P o i n t l e s s ✔

18 | p a r t |

Hoseok se hned svalil na mou postel. 

"Hej, lehni si místo Jimina, tohle je má postel." kopl jsem mu lehce do nohy. 

"Tak si lehni za mnou." zaculil se opile.

"Zapomeň, ty budeš spát na Jiminově a já na své. Sám." snažil jsem se ho zvednout, ale pokud bych zvedl tule kobylu svými párátky, tak by to byl úspěch. 

"Proč ti to najednou tolik vadí?" posmutněl Hoseok. 

"Protože to z tebe hrozně táhne." zamračil jsem se a  v tom momentu jsem skončil ve své posteli u Hoseoka.

"Co?" vykulil jsem oči. 

Vůbec jsem něco podobného nečekal. Hoseok se ke mě přitiskl a začal se mazlivě otírat o můj krk svým nosem. Úplně celý jsem se napnul. Nebyl jsem schopný ze sebe vydat jedinou hlásku. 

"Uvolni se." zavrněl a políbil mě lehce na krk. 

Přivřel jsem krk. Bylo to poprvé, kdo mi něco podobného dělal. Nevím jak, ale povedlo se, že jsem se uvolnil úplně a všechno kolem nevnímal. Teď to byl pouze Hoseok a jeho dotyky. Nevím, jak se to stalo a jak jsem to mohl dopustit, ale...nějakým způsobem jsem se mu podvolil. Pak jsem ale zjistil, že to byla ta nejhorší věc, kterou jsem kdy mohl udělat. 

***

Ráno jsem se probudil s úsměvem na tváři. Cítil jsem se opravdu hezky. Dokud mi nedošlo, co se v noci stalo. Rychle jsem se probral. Nikde nikdo. A Jiminův kufr pryč. Vylítl jsem do sedu a i přes všechnu tu bolest jsem se začal co nejrychleji oblékat. Obul jsem si jen narychlo nějaké boty a hned vyběhl z pokoje. Neučesaný, neupravený, nenamalovaný a skoro nahý. Kromě kalhot jsem nic neměl. Běžel jsem rychle před vchod do školy. Mohl jsem přijít o minutu později, a už by byl konec. Právě Jimin něco vybavoval s řidičem a ostatní kluci postávali kolem. Rychle jsem vyrazil dveře a skočil Hoseokovi kolem krku. Ten to absolutně nečekal a lekl se. Ale pak zamrzl. 

"Kyunie..." zašeptal. 

V jeho hlase byl poznat smutek a zadržování vzlyků. Otočil jsem si ho k sobě a pevně ho objal. 

"Nechci, abys odjel." řekl jsem tiše. 

Všiml jsem si Jimina, jak nás pozoruje a naštvaně odešel. 

"Všechno bude dobré, ano?" hladil mě Hoseok po zádech. 

"Nevěřím ti. Proč to říkáš, když víš, že to tak nebude." vzlykl jsem. 

"Máš pravdu..." povzdychl si tiše. 

"Ale jedno ti slíbit můžu. jednou se zase shledáme." řekl jistě a pevně mě sevřel v objetí. 

Zabořil jsem obličej do jeho ramene a snažil se potlačit vzlyky. Proč jsem se na to raději nevykašlal? Proč jsem se nemohl vzbudit o půl hodiny později? Proč se to všechno ze všech lidí na světě děje zrovna mě? 

"Nebreč. Slibuju, že všechno zase bude dobré." pohladil mě po vlasech. 

Ostatní kluci ke mě taky přišli, ale jediný, kdo chyběl byl Jimin. Proč? 

"Jakmile budeme v Soulu, slibuju, že se ozvu." usmál se Kookie. 

Usmál jsem se. Na toho prcka byl vždy spoleh. 

"Až se dostaneš do Koree bacha na holky. Budeš pro ně až moc hezkej. A potom až se dostaneš do skupiny ti nastane hotový peklo." usmál se Tae. 

Je fakt milej. 

"Nestraš ho." dal mu Mon pohlavek. 

"Ne, bude to v pohodě. Jen ze začátku trošku víc náročný." usmál se na mě Mon a poplácal mě po zádech.