Fragile Rose II

~46~

Zayn

„Musím na poradu." „Mě nepotřebuješ?" Pobaveně jsem si napálil cigaretu, zasmradil jí kancl a pohodlně se opřel o stůl.
„Potřeboval bych, ale ne tam." Spokojeně kývnu. Vytáhla se na nohy postavila se mezi moje a dlaní mi přejela po klíně. „A za jak dlouho porada začíná?" „Za dvacet minut." „Stihneme to?" „Rychlovku určitě. Ještě mě chvilku zlob, kočičko, a začnu být nadržený." „Vážně?" Broukne hravě, rozepne mi džíny a začne si hrát, s ještě klidným penisem.
Slastně chrčím, jí po chvilce přestává honění stačit a bere si mě do úst... Na poradu odcházím s pár minutovým zpožděním, nicméně spokojený.

„Omlouvám se! Měl jsem důležitý hovor." „V pořádku," Alan se zubí, jeho asistentka nese na mé místo kafe a tiše se ptá, jak se mi vede.

„Ještě se na někoho čeká?" „Na Travise." Alan významně mrkne, já si pobaveně prokřupu klouby na rukou...
Skrze prosklenou stěnu vidím, jak se Travis žene za námi. Sotva mě spatří, zbledne a já se na něj zářivě přes sklo usměju. Je mi jasné, že by nejraději zůstal nalepený na skle, než aby vešel, ale přesto mu nic jiného nezbývá.
Než se všichni usadí, rozdá se káva a připraví se notebook s dataprojektorem, je to dalších dvacet minut.

„Jdu si zapálit, budu vedle." Alan kývá a sotva si ve vedlejší místnůstce, ve které má uklízečka propriety napálím, zvoní mi mobil. Nechápavě hovor beru, že by Chloe nešlo zadat smlouvu do počítače?

„Chloe?"

„Okamžitě odtud odejděte!" „Chloe,"
Zírám před sebe a hovor típám. Co tam kurva dělá?! Vyhodil jsem cigaretu z okna a vyběhl ven.

„Pane Maliku! Pan Rickman vás shání, že-" Div jsem jeho asistentku nesmetl. Bez jediného slova, jsem se prohnal kolem místnosti s poradou, cítil pohled Alana a myslel jen na to, co se děje nahoře.
Než bych se nahoru dokodrcal výtahem, bylo lepší vzít to po schodech. Div jsem nevyplivl kuřácký plíce...

Zlost mi zatemnila mozek. Vrazil jsem do dveří, viděl, jak ji ten čurák škrtí a přitom ji stahuje džíny.

Krev se ve mně vařila, hnal mě vztek a amok. Odmrštil jsem ho od Chloe, proletěl se pár metrů po kanceláři a spadl na zem.
Ignoroval jsem tiché vzlyky, na utěšování bude čas po tom. Zakázal jsem si myslet, že se ji mohl někde dotknout a přešel k němu s vědomím, že i kdyby si nesáhl, dopadne, jako kdyby to udělal. Sloužil mi jako boxovací pytel. Jeho ksicht připomínal rozbitou flákotu masa. Krev se mu řinula z nosu i úst, oko natékalo a podle křupnutí, co následovala po křupnutí nosu, jsem soudil, že jsem mu udělal něco i s čelistí.

Syčel jsem k němu polohlasem nadávky. Častoval ho urážkami a větami o tom, co si myslel že dělá. Že jsem ho varoval a že za to, o co se pokusil, z něj vymlátím duši. Může mě pak klidně dát k soudu, je mi to u prdele, ale na ni už nehrábne.

„Co se tu děje?!" Alanův hlas ode dveří, je prošpikovaný šokem, děsem a překvapením. Přišel do pár minut, možná tak do pěti od momentu, kdy jsem toho čuráka zaklekl a bušil do něj.
Poslední rána, která znovu rozkrvácela slabý proužek krve, řinoucí se z nosu a já se zvedal.
„Zayne... Pro Boha! Chloe, co se-Proč jsi...?!" Těkal Alan pohledem z jednoho na druhého, ale já měl oči jen pro ni. Byla vyděšená, uplakaná, na krku měla otisk od škrcení... Semkl jsem víčka a natáhl k ní ruce. Chytila se a okamžitě se ke mně přitiskla.
Zapnul jsem ji džíny, polkl dotaz, jehož odpovědi jsem se bál a omotal kolem ní ruce.
„Co se tu stalo?!" Alan to zkouší znovu a ve mně se znovu sbírá vztek.

Copak jsem ho nevaroval?!

„Co se tu stalo?!" Zavrčím zlostně. „Pokusil se ji znásilnit! Přišel jsem, když ji měl na stole a snažil se ji svléknout! Alane, já ti říkal, ať ho vyhodíš! Kdyby ses nebál -"" „Nejsem tvoje." Skočila mi Chloe do monologu. Rozhodila mě, stejně jako Alana. Ten do mě zapíchl pohled a Chloe na mě pohlédla. Z očí ji stékaly znovu slzičky. Krček měla pohmožděný. Polykání ji muselo bolet, natož mluvení.
„On mi to říkal. Že nejsem tvoje... To tě vydíral, pokud ho vyhodíš, že mi to řekne?" Hraje to dobře. Šok, co mě ochromil polevuje, ale přesto... Něžně ji hladím po boku, kam Alan nevidí a očima dávám najevo, jak mě vyděsila.
„Chloe..." Alan smutně vydechl a výraz tváře jej zradí.

„Jak dobře to hraje...!" S odporem jsem pohlédl k Moodovi. Odplivl krev a uchechtl se. „Ano, není moje! Díky, že jsi to už řekl! Tady jsi skončil, Jeffrey-" Alanův hlas mi vráží dýky do srdce. Smutný tón mě zraňuje a i přes to, že si myslí že to Chloe ví do něj, se cítím pořád zle.
„Vážně? A co Malik, hm?" Mood si zajistí mou pozornost. Nechápavě na něj hledím, zaženu výčitky kvůli Alanovi a na Chloe pohlédnu jen proto, že mi mačká zápěstí.

„On to ví! Ví o nás!" Teď se nedá dělat už nic, smířlivě pokývám hlavou a pohlédnu na Alana. Někde v koutku duše doufám, že i když Mood v následné vteřině řekne, že spolu mámě poměr, tak to ustojí a a pak to probereme. V klidu, někde jen my tři.

„Co s ním?!" „Šeptanda, že má poměr... Smál ses, že jsou to jen hloupé řeči. Přece ses jej ptal a on ti nelže... Ne, nelže... Opravdu ne. On ti jen za zády píchá dceru!"

Bylo to jako ve zpomaleném filmu. Alan se otočil a nechápavě na nás pohlédl.

„Je to pravda?" „Alane... Já... Jo. Máme spolu poměr." „Ch-Chloe...?!" „Tati, Zayn ti říká pravdu. Chodíme spolu." Vymlouvat se, nemělo smysl...
„Několikrát jsem je viděl, jak ji tu píchá, jak si domlouvají, co spolu podniknou... Hřál sis na prsou hada, Alane. Kluk co neměl nic, se ti dostal pod kůži a tys mu bezmezně věřil a on ti přitom ukradl to nejdůležitější. Jaká ironie života." Mood se ironicky smál, Alan začínal ztrácet barvu.

„Vy-ty- kdy?!" „Jak jsem u něj bydlela... Tati, řekla bych, že se omlouvám, ale nemám za co." „Nemáš za co?!" „A mám?!" Chloe zvedla hlas stejně, jako Alan. Z očí ji vytryskla nová várka slz, statečně je však setřela a bojovně mu pohlédla do tváře.
„Tys mi nic nedovolil! Nic jsem sama nemohla, nikam jsem nemohla a pak jsi mě strčil k němu...! S ním, se mi otevřely možnosti." Čekám, kdy řekne něco o mé povaze, o tom, kdo jsem ve skutečnosti vlastně byl.
„A já se prostě zamilovala! A je to vzájemný... Tati, kdo ti dal právo o mě tak rozhodovat, když ani nejsem tvoje? Teď tu na mě budeš řvát, že mám vztah, že je Zayn starší a že jsem ti po celou tu dobu lhala, ale co je půl rok lhaní, oproti těm rokům, které jsi mi lhal ty?"

„Vy-vypadni!" Zasyčel k Moodovi, ten na něj šokovaně pohlédl. Byl tak dobitý, že se ke dveřím vlastně odplazil a Alan za ním zabouchl.
Beze slova zamířil k baru a vzal z něj první láhev, co byla na kraji. Mlčel, třásl se a tak uplynulo asi pět minut. Ani se z láhve nenapil. Jen ji držel a upřímně, čekal jsem, kdy ji po mně hodí.

„Tati?" Po celou tu dobu ticha, Alan těkal pohledem mezi námi. Stáli jsme vedle sebe, držel jsem ji kolem boků a tiskl k sobě.
Alanovi oči prozrazovaly, jak to nevidí rád, jak ho to vyloženě sere a pohledem mě zabil nejméně tisíckrát.
Teď se konečně pohnul, přešel ke dveřím a hledal na chodbě Mooda, zda zjevně neposlouchá. Nevím, ale náhle dveře prudce bouchly a my nadskočili.

„Má pravdu! Hřál jsme si na prsou hada! Kluka, co měl šílený život, jsem vzal k sobě, pomohl mu... Dal mu tu práci! Svěřil mu svou dceru a místo vděku a dobrého se postarání o ni, jsi ji-jsi ji zprznil!" „Alane-" „Drž hubu! Chloe, pojď ke mně!" „Ne." „Cože?!" „Ne! Tati, co tu křičíš?! Já ho miluju a on mě... Nic jsi mi ty nedovolil, nemohla jsem randit, prostě nic...! A pak, u něj doma... Prostě se to stalo a ne, neprzní mě. Všechno je chtěný!" „Ty-ty ho miluješ?! Vždyť je starý pro tebe!" „Mezi tebou a mámou, byl taky rozdíl!" „To bylo něco jiného!" Znovu o pár odstínů pobledne, je popelavě šedý a několikrát si dlaní přejede před hrudník.
„Jo! Jasně! A v čem to bylo jiné?!" „Ve všem! Já se nekurvil!" Na sucho polknu... Tohle je rána do správného místa.

„Jenže TY nemáš právo rozhodovat o tom, s kým můžu randit a s kým ne! TY nejsi můj otec! Jen jsi mě adoptoval! TY nejsi ten, co má právo rozhodovat o mém životě! Jen já mám to právo! A mým rozhodnutím je i Zayn!"

Byla to poslední kapka. Mluvil z ní vztek, stejně jako z Alana... Díval se na nás, lapal po dechu a pak se zhroutil k zemi.

„Tati!" „Alane!" Rozběhli jsme se k němu, pár sekund na to, volala Chloe sanitku, zatímco já se jej snažil resuscitací udržet při životě.