Ráno jsem opět nestíhal, díky Hoseokovi. Opět. Naházel jsem si do tašky všechny možné věci a hned se oblékl. Nebyla to úplně tmavá barva. Vzal jsem si na sebe bílou košili a tmavě modré až načernalé kalhoty, které to vyrovnávaly. Na krk jsem si dal svůj obojek, který jsem nosil každý den. Doběhl jsem do koupelny, kde jsem si udělal hygienu a rychle vyběhl ven. To mě nemohl Jimin sakra vzbudit?
Rychle jsem doběhl do třídy, kde stála naštvaná učitelka. Poznal jsem, že bylo zle. Podupávala jednou nohou se skříženýma rukama na hrudi. Jakmile mě uviděla, hned otevřela pusu v údiv. To samé i ostatní. Hobi a Jimin se na mě jen spokojeně usmívali a nic jiného nedělali.
"B-běžte si sednout." řekla mi jenom učitelka a já s kývnutím si šel sednout do lavice vedle Jimina.
"Sluší ti to." spokojeně se usmál.
"Děkuju." špitl jsem a hned začal rudnout.
V duchu jsem se pěkně za to profackoval. Vždyť vím, jak to mezi námi je, tak co furt řeším?
"Studenti, chci vám oznámit, že dnes je poslední den, co tu u nás ve třídě budeme mít BTS. Zítra už odjíždí, tak snad se budete chovat mile." oznámila učitelka, ale já ji neposlouchal.
Koukal jsem se na Hobiho a Jimina. Na každého chvíli. Mám v hlavě takový zmatek jako ještě nikdy. Ale zítra odjedou a já už s nimi nebudu ve spojení. Tedy doufám. I když si Kook mermomocí vyřval můj fb a číslo na mobil. A určitě to později vykecá klukům. Ale tak dobře.
Celou dobu ve škole jsem se nudil, tak jsem si čmáral do mého sešitu nějaké obrázky. Nevěnoval jsem tomu nijak moc velkou pozornost,co kreslím. Pak jsem se ale zarazil nad mým výtvorem. Nakreslil jsem Jimina, jak klečí na čtyřech a je oblečený do dívčích šortek a upnutého trika s dlouhým rukávem. A kurva. Hned jsem to zakryl a Jimin se na mě překvapeně koukl.
"Co ti je? Jsi v pohodě?" podíval se na mě a následně na sešity, kterýma jsem se snažil překrýt můj výtvor.
Vytáhl ten papír zpod sešitů a zarazil. Pak se s červenými tvářemi roztomile usmál.
"Půjč mi tužku." natáhl ke mě ruku a ani se na mě nekoukl.
Dal jsem mu do ruky tužku.
Jimin s úsměvem začal dolepšovat obrázek tím, že si přikreslil obojek a kraťasy o dost zkrátil. Nakonec si přidělal ještě ouška.
"To je lepší." usmál se spokojeně.
"Nemusíš se za to stydět. Povedlo se ti to. I když ty vlasy mám trochu jinak." usmál se a podepsal se.
Následně mi to předal.
"Promiň. Vůbec jsem nevnímal, co kreslím a..."
"Nakresli to prosím ještě jednou. A pak s tím přijď za mnou." mrkl na mě a poslal mi vzdušnou pusu.
Odešel přesně se zvoněním ze třídy. Já zůstal jen zaraženě sedět. Ale jakmile jsem se probral, začal jsem to kreslit znovu a tentokrát jsem se opravdu snažil o nejlepší výsledek.
Bylo to to nejlepší, co jsem kdy dokázal. Rychle jsem se sebral a běžel na místo, kde by mohl bejt Jimin.
A nemýlil jsem se.
Doběhl jsem k němu a skočil mu na záda.
"Mám to." zašeptal jsem radostně.
"Tak ukaž ukaž." usmál se spokojeně.
Předal jsem mu malý papír. Spokojeně jsem se usmál.
Jimin vykulil oči.
"Páni..." seběhli se okolo nás i ostatní kluci.
"Já nemám slov. Nádhera." usmál se spokojeně Jimin.
"Děkuju." stydlivě jsem zabořil obličej do jeho krku.
Jimin se začal chechtat.
"To lechtá." culil se jak andílek.
Jen jsem se otíral nosem o jeho krk. Smál se dál. Po chvíli mě raději postavil na zem.
Znovu se zadíval na ten obrázek.
"Ten půjde do rámečku." spokojeně se usmál.
I já.
"Jak tě to napadlo?" zeptal se zvědavě JungKook.
"No...já nevim. Prostě jsem si jen tak čmáral a nakonec z toho vyplynula podobná verze tohohle." ukázal jsem na obrázek.
"Šikovnej." usmál se a omotal mi ruku kolem krku.
"Děkuji." usmál se znovu šťastný Jimin a dal mi pusu na tvář.
Spokojeně si to odhopsal do pokoje. Pokrčil jsem rameny.
Najednou mě kdosi odtáhl za ruku dál od kluků.
Otočil jsem se. Hoseok. Lekl jsem se ho.
"Zítra odjíždíme." povzdychl si tiše.
"Ano, to vím." řekl jsem nijak moc nadšeně.
"Je mi jasné, že tě nejvíc bude zajímat Jimin, až budeme pryč, ale..."
"To není pravda." skočil jsem mu do řeči.
Překvapeně se na mě podíval.
"Budete mě zajímat všichni stejně. I TaeHyung. JungKook taky. I Rap Mon se Sugou." řekl jsem tiše.
"Fajn...jen ti chci říct...kašli na ostatní a jdi si za svým." smutně se na mě usmál.
"Slibuju, že se zase potkáme. I když ne tady a ne v normální situaci, ale určitě ano." usmál jsem se a objal ho.
Hoseok si mě přitáhl k sobě a dal mi pusu do vlasů.
"Ale dneska ještě neodjíždíte. Tak si nech nějaké slzy na zítra." usmál jsem se a odtáhl se od něj.
"Máš pravdu." uchechtl se s očima plných slz.
HELLO BI+CHES!! :D
Trochu díl o ničem, jsem si toho vědoma ^-^
Ale dneska není dobrá myšlenka :/ omlouvám se
Snad se vám to i tak líbilo :)
Votujte a komentujte gomawo ;)
Saranghae :*
-B.Devil ;)
ČTEŠ
P o i n t l e s s ✔
FanfictionPříběh vypráví o chlapci žijícím v České republice, ale pochází z Asie. Přesně z Jižní Koree. Ve škole moc oblíbený není, ale nikdo mu, pro jeho štěstí, neubližuje. Chodí na taneční akademii. Miluje hudbu a tanec už od malička a vždy snil o tom, že...
