Fragile Rose II

~22~

Zayn

Vzbudil jsem se sám. Díval se do stropu a hlavou mi jel rozhovor s Chloe...

Pochyboval jsem, sám sobě nevěřil... Se zakurvováním jsem se vytáhl na nohy, kotník mě bolel, ale otok se o něco zmenšil. S překvapeným vydechnutím jsem sebral z nočního stolku mastičku. Určitě jsem doma nic takového neměl...
Odskákal jsem po jedný ke schodům, schody zvládl za pomocí zábradlí a když jsem byl dole, přece jen jsem na nohu došlápl. Nebudu ukazovat, jak moc to bolí.
Její postavičku jsem viděl v křesle na terase, měla před sebou hrníček s něčím a vypadala zamyšleně. Objímala si kolena, bradou se o ně opírala a když jsem si odkašlal a ona se otočila, nestačila setřít slzy dostatečně rychle.

„Už sis to rozmyslela?" „Ne... Jen... Nevím, potřebovala jsem upustit páru." Stojí pár centimetrů ode mě, na očích ji vidím, jak touží po objetí a znovu se mi mozek vysmívá.
Nikdy nebudu takový, jako ona chce. Nikdo mě nezmění a nikdo mi nevymaže z paměti to svinstvo, které jsem vídával.
Mozek se mi vysmíval a srdce mi říkalo něco jinýho. Jako ve snách, jsem se díval, jak natáhnu ruku chytím ji za zadek a přitisknu na sebe.
Usmála se, setřel jsem zbytek slz a sklonil se.

„Tak moc bych chtěl, být jiný, ale... Chloe, opravdu tu chceš být? Tyhle krásný chvíle nebudou pořád." „Přestaň se podceňovat. Vím, že budeš jiný." Usměje se a dá mi pusu.

Celé je to divné. Mezi námi je napětí, které se snaží rozbít svým úsměvem. Sedí naproti přes stůl, cpu se polévkou, kterou uvařila a kocovina odeznívá úplně. Druhé jídlo, pečené maso a brambory, do sebe nahážu rychlostí blesku.
Nejistě se usmívá, když mi přinese pivo a vypískne, když si ji stáhnu na klín.

Hladím ji po zadečku, dívám se na ni a ona je stále nejistá.

„Alan neví, co v tobě je." „Cože?" „Chrání tě i doma... Zbytečně... Bylo to moc dobrý." Začne se smát, prohrábne mi vlasy a nevinně se usměje. „Musím do školy?" „Cože?" „Zítra... Zavolej tam, že jsem nemocná." „A co budeš dělat doma?" „Ty musíš do práce? Sotva chodíš." Zasyčí a zakloní hlavu.
„Shazuješ moje mužství." Vrčím a na krku ji vytvořím modřinku. Kdy jsem ji naposledy někomu udělal? Udělal jsem vůbec někdy modřinku z lásky? Nebo všechny jen v afektu agrese a ne ústy ale rukou?
„Neshazuju! Ale máš bolesti! Bolí to." Dovolil jsem ji, aby na mě pohlédla. Naklonila hlavičku a otřela se mi rty o moje.
„Nikdy ses s holkou nemazlil, nedíval ses na filmy... Nedělal jsi-" „To co jsi mohla vidět v těch debilních, přeslazených, romantických sračkách v televizi?" „Hm." „Ne. Zaplatil jsem si kurvu, ošukal ji, vybil ze sebe vztek, agresi, chtíč... Hodil ji prachy a šel do prdele. Na filmy se dívám sám, většinou na horory, porno nebo fotbalový utkání... Ve sprše jsem byl taky poprvé s tebou a určitě jsem nikdy neležel s holkou v posteli, nebo na pohovce, nezobal popcorn, nedržel ji kolem ramenou a s nohama na stole se díval na Twilight."

„A... Nechceš si to se mnou zkusit?" Semkl jsem víčka a ucítil její rty. „Když mi to nedovolíš, nezmůžu nic." „Fajn... Ale zapomeň na sladkou komedii." „Klidně horor. Udělám popcorn. Budeme se dívat tady nebo u tebe v ložnici." „V ložnici." Houknu přes rameno, hrabu se do schodů a už z postele, hledám případný film.
Jo, tohle vypadá dobře...

Čekal jsem, civěl do stropu a když přišla, měla na uchu mobil. Posadila se na kraj postele, na noční stolek mi položila tác s colou, popcornem a rozlámanou tabulku čokolády. Ústy naznačila, že mluví s Alanem a vedle nenucenou konverzaci, kterou ukončila slovy, že ji jdu vysvětlit matiku. Div jsem se pitím nezadusil...
Rozverně mě políbí, přeleze a opře se o pelest. Mezi námi je popcorn, zobe jej a já přemýšlím, jestli ji mám říct, ať jde ke mně. Minuty filmu běží, po necelé čtvrt hodince hrůzy přestala jíst a dívala se skrze prsty.

„Do hajzlu...!" Vyděšeně na mě pohlédne a otevřu pusinku v němém úžasu. Dal jsem misku na stolek a zvedl paži. „Pojď ke mně, maličká." „Děkuju."
„Dej mi pusu." Zasyčím, chytí mě za tvář a hladově políbí. Odtáhne se dřív, než si to začnu pořádně užívat a stulí se mi na hrudi.
Jednou rukou ji objímám, druhou použije jako jakousi zábranu. Chvilkami má mou dlaň na obličeji a jen poslouchá, nebo se kouká škvírkou mezi prsty.

Je to úsměvný a mně po pár minutách dojde, že si to vlastně užívám. Že si užívám, jak se bojí, jak se ke mně tiskne, protože v mý náruči ji nebezpečí nehrozí. Užívám si, jak mě v těch méně lekavých momentech líbá na hrudi, nebo mi vtiskne pusu na rty a vzápětí se na mně znovu uvelebí...
Bezděky ji hladím po paži, směju se ji do vlasů, líbám ji a když film skončí, jsem to já, kdo se ptá jestli dáme ještě jeden.