Fragile Rose II

~10~

Zayn

Seděl jsem ji v posteli, skřípal zuby a přemýšlel, co ji udělám. Cítím jsem šílený vztek, ale i úlevu, že je zpátky a snad i v pořádku. Že ji nikdo neublížil... Uchechtnu se a snažím se očima proniknout tmu v pokoji.
Neublížil... Ne, venku ji snad nikdo neublížil, ale co když ji teď ublížím já?

Za trest bych ji mohl ošukat... Spala už s někým? Šukal někdo to božský tělo? Našla si příležitost, jak roztáhnout nohy, nechat se ojet a jako hodná holka se pak vrátit domů?

„Wuhou!" Dveře se otevřely, ovanul mě její parfém a aniž by postel zavrzala nebo peřiny zašustily, vytáhl jsem se na nohy a pobaveně se usmíval.
O zem bouchla taška, o rameno se mi otřel svetřík, který odhodila. Byla tu taková tma, že nemohla vidět ani na centimetr prostoru před sebou a já toho hodlal využít; polekat ji.

Srdce ji začalo zběsile tlouct, nemohla dýchat s mou dlaní na její tváři a mimoděk, jsem ji na sebe přitiskl víc.
Jakou má šanci, kdybych ji shodil do postele a serval z ní oblečení, že se mi ubrání? Dopadla by jako všechny; řev o pomoc, křik urážek na mou hlavu, by nahradily slastné steny a kuřbě, co by přišla vzápětí, by se už nebránila tuplem. Kouřila by mi, jako hodná holka a ještě by žadonila o dávku spermatu.

Pustil jsem ji, s touhou ji seřezat zadeček tak, že si ve škole opravdu nesedne.

„Jsi normální!?" Zaječí, snaží se ode mě dostat. Vyslouží si plácnutí po zadečku, které ji zabolí. Ublížené zakňourání, přestává se zmítat a zatímco jsem hledal vypínač u postele, tiskl jsem ji dál k sobě.
Světlo ozářilo pokoj i její tvář. Měla v ní vepsanou čirou hrůzu. Hlavičkou ji zjevně jely představy, jak bych ji mohl ztrestat...
„Co si o sobě, kurva, myslíš?! Neodpovídáš na sms, nebereš mi mobil! Bál jsem se." Sklonil jsem se, hladil ji palcem po tváři a přestal myslet. Zíral jsem na ni, topil se a moje vzpomínky na minulost, se začaly vynořovat.
Bodaly do mě, způsobovaly bolest... V uších jsem slyšel smích Ciery, vybavoval si její vůni, to jak mě objímala a šeptala, že mě miluje, že nás nikdo, nikdy nerozdělí a pak stačil jeden večer, abych přišel o to jediný dobrý a krásný, co jsem dostal od rodičů.
Zamrkal jsem, povolil stisk a myšlenky na potrestání sexem vymizely. Měl jsem plnou hlavou Ciery.
„Měl jsem sestru." Vydechnu přiškrceně, tiše povídám a ona mlčí. Její oči jsou naplněné slzami, které se snaží zahnat mrkáním a i když bych chtěl být hnusný a urypaný, tak nemůžu.
Je první, která sdílí mou bolest, která si neuvědomuje, že pláče kvůli mým slovům...

Vykecal jsem se, svůj pláč jsem držel z posledních sil, které ubývaly. Ani jednou mě nepřerušila. Byla tak zaujatá mou řečí, že krom pláče si neuvědomila ani to, že mě držela za zápěstí. V očích měla bolest a já ji chtěl políbit.
Něžně, dlouze... Udělat to tak, jak to bývá v těch pitomých filmech pro puberťačky...

„Jsem zmrd, princezno. Nezlob mě, prosím." Zakončím svůj monolog, otřu se ji rty o vlasy a odejdu. Musím. Před ní brečet nehodlám.

Ve své ložnici, jsem vytáhl z komody fotku Ciery a pokřiveně se usmál. Vědět kdo to byl... Nedožil by další hodiny.
Uklidil jsem rámeček, posbíral kapesníky a zavřel se ve sprcháči. Poněkud rozladěný z vlastní slabosti, jsem se doplazil do postele, civěl do tmy a přemýšlel o ní.
Nelíbilo se ji, jak se chovám, byla vždy proti, když jsem zlobil...

Kdyby viděla, co se ze mě stalo... Zavrtěl jsem hlavou přesně tak, jakoby to udělala ona a civěl do stropu, když se do dveří protáhla Chloe.

„Můžu?" „Potřebuješ něco?" Super, hlas už jsem měl normální, památka po slzách ani jedna... „Potřebuju..." „Co?" „Tebe." Grázlovsky jsem se usmál. Vešla, zabouchla a dosedla mi do postele. Přerývaně dýchala a tiše šeptala do tmy. Poslouchal jsem ji a zjistil, že svádím jakýsi vnitřní boj.
Aniž bych něco řekl, odkryl jsem se a naznačil aby si ke mně lehla. Udělala to, opřela se o loket a já k ní natočil tvář.

„Jak se jmenovala?" „Ciera." „Máš její fotku?" „Jo." „Ukážeš mi ji? Chtěla bych vědět, jak vypadala." „Třeba někdy..."
„Zayne?" „Hm?" „Mám odejít?" „Proč?" „Mám pocit, že nechceš, abych tu byla." „Myslíš, že jsem ti dovolil si ke mně lehnout jen proto, že jsem tě včera ponížil?" „Hm." „Jestli chceš odejít, tak jdi. Nedržím tě tu. Ale pokud tu chceš zůstat, tak se ke mně přitul." „Stojíš o to?" Ještě že byla tma. Za ten úsměv, co mi vyskočil na tváři, by mě vykastrovala.
„Pojď ke mně." K mému překvapení, se mi položila hlavou na hruď a objala mě. Chvíli bylo ticho a když zašeptala dotaz, nebyl jsem si svou odpovědí příliš jistý.

Usnula, hladil jsem ji zamyšleně po paži a boj, co se uvnitř mě odehrával odezněl. Usnul jsem a když jsem ráno vstával, neodolal jsem, abych ji nepolíbil na rty. Broukla ze spánku a já měl naprosto horečnatou touchu, vrazit ji penis do pusinky. Pootevřené rtíky k tomu lákaly...

Naškrábl jsem vzkaz a odešel.