Fragile Rose II

~40~

Zayn

Riskovali jsme.
Nejenom, že jsme pokřtili stůl a stihli si užít i na pohovce a na mé židli, ale po přesunu do jejího kanclíku, jsem její židli zasedl, a ona mi seděla na klíně. Mezi polibky a zlobením toho druhého, jsem ji vysvětloval náplň práce, ukazoval jak se dělají smlouvy, na notebooku v kalendáři předváděl tvoření schůzek, přeposílání je do mého telefonu...
Bylo toho moc, ale byla šikovná a snadno vše chápala.
Dal jsem ji pauzu od informací a chytal ji za bradu. Obrátila se, objala mě kolem krku a s něhou mě líbala.

„Kolik mi vlastně budeš platit?" Laškovně se mi nosem otřela o můj a hryzla mě do tváře. „No, to ještě nevím. Jde to z mých peněz, takže s tím možná budu šibovat." Dusí smích, upije z plechovky nealkoholickýho piva a přimhouří oči.
„Kolik?" „Jde ti o prachy?" „Ne!" „Ne? Tak co plánuješ, hm?" „Nic, jen se mi líbí představa, že budu mít účet, co mi nikdo nebude kontrolovat." „Já budu moct, budu znát pin." „Ale od tebe mi to nevadí." „Kolik bys chtěla?" „Na hodinu?" „Hm, nezapomínej na bonusy." „Bonusy?" „Za šukání, za kuřbu během toho, co budu řešit hovor s nějakým debilem... Klidně si zaplatím i za kávu, pokud uděláš z tady toho hnusu tak dobrou, jako mi děláš doma." „Doma?" Kření se a očka ji planou.
„Hm, není to jen můj dům, přece. Máš tam být se mnou, krásko. Chybí mi, že mi na hlavu nepadá takové množství sprcháčů a šampónů, jako předtím. Irituje mě, že mám na komodě u zrcadla až moc místa a nesbírám po ránu všechny ty ptákoviny z kosmetiky, co jsem omylem shodil." Směje se, hladí mě po tváři a šeptá, že je jedno, kolik jí budu posílat a jediný, co chce, je zase bydlet se mnou.

Poslední polibek té chvíle, nám vyšel skoro draho. Jen proto, že jsem na pár sekund otevřel oči při líbání, jsem zahlédl jak se klika dveří sklápí...
„Alan!" Zasyčel jsem, sjela mi z klínu, dosedla na židli a já se nad ní ohnul.

„Chápeš, Chloe? Nic na tom není." „Jo, není to tak hrozný- Dobrý den?" „Dobrej." „Ano?" Povytáhl jsem obočí a s vepsanou nevolí ve tváři, se díval do ksichtu toho debila.
„Probíhá jednání, proč na něm nejste?" Pobaveně jsem na něj pohlédl. Pořád nepřenesl přes srdce, že spolumajitel firmy jsem byl já. Jasně, byl ve firmě déle, byl jen o pár let mladší než Alan, ale byl to debil.
Doteď jsem vlastně nepochopil, proč jej Alan nevyhodil..

„Můžu se ptát na totéž." „Mě se netýká." „Zjevně máme něco společného." „Jako spolumajitel-" „Jako spolumajitel mám privilegia, která mi náleží, tudíž nechápu, co tu zkoušíte!" Pohled, který jsem mu následně věnoval, připomínal náš poslední rozhovor u něj doma.
Měl jediný cíl, přetáhnout mě na svou stranu a zničit to, co Alan budoval po dobu kariérního života, nebo mě znechutit Alanovi a donutit jej, mě vyrazit a zabrat mé místo. V tomto případě by se Alanovi upsal i krví.
„Přišel jsem se podívat." „Na co?" Chloe ani nepípla, zato mě držela za koleno, což Mood nemohl vidět. Dávala mi najevo, ať se uklidním, což šlo blbě. Nesnášel jsem jej z principu a nemohl se zbavit dojmu, že na ni až příliš zírá.

„Na Chloe, jak nám vyrostla." „Nám?" „Jistě, znám ji od děvčátka. Než jste nastoupil, běhala tu v sukýnce a copech-" „Jste pedofil? Rozplývat se, byť v myšlenkách na minulost, o holčičce v sukýnce?" „Vyrostla z tebe krásná žena, kdybys potřebovala-" Stočil k ní znovu zrak.
„To, že je krásnou ženou ji nemusí říkat chlap jako vy, Jeffrey. Stačí, aby se podívala na sebe do zrcadla. A určitě NIC nepotřebuje. Pokud něco bude chtít, má tu mě nebo otce! Rozumíte?"
„Má asistentka bude odcházet, za týden, na mateřskou dovolenou. Chloe, nechtěla bys pracovat pro mě?" Potlačil jsem chuť jej poslat do hajzlu a vytrhl se Chloe.

„Můžeme?" Trhl jsem hlavou ke dveřím a nevybíravým gestem, jej za rameno vystrčil na chodbu.

„Tak poslouchejte, doteď jsem nepochopil, proč vás tu Alan trpí. Nicméně, mě k sobě nepřetáhnete, ani nedonutíte Alana, špínou co na mě hážete – nejsem debil, vím to – aby mě vyhodil nebo z této pozice sesadil. Co se jeho dcery týče, odpustíte si debilní, nejapné poznámky. Jak o kráse, tak o nabídce práce. Je to má asistentka a tím to pro vás končí. Rozumíte?" Pobaveně se usmál a poplácal mě po tváři.
„Hochu, ty na toto nemáš. Jsi ještě fracek a já to Alanovi dokážu. Dobře, tebe nezískám, ale ty o místo přijdeš. Je to mé místo a floutek, se kterým jsem vytřel podlahu mi nebude stát v možnosti spolumajitele. A co se Chloe týče... Určitě i teď by ji sukýnka slušela... Není to tak dlouho, co jedna děvka vypadala jako ona, hádám, že to mrně by bylo stejně jako šikovné, jako ona děvka." Měl se k odchodu, ve mně krev vřela.
To, co tím naznačoval znamenalo pro mě jediné; nenechat ji tu nikde, nikdy samotnou. Jen představa, že by na ni sáhl...!

„Hej!" Narazil jsem jej na stěnu a chtěl mu jen ublížit. Rozbít mu hubu...

„Zkusíš na ni sáhnout a garantuju ti, že ten kokot Travis nebude jedinej z firmy, kdo zjistí jak moje rány bolí. A věř, že až tebou skončím, milerád tě podržím Alanovi. Je to malá holka, na kterou prase jako ty nesáhne a mimochodem, tuhle práci si zasloužím. Jsem dobrej a vím to. Dost jsem dřel, abych tu mohl pracovat. Nenechám se sesadit ale zasadím se o to, aby tě Alan vyhodil."
„Zayne?" „Alane..." Vydechnu a toho čuráka pustím. Upravil se límeček košile, kterým jsem ho mírně dusil – už opravdu vypadal jako prase – a odstoupil.

„Jeffrey, volá vás asistentka. Máte klienta." Mood úsečně kývnul a odcházel. Aniž bych nechal Alanovi prostor k otázkám, zašel jsem do kanceláře. Chloe stála kousek ode dveří, vykročila ke mně a já jen zavrtěl hlavou.

„Zayne, co to mělo znamenat?" „Co se stalo?" Pípla Chloe a v očích jsem ji viděl zoufalství. Chtěla ke mně, chtěla mě obejmout.
„O čem to mluvíš?" „Vzhledem k tomu, že došlo k výpadku elektřiny ve všech výtazích, musel jsem pěšky. Nejenom, že jsem viděl co se dělo, ale část i slyšel. Chci vysvětlení." „Já-" „Mlč, Chloe. Zayne, můžeme k tobě?"
„Ať už se na chodbě stalo cokoliv, bylo to, asi, kvůli mně!" „Chloe, prosím." Mrknul jsem a usmál se. „Zkusíš vypracovat základ smlouvy, hm? Donesu ti tablet, mám tam podklady. Uděláš to z toho." Měla tisíc námitek, ale mlčela. Jen smutně přikývla.

„Už mi to vysvětlíš?" „Spíš bych chtěl já vysvětlení, proč ho tu trpíš. Jestli jsi to slyšel, mohlo ti dojít o co jde." „Chci to slyšet, jak to vzniklo. Chápu, že šlo o Chloe a cením si tvé reakce, ale jak tě mám bránit a držet tě na tomhle postu, když nevím fakta? Víš, že je to debil a-" „Měl debilní kecy o tvé dceři. V náznacích mi dal najevo, že by se ji rád dotýkal. Přirovnal ji k děvce, co si zjevně někde najmul. Je to malá holka a prase, jako on... Zabil bych ho, kdyby se ji dotkl." Přimhouřil oči, hlavou mu moje slova běhají.

„Máš ji rád?" „Hech?" „Zayne... Jsi jediný, krom Stelly a ochranky, koho jsem k ní pustil. Zjevně pro tebe hodně znamená a... A připomíná ti sestru. Já... Nemůžu ho vyhodit." „A kdyby ji ohrozil? Já nechápu, po celou dobu, proč tu je. Vím, že jsem mu ukradl místo. Že jsem mladej chlap, pro kterýho by většina firmy mohla být rodiči a hnul jsem žlučí hromadě lidí, co se na tenhle post po smrti Jacoba třepali, ale... Proč ho tu trpíš? Co kdyby, ji fakt něco udělal? Myslím, že i jenom dotek na rameni, by pro ni byl stresující. Já viděl její oči ve chvíli, kdy měl blbý pindy. Nesnáší ho z doslechu od tebe a pomyšlení, pro mladou holku, že by ji chtěl chlap co má přes padesát... Jako sorry, Alane, ale být to moje dcera a někdo jako on tohle říct... Urval bych mu ptáka na místě, zpřerážel ruce i nohy a ksicht bych mu vylepšil."