Stiles a jeho otec, šerif Stilinski, seděli v obýváku a koukali se na televizi. Byl to jeden z večerů, kdy nic nemuseli dělat, neměli v patách příšeru nebo nějakou nepříjemnou záležitost. Otec Stilese se zvedl, vzal ovladač a vypl televizi.
,,Stilesi. Budeme si muset promluvit." Řekl jeho otec nervózně. Chlapce to vylekalo. Nevěděl o co jde. ,,Tati? Já to nebyl. Přísahám." Šerif se zasmál. ,,Ne o to nejde. Pamatuješ si na mou matku, tvoji babičku?" Zeptal se pan Stilinski a podíval se na Stilese, který kýval hlavou na souhlas.
,,Víš, potřeboval bych, aby jsi je zajel zkontrolovat. Babička je už stará a děda není již mezi námi. Mohl by jsi tam zajet na pár týdnů? Rovnou by jsi ji tam trochu pomohl s domem. Co ty na to?" Chlapec chvíli váhal.
,,Ale co škola? Co ostatní?" Co on? Vždyť kvůli němu nemohl spát, soustředit se a jíst. Každá chvíle s nim byla krásná. Nezáleželo na místě ani situaci. A on, Stiles, hyperaktivní chlapec, mu podlehl. Chvíli Stilesovi trvalo, než se smířil k city, jenž choval k tomu ,surwolfovi ', jak mu s oblibou říkal.
Stiles nevěděl jestli tam má jet. Něco mu říkalo, aby nejezdil. ,,No tak Stilesi, je témeř konec školního roku a ostatní to než tebe těch pár týdnů zvládnou. Přece se nic hrozného stát nemůže, ne?" Stiles ale věděl své. Věděl, co všechno se za jeho nepříjemnosti může stát. Nakonec však ale souhlasil.
,,Odjedeš co nejdříve. Nejlépe asi zítra večer. Jestli chceš, můžeš si jít zabalit a zítra dopoledne nebo odpoledne se v klidu rozloučíš. Co ty na to?" Stiles přikývl na souhlas a odešel do svého pokoje balit si věci.
Po dobalení se rozloučil s tátou, který bude zítra cely den v práci a šel spát.
Poslední myšlenky večera patřili opět jemu.
ČTEŠ
Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️
FanfictionLežel jsem venku na louce. Vedle mě tichounce oddechoval můj starší kamarád a já mu ležel na hrudi poslouchajíc pravidelný tlukot jeho srdce. I přesto jsem věděl, že je vzhůru. Koukali jsme na hvězdy. ,,Vidíš támhle ty hvězdy? To je střelec. Lidem...
