně a bleskově mi rozepnul podprsenku.
Překřížila jsem na hrudi dlaně a vysloužila si posměšné uchechtnutí.

„Řekl jsem, že budu něžný. Zadeček tě přece nebolí. Nechtěj mě opravdu rozzlobit." S rozmetanou sebeúctou jsem spustila ruce a otočila hlavu na stranu. Vnímala jsem, jak mi rentgenuje hruď pohledem a i ve chvíli, kdy mě zpět položil, jsem se dívala bokem.

„Mrzelo tě to?" Neodpovídala jsem, slezl ze mě a položil se mi k boku. Na bříšku jsem měla jeho dlaň, asi si mě jistil...
„Chloe, jak dlouho bude trvat, než to pochopíš?" Za bradu si mě otočil k sobě.
„Chceš vědět, jak jsem se cítila?" „Ano." „Trapně. Neměla jsem ti vůbec psát a už vůbec ne, tu poslední sms. Chtěl sis něco dokázat? Dokazuješ si to? Líbí se ti, jak tu teď ležím? Nevadí ti, že jsi mi rozmetal sebevědomí a udělal sis ze mě... Hadrovou panenku?" „Ne, nelíbí se mi to." Nechápavě jsem povytáhla obočí.

„Jsi divoška, krásko. Viděl jsem, jak ses vlnila kolem toho borca. Během chvíle měl napnutý džíny a bylo mi jasný, že tě chce. Kdo myslíš, že ho zastavil, když šel za tebou na záchody a s jasným cílem. Neubránila by ses mu. Jsi malá holčička." „Nejsem holčička! Nevíš, co dokážu!" „Neutekla jsi mi. Bojíš se mě, nebo se mýlím?"
„Nejsem zlej." Zašeptal mi do ucha, když jsem se od něj opět odvrátila. „Tak proč se tak chováš?! Co z toho teď máš?!"
„Neodepsal jsem ti z prostého důvodu; tvůj otec mi chvíli před tebou psal, že se mu ozvala Stella a už v tu chvíli mě požádal, abych na tebe dohlédl. Odepsat ti, riskoval bych, že tu teď se mnou nebudeš. Nestačila by mi pouhá konverzace, chtěl bych se s tebou sejít, ale riskovat, že se to k tvému otci donese?" „Jsi hajzl! Nechal jsi mě... Po tom, co jsi mi řekl a já ti pak napsala...! Teď tu ležím skoro nahá a ty...!" Do očí mi vstoupily slzy.

„Řekla jsi, že bys mi chtěla vykouřit." Na rameni mi přistála jeho dlaň, posadila jsem se a seděla na kraji postele, rozhodnutá odejít, i kdyby mi pak opravdu zadek seřezal.

„Sám to chci. Chci cítit, tvou šikovnou pusinku, jazyk, nechat se laskat... Chápu, že tě to mrzí, ale teď spolu můžeme dělat cokoliv, beze strachu.
Nemrzelo by tě víc, kdybych ti odepsal, sešli bychom se a pak by se to tvůj otec dozvěděl? Vím, že je to za smutných okolností, ale věřím, že se Stella uzdraví. Jsem hajzl, využil jsem situaci ke svému prospěchu."
„Proč jsi mi to neřekl už v autě? Byla jsem pro tebe jako kus masa."
„Jsi mladá, krásko. Máš jiný pohled na svět, žiješ na růžovém obláčku... Bereš to jinak, ale za pár dní to pochopíš. Až vyrosteš." „Mluvíš se mnou jak s malou!" „Jsi malá a krásná. Pokud chceš odejít, jdi. Teď ti zadeček nezmydlím." „Jindy snad jo?" „Za zlobení tě ztrestám." „Jo? A co považuješ za zlobení?!" Posměšně jsem na něj pohlédla. „To je moje věc."

Posbírala jsem svoje věci a odešla. Zamkla se v pokoji a prohlížela se v zrcadle. Přišla jsem si sama sobě odporná a na něj byla naštvaná.

„Musel jsem na jednání. Vrátím se někdy k večeru. Uděláš, prosím, večeři? Mrzí mě ta včerejší, Chloe. Omlouvám se. A mimochodem, škoda že jsi u mě nezůstala, představy tvého těla mi sice stačily, ale víc bych ocenil, kdybys byla u mě a pomohla mi."

Otřásla jsem se, papír nechala na lince, posnídala a vyrazila do školy. Posměšně jsem si vzpomněla na slib, že mě bude do školy vozit. Kdyby táta věděl, že jsem jela autobusem, zbláznil by se a jeho by nepochybně zabil. Na druhou stranu, takhle volnost se mi začínala líbit.
Po škole jsem sama Kate navrhla, že bychom mohly do města. Smála se, jestli se táta někde bouchnul, že mě nechal jít a dokonce i bez goril, jak s oblibou nazývala mou ochranku. Zamlčela jsem, že je pryč a pronesla něco ve smyslu, že měl dobrou náladu a pro jednou souhlasil s volným dnem.
Krátce po osmé večer, když jsme s Kate plkala v kavárně, mi došla sms.

„Kde jsi?"

Ignorovala jsem ji a dál se věnovala Kate. Uplynula čtvrt hodina, další sms.

„Laskavě se ozvi! Kde jsi, Chloe?!"

Stejná reakce, jako u první sms. Přelomila se devátá hodina, pak čtvrt na deset. Došlo mi nespočet sms, pak Zayn začal volat.
Bylo mi to jedno, dal mi přece volnost. A to jeho včerejší, že do devíti doma, se přece vztahovalo jen na ten jeden večer. Nebo ne?

O půl jedenácté jsem odemykala dveře a protahovala se dovnitř. Všude byla tma a já tiše zajásala. Vzdal to a šel spát. Nebo mě někde hledá... No co už.
S úsměvem jsem vešla do svého pokoje, předtím nakoukla k Zaynovi.

Peřina byla nazdvihnutá, pod ní někdo ležel. S tichým „wuhou" jsem zabouchla dveře svého pokoje a po tmě vyrazila k posteli. Byla jsem od ní sotva metr, když mi kolem břicha přistála čísi ruka a ústa mi zacpala velká dlaň.