Fragile Rose II

~41~

Chloe

Prvotní hrůza, že je to táta byla zažehnaná, nicméně... Ten chlap mi vadil a stačilo, že o něm táta jenom mluvil, natož jej vidět.
Doteď jsem nezapomněla, že jednou přišel do tátovi kanceláře, když mi bylo deset a zatímco táta na chodbě něco řešil, on si sedl vedle na pohovku a šeptem pronášel, jak jsem krásná holčička... Bylo to nechutný.

Zpoza dveří nešel ani jediný zvuk a já nevěděla, co dělat. Dál sedět, jako pecka na židli, a jen čekat? Nebo tam jít?

A teď? Po našem milování, Zayn roztáhl žaluzie a já tak mohla vidět, jak se opírá o stůl, zatímco táta sedí v křesle a Zayn o něčem, se vztekem v očích mluví.
Byly spolu několik dlouhých minut a já vzdala snahu něco odezírat a s rostoucím nepochopením sledovala, jak Zayn bledne, pak vrtí hlavou a ke konci se posadil do druhého křesla. Asi minutu na to vstal, podal si z parapetu popelník a napálil cigaretu. Vzápětí druhou.
Než táta odešel, položil mu ruku na rameno a s prosebným výrazem, k němu proplouval. Zayn jen kývnul a sotva táta vyšel, dožadovala jsem se informací.
„Musím zpět, zlato. Buď v klidu, vše je vyřešené. Jak ti šla smlouva?" „Jo, šlo to. Jen to Zayn musí zkontrolovat." „Dobře, budu tu dnes déle, Zayn tě pak odveze, ano?" Kývám na souhlas a sotva zmizí, vběhnu k Zaynovi.

„Zaynie?" „Koťátko?" „Co se stalo?" „Na chodbě? Chytil jsem ho pod krkem s komentářem, že mu rozbiju hubu, jestli se tě dotkne." „A teď?" „Nic." „Proč mi lžeš?" „Nelžu." „Ne? A proč jsi tak... Zničený? Proč ses vztekal a pak, postupně, blednul a teď už kouříš aspoň čtvrtou." Sebrala jsem mu cigaretu z prstů a hodila ji do popelníku.
„O co jde?" „Víš, že sliby plním a pokud slíbím, že něco nepovím-" „Vím to! A je to něco, co na tobě obdivuju, ale... Tady jde přece i o mě. Netvrď mi, že s tebou řešil nějaké jednání, když mi to nechceš říct. Já mu to přece nepovím." „Máš tu smlouvu?" „C-co? Jo, ale-" „Okey, mrknu se." „Zayne!" „Jsi má asistentka, tak pracujeme." Zaraženě jsem na něj pohlédla. „To se jako rozcházíme?"

„Ne." „Ne? Proč váháš s odpovědí a co to, teď zkoušíš? Ani ne hodinu zpátky, sis mě tady bral a teď mi řekneš, že jsem asistentka tónem, abych držela hubu?!" „To jsem neřekl!" „Ale jo, řekl. Jsem tvoje přítelkyně, ne jen asistentka. Divadlo, co hrajeme je proto, že táta by to nepřežil a ani jednoho to nebaví. Nechci ti zničit kariéru, táta by nás prvně zabil a pak tě vyhodil, ale... Pokud jsem „asistentka" tak budu jen to."

Výlev byl jen citovým vydíráním. Děsilo mě, že bych nebyla jeho, že bych na vše, co bylo, měla jen vzpomínky, ale na důkaz svých slov, jsem na stůl položila prstýnek, co mi dal.
Zalapal po dechu a zakoktal se. Nechala jsem jej tam a vrátila se k sobě. Posadila se a přeposlala smlouvu do jeho počítače.

„Vážně? Pošleš mě do prdele kvůli tomuto?" „Vy jste to udělal první." „Chloe!! Vykání?! Proč?!" „Protože jsem asistentka." „Chloe!" Slabounce jsem vykřikla. Chytil mě za zápěstí a vytáhl na nohy. Narazil mě na stůl, v očích mu plál oheň.

„Jsi moje holka! Moje kotě... Promiň mi to, ale... Miluju tě a tohle... Nerozcházíme se, rozumíš?!" „Je to moje rozhodnutí." „Myslíš to vážně?"
„Ne..." Zavrtím zlomeně hlavou. Oheň z očí vymizel, měl v nich jen zklamání. „Ne! Jistěže ne, jen... Zayne, prosím! Co ti táta říkal? Víš, že toho debila nesnáším a... Odmítám být v jeho blízkosti. Bylo mi deset, když jsem tu byla s tátou. Měl už tehdy blbý kecy, že jsem krásná holčička... Vadí mi, je to slizoun a hovado. Vyhrožuješ mu, že mu rozbiješ hubu a pak ti táta něco říká, co se mě týká. Já to chci vědět, prosím!"
„Na chodbě," Pohladil mě po tváři a naléhavě se sklonil. „Mi vyhrožoval, že mě sundá z tohohle postu a na tebe měl kecy, že vypadáš jako děvka, co měl a určitě budeš tak šikovná. Přidusil jsem ho a řekl, že jestli na tebe sáhne, nedopadne dobře. Což by nedopadl. Zabil bych ho, na místě. Jednou by na tebe sáhl, i omylem a urazil bych mu ruce a udělat to záměrně... Vychutnal bych si ho a pak si to klidně odseděl. Ale...To, co mi Alan řekl-" „Já za ním přece nepůjdu! My dva... Milujeme se, ne? Jsme spolu na tajno a co se táta vrátil, oba trpíme. Já chci žít s tebou, chci se odstěhovat k tobě a třeba za rok ti říct, že čekám tvoje miminko. Chci být jenom s tebou, rozumíš? A nechci mezi námi tajnosti, ať už jsou jakýkoliv. Já ti říkám vše, tak mi ty nelži a neříkej jen část." Usmál se, zhluboka se nadechl a stiskl mě něžněji.
„Jsi moje koťátko, moje malý, sladký kotě." Uculím se a chytám jej za tvář. „Dáš mi pusu?" „Dáš mi pravdu?"

„Nechápu, proč tu je. Proč tu pracuje a proč ho Alan stále tady trpí. Chtěl jsem vědět důvody a... Já nevím, Chloe. Mám strach, že když ti to povím, tak vše zničím." „Mezi námi?" „Ne." „Tak co?" „Mezi tebou a tátou." „Zaynie... Já tátu miluju. Není nic, co by to změnilo. Je moje rodina, i když mi vadí, jak mě drží zkrátka a to... Díky němu jsem tě poznala a mohla žít s tebou. Chci zpět k tobě. Chci k chlapovi, co se kvůli malé holce změnil a udělal ze sebe jinýho člověka... Já chci vás oba. Chtěla bych, aby táta o nás věděl a akceptoval to, ale to je zatím nemožný, jenže ať je táta jakýkoliv, nic nezmění můj postoj k němu. Mám ho ráda, miluju ho a je to jediný, co mi po mámě zbylo... Ale chci pravdu."