Fragile Rose II

~55~

Zayn

Opíral jsem se o zárubeň dveří do ložnice a sledoval Chloe s malou. Ležela s ní na posteli, hladila ji po bříšku a tiše cosi šeptala.
Malá byla po jídle, spokojená, v čistém... Ležela jak lívanec a podle tichého vrnění dávala najevo, jak se ji maminčino hlazení líbí.

„Tatínek..." Odlepil jsem se ode dveří a lehl si k nim. Byli jsme doma necelé dvě hodiny a já měl pocit, že je to už strašně dlouho.
Vše ze špitálu, bylo pozapomenuto a jediné, co připomínalo Chloe operaci, byla jizva. Ležela s malou v naší posteli, na mé polovině, v mém triku, vlasy měla ledabyle svázané do drdolu a na rtech jí seděl něžný úsměv. Oči prozrazovaly náznak bolesti a strachu, ale pocit a fakt, že má maličkou u sebe to vyrovnával.

„Co kočičky..." Chloe se pobaveně usmála, přelezla malou a položila se na mě.
 „Miluju tě." „A já tebe..." Omotal jsem kolem ní ruku, druhou natáhl a přitáhl maličkou k nám.

„Děkuju." Šeptla náhle, schovala mi tvář ke krku a za pár vteřin, mě na něm zastudila slza. „Za co děkuješ, blázinku?" „Za co? Za vše! Za to, že jsi tu byl pro mě každý den, za naší holčičku, za-" „Miluju tě! Potřebuju tě! Jsi moje koťátko, moje malý, sladký kotě... Ty nejsi ta, co má za něco děkovat. Jsi žena, která dokázala změnit děvkaře a zmrda... Já jsem ten, co má děkovat.
Za tebe, za život s tebou, za maličkou...!
 Chloe, dalas mi důvody proč žít, změnilas mi kompletně život... Zbláznil bych se, přijít o tebe. Kdybys mi umřela... Nezvládl bych to. Znovu bych začal chlastat, pustil se do drog... Chloe, ty jsi důvod pro to, být tím, čím jsem za dobu vztahu s tebou.
Jsi ta, co mě nutí být lepším. Když se na tebe podívám a vidím tvoje oči, tvůj pohled... Jak se na mě díváš, s láskou, něhou a pak se ke mně přitiskneš a tváří ti probleskne úleva. Přitiskneš se ke mně, omotáš kolem mě ruce, dáš mi ruce a já vím, že mě miluješ. Že jsem pro tebe důležitý a potřebuješ mě. A to je krásnej pocit"

Zvedla hlavu a usmála se.

„Rozumíš? Jen ty mě držíš nad vodou. Jsi moje droga, holka, co mě miluje a dává mi to každou minutou najevo. Nevíš, jak je krásný, když se mi stulíš do náruče, jen tak, aniž bychom pak měli sex... Obejmu tě, ty se ke mně zavrtáš...
Chloe, s tebou vážně zapomínám, na rozdíl věku a nepřipouštím si, že až mi bude čtyřicet, ty nebudeš mít ani třicet a měla bys mít někoho, ve svým věku."
Posunula se výš a šeptala mi do úst, ať na věk zapomenu. Ona jej neřeší, tak bych neměl ani já. Šeptá, že mě miluje, že chce být jen se mnou...

Miláček nám rostl před očima, za chvíli bude mít rok a my další rok společného života za sebou. Užíval jsem si s nimi každou strávenou minutu. Mazlil se s malou, učil ji stát, vzal si do hlavy, že ji naučím ťapat, říkat "táta"...

„Co je to?" „Růže?" „K čemu ale?" Chloe stála překvapeně sobotní ráno v kuchyni. Malá dnes měla rok, v ledničce byl připravený dort a obyváku ji čekaly dárky. Jeden jsem měl připravený i pro Chloe, a růžemi to začínalo.
„Miluješ je přece." Broukla, chytila mě za zápěstí a spokojeně se o mě opřela.
 „Čím jsem si to zasloužila?" „V první řadě; tím že jsi a za druhé... Chtěl jsem ti je dát. Miluješ modré růže, nemohl jsem je tam nechat... Máš tam lístek, koťátko, měla by sis jej přečíst." Uculila se, hladově mě políbila a přitiskla se.

„Jsi romantik." „Jen doma, koťátko. Venku jsem stále zmrd." Protočila panenky a vymanila se mi. S něžností se probírala stonky růží a hledala vzkaz.
Bušilo mi srdce, zesilující pláč z patra... Rozběhl jsem se do ložnice, div se nepřizabil a spěšně se s malou vracel dolů. Nechtěl jsem propásnout reakci Chloe.

„Vážně tam nějaký je?" „Jistě." Přitiskl jsem se jí na záda a pobaveně kytici otočil. Zalovil prsty mezi stonky a vytáhl kartičku.
„Sama." Se smíchem si ji vzala, znovu se o mě opřela a zatímco mi věnovala rozverný pohled otevřela kartičku. Očima jsem ji pobídl, aby se podívala a vzápětí ztuhla.
Dal jsem si tu práci, abych tam stříbrnou mašlí přivázal prstýnek, rozklepanou rukou napsal jen krátký dotaz...

„Chci tě, potřebuji tě, miluji tě...
Staneš se mou ženou?"

Nebylo to originální, bylo to horší, než klišé.
Natočila ke mně hlavu a překvapeně pootevřela pusu.

„Je na čase, nemyslíš? Tedy, pokud mě nechceš opustit, ale tohle by situaci ztížilo." Vyprskla smíchy... Na pravém lokti jsem držel malou, Chloe jsem měl omotanou kolem krku, doslova na mně visela a v slzách šeptala, že mě nikdy neopustí a chce se stát mou ženou.

**************************The End******************************
Děkuji za reakce, přečtení (ačkoliv jste to již četly =D ) hvězdičky a komentáře :o) 
Snad se vám závěr líbí a ano, vím. Konec je poněkud otevřenější, ale... Třeba bude v budoucnu nějaký bonus :o)
♥♥♥