Fragile Rose II

~19~

Chloe

Bylo mi ho líto. Nemohl stát, něco měl s nohou, v očích měl slzy...

„Neumím být hodný. Chloe, nezměním se. Možná teď, že mi je zle, budu hodnej, ale pak... Budu zmrd. Sama to víš, jsem zmrd." „Dej mi pusu." „Cože?" Slyšel dobře, já nechápala, že jsem to řekla, ale...
„Dej mi pusu!" Zopakovala jsem znovu a vytáhla se na špičky. „Dej mi pusu a pak mi dej facku." Chytil mě za tvář, palcem mě hladil a vrtěl hlavou.
„Jsi blázínek." Sklonil se a já zavřela oči. Cítila jsem chlast, cigarety... Otřela jsem se jazykem o jeho a pak se odtáhla. „A teď facku." „Ne!" Usmála jsem se a rozepla mu košili.

„Proč?" „Nemůžu." „Ale proč?" Políbila jsem ho na hruď. „Chloe... Prosím! Je mi zle a tohle-" „Zapomeň na svého tátu, zapomeň, že byl hajzl, co tě zlomil... Zayne, nemusíš být hajzl. Teď mě uhodit nechceš, ale včera jsi mi vrazil... Zapomenu na to, ale ty na mě už ruku nevztáhneš." Umlčela jsem ho plácnutím dlaně na ústa a pomohla mu nahoru.
Před sprchou se na mě nejistě podíval, spustila jsem ze sebe oblečení a jen ve spodním prádle s ním vešla do sprchy.
Byl nahý, hladil mě po tváři a zašeptal, jestli ho mučím záměrně. Přece si nemyslím, že i když mu je tak zle, že ho nevzruším.
Vytáhla jsem se na špičkách a usmála se.

„Kluci ve škole chtěli, abych jim dala pusu. Já nechtěla... Ani jednomu... Když jsi zazvonil a já ti otevřela, napadlo mě, jaký to je se líbat s tebou. Jaký by to bylo, kdybys mě držel v náručí... Já vím, že je to špatný, že je mezi námi několik let, že jsi tátův obchodní partner, ale... Myslela jsem v noci na tebe a...-" „Hrála sis sama se sebou, s myšlenkami nade mnou?" Kývnu a zrudnu. „Zayne, nejsem děvka, nic neumím a neznám, ale chci vše. Ale to všechno, chci s city, ne s postem děvky, co poslechne na slovo. Teď jsi hodný, ne? Hladíš mě po zadku a já nechci, abys přestal. Můžeš velet, být dominantní, ale ne zmrd."
Uchechtne se, zakloní hlavu pod proud vody a přitáhne mě k sobě. Slabě zasténám, moje blízkost jej provokuje.

„Ale co když se neovládnu a uhodím tě, hm? Zařvu na tebe... Cokoliv... Nezměníš mě ze dne na den. A nejsem opilej, abych toto dělat v podroušeným stavu." „Jsem malý kuře, nic neumím, chápeš? Co všechno dělat postupně a tak tě i krotit?" „A až se vrátí Alan?" „Najdu si příležitost, jak být s tebou." Usmál se a sklonil se.
„Ublížil jsem ti a ty mi přesto dáváš naději... Proč?"

„Líbíš se mi... Popletl jsi mi hlavu a já chci být ta, kvůli které se změníš a která pro tebe bude vším."