9 | p a r t |

140 29 0
                                    

Šel jsem pomalu zase k sobě. Už bylo dost hodin.

"June...zlobíš se?" podíval se na mě Jimin.

"Ne." povzdychl jsem si a lehl si do postele.

"Omlouvám se." sedl si ke mě na postel.

Za co?

Za to, že si mi tajil svou minulost?

Neno to, že mě nedokážeš mít rád, jako já tebe?

To je v pohodě.

Zvykl jsem si, že mi tu lidi ubližují.

Vždyť jsem jen nepotřebnej člověk mezi stovkama dalších lidí.

"Za co?" zeptal jsem se se zavřenýma očima.

"Já ani nevim. Ale nechci, aby jsi byl smutný. Prostě na mě zapomeň. Zklamal bych tě." pohladil mě po vlasech.

Lehl si do postele. Nemohl jsem usnout. Měl jsem strach. Ne, že bych v něm nenašel důvěru a bál se, že by mě v noci zapíchl nožem, to vůbec ne...
No dobře, možná trochu ano.

"JunKyunie." zašeptal někdo vedle mě.

Podíval jsem se opatrně do strany. Stál tam Jimin. Měl na tváři doslova šílený úsměv.

"Teď to trochu zabolí." zasmál se a...

(A zabodl mu nůž do hrudi a Jake umřel. Šťastný to konec :D)

...a vytáhl zpoza zad nůž. Na nic nečekal a hned mi ho zabodl do břicha.

Zařval jsem jak nikdy.

"Huh...byl to sen?" podíval jsem se na břicho.

"Hhhh...jen sen." ulevilo se mi a padl jsem znovu na postel.

"JunKyunie..." sáhl na mě Jimin a já znovu zařval.

Odsunul jsem se od něj až jsem spadl na zem.

"Promiň. Vyděsil jsem tě?" zeptal se a podával mi ruku.

"J-Jo. Tak trochu." vykoktal jsem ze sebe a po tvářích mi začaly stékat slzy.

"Jaku...prosím tě nebreč. Byl to jen sen." snažil se mě utěšit, ale já nepovolil.

Proč?

Jimina jsem se nikdy nebál, dokud mi Hoseok neřekl o jeho minulosti.

Právě Jiminovi jsem věřil nejvíc. A to už je co říct.

Pomalu jsem usínal u Jimina v náručí.

***

"June...vstávej...musíme do školy." probudil mě Jimin.

"Neee..." povzdychl jsem si a přetáhl si peřinu přes hlavu.

"Dělej." vyjekl a vzal mi deku.

Pak mě začal i svlékat. Byla mi zima. Věděl jak na mě.

Rychle jsem vyskočil na nohy a začal se oblékat.

"Z-zimaaa.." vyjekl jsem a běžel k nejbližšímu zdroji tepla.

Jimin!!!

Skočil jsem na něj a spokojeně zavřel oči.

"Jdi radši do koupelny. Máš pět minut." řekl a odnesl mě tam.

Nespokojeně jsem slezl a udělal si hygienu.
Namaloval jsem se. Zabralo mi to pár minut.

"No konečně. Ty modelko jedna." usmál se Jimin a pil kávu.

"Nezáviď. Jsem prostě dokonalý." vyplázl jsem na něj jazyk.

"No jasně." ušklíbl se a oba jsme se zasmáli. Vzal jsem si věci na celý den a mohli jsme jít. Dnes jsme měli jen tančit. Štěstí, že mi to šlo.

"Dnes se rozdělte to menších skupinek. Budete trénovat spolu." oznámil nám trenér.

Hned se ke mě přihnal Hobi.
Já si k sobě zase přitáhl Jimina.
Pak se k nám přidal i TaeTae a zazubil se.

"Dobře. Tak trénujte tři hodiny sami. Musím něco zařídit." a hned náš choreograf zmizel.

"Tak...jdeme na to ne?" zeptal se nás Hobi.

My jen přikývli.



Annyeong ďáblíci! :)

Další díl o ničem. Okeeeey. Měla bych se probrat :D

Snad se líbila i tahle část

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)

P o i n t l e s s ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat