P o i n t l e s s ✔

13 | p a r t |

Promiň Hobi. Mám tě opravdu rád. Ale ty jsi jediný, kdo si to všechno nechá líbit. 

Nalíčil jsem se co nejlépe. Jen kvůli dvěma klukům. Pro jednoho, abych se mu líbil a pro druhého, aby žárlil. Jsem to ale sviňka, hihi ^-^

Rychle jsem naházel do tašky své věci a sedl si ke stolu. Jimin se právě vracel z koupelny. 

"Kyunie...prosím...aspoň jednou...jen jednou...zahoď tu černou barvu. Prosím..." klekl si přede mě na kolena a sepnul ruce k sobě. 

Málem jsem se zadusil rohlíkem. A ne tím, že mě Jimin prosí o takovou kravinu, ale spíš kvůli tomu, že klečí. To se nikdy nestalo. 

"Jimine...nikdy." zamlel jsem hlavou a dál se zájmem pokračoval ve své snídani. 

"Jaku...no tak...aspoň kvůli mě." podíval se mi hluboko do očí. 

"Zapomeň Jimine." odpověděl jsem znovu. 

Věděl, že už to nemá smysl, tak mě nechal být. 

Dojedl jsem a dopil kávu. Šli jsme za kluky a Rap Monster dnes s Jinem měli být s tou dívkou. Prý se lepšila a už je lepší jak Mon. Čemu se docela divim. Byla horší jak on. S ostatními jsme šli pomalu do třídy. Tae pořád mlel ty svoje kraviny no a nesmějte se mu. Co bych bez toho kluka dělal. Jsem rád, že jsem potkal někoho takového. 

"V...už meleš deset minut v kuse." zasmál jsem se. 

Tae mi věnoval dlouhý pohled. Olízl si suché rty a podíval se na JungKooka. Rozzářil se mu úsměv.

"No a pak jsem se dozvědě, že..." pleskl jsem se dlaní do čela a Kook se zasmál. 

"Zvykneš si." pokýval na mě chápavě Suga hlavou. 

"Díky. Aspoň ty mě chápeš." dal jsem mu ruku na rameno a vcházeli jsme do třídy. 

Anooo. Úžasná to partička šesti asiatů, kteří právě jsou do třídy plných normální lidí. Nechápal jsem, proč tu jsem jako jediný asiat. Ale to už se brzy změní. Podíval jsem se na Hobiho, který právě něco probíral s TaeHyungem. 

"Hobi? Nesedneš si prosím vedle mě?" na to Jimin trochu zbystřil. 

"Aleee...nebude to Jiminovi vadit?" zeptal se mě zvědavě. 

"Jiminieeee?" usmál jsem se jako andílek. 

"V pohodě. Sednu si za YoonGim. Viď Sugo?" poplácal ho Jimin po rameni. 

"Jen jednou tohle uděláš a už si víckrát nesedneš." zavrčel opravdu strašidelně YoonGi. 

"Ale jinak...klidně si sedni." usmál se zářivě a šli s Jiminem pryč. 

"Tak fajn. Ty jdeš se mnou." popadl jsem Hobiho za zápěstí a šli jsme si sednout. V několika lavicích jsme utvořili takový krásný kroužek korejců, který všichni úplně milovali. 

"Řekni mi Jaku...proč si dneska chtěl sedět se mnou?" usmál se Hobi zvědavě. 

"Jen...tak. To si prostě jen tak nemůžu sednout s kamarádem?" zazubil jsem se. 

"U tebe nikdy nic není jen tak. A proč ses dneska namaloval jinak? Sluší ti to. Měl by ses takhle už malovat. Líbí se mi to." usmál se. 

"Děkuji." sklopil jsem s úsměvem pohled a začal se červenat. 

"Hobi?" podíval jsem se po chvíli na něj. 

"Ano?" usmál se a podložil si hlavu rukou. 

"Potřeboval bych něco zkusit. Ale sám to nezvládnu a...potřebuju na to tebe. Prosím..Hoseokie...udělám cokoliv." moje hlava padla zoufale na lavici.