Hobi mě doprovodil po škole k mému pokoji.
"Kdy zítra odjíždíte?" zeptal jsem se smutně.
"Brzo po obědě." usmál se smutně.
"To už není moc dlouho." sklopil jsem pohled k zemi.
"To ne." zamlel tiše hlavou.
"Co bude potom až se vrátíš do svého života?" zeptal jsem se ho zvědavě, po chvíli ticha.
"To nevím JunKyunie." povzdychl si.
"HoSeoku!" zvolal zdálky TaeHyung.
"Měli bychom si stihnout ještě zabalit, tak přijď včas." řekl, když vcházel do jejich společného pokoje.
"Nah, má pravdu. Sakra." špitl a zavřel oči.
"Jen jdi. Já neuteču. Ještě se uvidíme ráno." usmál jsem se a rozloučil se s ním.
Každý se rozešel svou cestou. Já s lehkým úsměvem vplul do pokoje.
"Co ten úsměv? Těšíš se až odjedem co?" uchechtl se Jimin.
"To je momentálně to poslední co bych chtěl." uchechtl jsem se a sedl si na postel.
"Neboj. Však se ještě uvidíme. Teda...pokud si budeš stát za svým snem." usmál se mile a pak se zamyslel.
Vběhl do koupelny a vrátil se s větší taškou, kterou si vložil do batohu.
"Teď mě něco napadlo." usmál se a podíval se na své zápěstí.
Začal si sundávat stříbrný náramek. Všiml jsem si, že zrovna tenhle náramek nosil za tu dobu dnem i nocí a ještě nikdy ho nikam neodložil.
"Vezmi si ho. Dostal jsem ho, prý, aby mi nosil jen samé štěstí. A zatím se za ty roky dařilo." usmál se na mě.
"C-co? Ne! To nemůžu." naznačil jsem rukama, aby na to zapomněl.
"Kyunie...já ale chci a trvám na tom, aby sis ho vzal." řekl neústupně a už mi ho zapínal na zápěstí.
"Jen mi slib...nesundavej ho i kdyby se dělo cokoliv, ano?" podíval se mi hluboko do očí.
"Dobře tedy. Děkuju Jimine." usmál jsem se mile a objal ho kolem krku."Jen...nikomu to neříkej." usmál se a objetí ti oplatil.
"Neboj. Ani jediné živé duši o tom neřeknu." slíbil jsem mu.
"Dobře. Mám hlad." postěžoval si.
"Nepůjdeme se někam najíst? Mohli bychom vzít i kluky." nabídl jsem.
"A já platim." usmál se Hobi, když sem vešel.
"Jak o tom víš?" zeptal se Jimin.
"Záhada." nevinně se usmál a pokrčil rameny.
"Tak jdeme?" objevil se za jeho zády V.
"Jsem přípravený." ozval se Kook.
"Nebudu se ptát...ostatní tu jsou taky, že?" zasmál se Jimin.
"Ty, já, Hobi, Kook, Rap Monster, Jin...jo, jsme tu všichni." odpověděl se zazubením V.
"A Suga jako co? Ten je prach?" ozval se za TaeHyungem známý hlas.
"A jo. Promiň...omlouvám se ti." podíval se rudovlásek na Sugu.
"No to ti teda NEPROMINU!" vyjekl a objal Hobiho kolem pasu.
Ten se na něj ne moc hezky podíval.
"Kyunie...proč mu nic neřekneš?" smutně se na mě Hobi podíval.
"Hobísek chce pomoct?" usmál jsem se mile a přišel k němu.
On jen smutně pokýval hlavou.
"No...tak v tom případě..." usmál jsem se pohladil ho po tváři.
"...si to vyřeš sám." řekl jsem sladce.
Kluci se na mě jen koukali a něco si mumlali.
"Teda Kyune...ještě nejsi ani v Korei a už si dokonalej." vykulil oči RM.
"Nemusíš mi říkat něco, co už dávno vím." usmál jsem se mile a prohrábl si vlasy.
"Jimin tě zase nakazil. Jimine!!!" vyjekli kluci a podíval se na něj.
"Hej! Já nakazím všechny lidi, kteří si to zaslouží. Vždyť je jako můj mladší bratr. Až na to...že je hezčí, milejší, roztomilejší, ochotnější..." zacpal jsem mu pusu.
"Z Jimina se stane básník. Bacha na něj." zasmál se Kook.
"Ze mě? Vždy." odfrkl si povrchně.
"Ale...jdi se převlíct. Na." podal mi Jimin jeho oblečení.
"Jimineeeee." zaskuhral jsem.
"Nemel nebo si tě obleču sám." zamračil se.
Dal mi opět své černobílé proužkované tričko, tmavší džíny a černé boty s vysokou podrážkou. Povzdychl jsem si a šel se tedy převléct.
"Dokonalý." vykulil Hobi oči.
"Ale ne dost." usmál se Jimin a obešel mě.
Vytáhl černý semišový obojek s přívěskem. Zapl mi ho na krk. Ne tak, aby mě to škrtilo, ale zase ne tolik, aby to bylo moc volné.
"Teď je to úžasný." usmál se spokojeně Jimin.
"A může se jít." vyjekl V a s Kookem odhopsali ven spolu s Jinem, který je začal hned srovnávat.
"Jdeme?" zeptal se Jimin a já kývl.
"Modelky mají přednost." nechal mě vyjít z pokoje jako první.
Jen jsem si odfrkl a udělal sexy pozu.
"Nechceš jít místo zpěváka na modela? Myslím, že by tě bez debat vzali." řekl v šoku Rap Monster.
"Ne díky za nabídku." usmál jsem se a šli jsme za ostatníma.
Vyšli jsme směrem k jedné z nejlepších restauracích. Myslím, že Hobi si příště asi hodně rychle rozmyslí, než nás někam pozve.
"Na to zapomeňte. Tam nejdu. Jdeme někam jinam." vyhrkl Hobi.
"Pořád chceš platit?" uchechtl jsem se.
"Za tebe klidně, ale za tyhle nenasytný hovada? Pfff. Ani omylem." řekl rozhodně.
"Co si to řekl?" vyjekl naštvaný Jin.
"Promiň Jin-Hyung. Já nemyslel přímo tebe." nenápadně ukázal na Taeho a Kooka se Sugou.
"Tak to pak jo." usmál se mile.
"Směr KFC. I to pro mě bude dost drahý." povzdychl si.
Kluci hned začali protestovat. Kromě mě. Já jen stál a pozoroval těch sedm magorů. Jo...vlastně šest. Jimin je horší jak magor.
Vydali jsme se směrem za Hoseokem. Kupodivutohle jako jediný našel bez problémů. Jakmile otevřel dveře a my tam vkročili...hned bylo zle. Kluci se hned začali překřikovat, co chcou.
HELLO BI+CHES!!! :D
Tuto část pro tentokrát vynechám. Všichni si toho už všimli na začátku dílu :D
Tenhle díl je ale bohužel o ničem, tak snad vám to nijak nevadí :)
Votujte a komentujte gomawo ;)
Saranghae :*
-B.Devil ;)
ČTEŠ
P o i n t l e s s ✔
FanfictionPříběh vypráví o chlapci žijícím v České republice, ale pochází z Asie. Přesně z Jižní Koree. Ve škole moc oblíbený není, ale nikdo mu, pro jeho štěstí, neubližuje. Chodí na taneční akademii. Miluje hudbu a tanec už od malička a vždy snil o tom, že...