Ležel jsem venku na louce. Vedle mě tichounce oddechoval můj starší kamarád a já mu ležel na hrudi poslouchajíc pravidelný tlukot jeho srdce. I přesto jsem věděl, že je vzhůru.
Koukali jsme na hvězdy. ,,Vidíš támhle ty hvězdy? To je střelec. Lidem...
Všichni zjistili, že jsem naživu. Táta, který vypadal jak zombí, si myslel, že jsem jenom nějaký přelud. Začal jsem chodit do školy už jako já, Stiles Stilinski. Dokonce jsme se s Derekem dohodli, že se s naším vztahem nebudeme nějak tajit. Když jsem to říkal tátovi, tak zrovna nejásal, ale řekl, že je rád že jsem si konečně někoho našel. Se smečkou jsem trávil mnoho volného času. A když jsem nebyl s nimi, tak s Derekem. Vše bylo tak, jak má být. Teda, až na to, že mi poslední dva týdny není zrovna hej. Derek si toho všiml a teď se mě pořád ptá, zda nechci zajet k Deatonovi nebo za Mellisou. ,,Ne Dereku. Jsem v pořádku." Říkám mu vždy, kdy načne toto téma. Bohužel ho to moc nepřesvědčilo. A tak se mnou jednou zajel bez mého svolení k Deatonovi, kde jsem alespoň na truc nechal Dereka v čekárně i když mi bylo jasné, že všechno uslyší. Když jsme vešli s Deatonem do kanceláře, tak mi sebral krev a ptal se co mě bolí. ,,Bolí mě hlava, nemůžu spát, hodně často jsem naštvaný pak najednou smutný nebo veselý a trávím hodně času u záchoda vyprazdňováním mého žaludku." Řekl jsem mu co se semnou děje. ,,Ale není to nic vážného. Za pár dní to zmizí." Rychle jsem dodal, když jsem viděl lékařův zamračený pohled. ,,Tím bych si nebyl jistý." Zašeptal a já ho jen díký svému nadpřirozeně dobrému sluchu slyšel. ,,Co se děje? Vždyť jsem vlkodlak. A ty nejsou nemocní." Musel jsem znít trochu vyděšeně, protože mi dal Deaton ruku na rameno. ,,To bude v pořádku. Jestli to není to, co si myslím a to jako nejspíš ne." Tak to teda díky. ,,Tak, teď nachvilku odejdu vedle, podívat se na tu krev. Ty zatím lež. Pokud ti bude špatně, víš kde je kyblík." Řekl a odešel z místnosti. Poslechl jsem a vyndal mobil, přes který jsem Derekovi prozvonil. Ihned to típl a přišel za mnou. ,,Tak co?" Zeptal se mě utrápeně. ,,Nic se neděje. Jen mi teď dělá krevní testy. Uvidíš, za chvilku přijde a řekne, že za to může ten stres a že mohu jít domů." Usmál jsem se a políbil ho. ,,Doufám. Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo." Zakňučel. ,,Nic, protože se mi nic nestane." Objal jsem ho. Po pár minutách konečně přišel Deaton, který se netvářil zrovna nadšeně. ,,Stilesi, máš chvilku? Osamotě prosím." Řekl naléhavě. Polkl jsem a napisled políbil Dereka. ,,Ty se běž třeba projít. Opravdu neposlouchej." Řekl k Derekovi, který celý zmatený přikývl a vyšel ven. ,,Tak co se děje?" Zeptal jsem se když jsem už Derekovu přítomnost necítil a kdy se i jeho kroky utichli. ,,Mám na tebe nejdřív takovou otázku." Začal opatrně. Nezdálo se mi to. Ani trochu. ,,Jen se ptej." Popíchl jsem ho. ,,Fajn. Jak už vím, ty a Derek spolu tvoříte pár, že ano." Mlčky jsem přikývl. Netušil jsem, kam tento rozhovor spěje. ,,A už jsi s Derekem, spal?" Zeptal se. Na mysl se mi dostala noc, kdy se to stalo. V den, kdy mě Kira zachránila. V den, kdy jsem se s Derekem poprvé vyspal. ,,A-ano, proč?" Zeptal jsem se ho roztřeseně. ,,Protože... a teď se uklidni, protože to nenil stoprocentní, ale nejspíš jsi... no, těhotný." Když to řekl, hlava se mi zatočila a mé srdce vynechalo pár úderů. Dech se mi začal zrychlovat, jak jsem se snažil nadechnout. Sípání a držení se čehokoliv u sebe. A je to tady. Zase. ,,Stilesi, klid ano. Nádech, výdech, nádech..." Začal mě uklidňovat. Poté mi pomohl tak, jako můj otec vždy, když jsem měl záchvat. Chytil mě do svěráku. ,,Co na to řekne Derek? Jak bude reagovat táta? Peter? Smečka? Co když se narodí nemocné? Jak se narodí? Jak ho budu vychovávat?..." Začal jsem jančit. Deaton se mě snažil uklidnit. ,,Není to jistý. Zkusíme ultrazvuk, ano?" Položil mě na lehátko, vyhrnul triko a potřel jej. Poté po něm začal přejíždět tím kouzelným strojem. ,,Tak, mám pro tebe dvě zprávy. Jedna je jistá na sto procent a ta druhá na padesát. Jakou chceš slyšet první." Zeptal se s jemným úsměvem. ,,Nejdřív tu první." Tašeptal jsem nervózně. ,,Jsi doopravdy těhotný." Podíval jsem se na něj a jemně na něj usmál. Na jednu stranu jsem byl strašně šťastný a na druhou hrozně moc vyděšený. ,,A ta druhá?" Ukázal mi nemco na obrazovce. ,,Vidíš to?" Ukazoval mi nějaké dvě malé tečky. Přikývl jsem a čekal, co z něj vypadne tentokrát. ,,Jsou dvě. Čekáš dvojčata."
KONEC PRVNÍHO DÍLU
Kill me maybe!!! 😶😶😶
Tak, jak se Vám líbil první díl? Snad to aspoň ušlo. 😊😊
Jestli jste to dočetli, až sem, máte pŕavi vymyslet dopátku každý čtyři jména. Dvem holčičí a dvě klučičí. Já si z nich poté vyberu ty nej. 😍😍
Druhý díl bude hlavně o vztazích ve smečce a v jejím okolí.
Zítra snad přidám tu slíbenou jednodílovku. Snad se Vám bude líbit, protože mi dala dost zabrat.
Jinak, rozloučení s Vámi bude v jednodílovce, ale co. PŘEJI VALM VŠEM KRÁSNÉ VYSVĚDČENÍ, PRÁZDNINY, A ÚŽASNÉ CHVÍLE STRÁVENÉ BĚHEM TĚCH DVOU KRÁSNÝCH MĚSÍCŮ!!!! A U DALŠÍHO DÍLU AHOJ!!!!
Vaše veselá na vaši reakci natěsěná shiperka. 👭👫👬
Obrázky narozloučenou:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⬆️⬆️⬆️Cat Stiles⬆️⬆️
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⬆️⬆️Tapeta?⬆️⬆️
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
