Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola VIII.

Otočil jsem se a rychle vběhl hlouběji do lesa.

Pov. Stiles

Po asi dvou hodinách jsem se zastavil u jednoho velkého pařezu. Připomínal mi nemeton.
Sedl jsem si na něj a koukal okolo snažíc se vytěsnit všechny myšlenky na něj.

Flashback:

Seděl jsem v lese. Byla tma a na obloze byl měsíc. Úplněk.
To mi však nevadilo. I přes všechna rizika jsem tam seděl dál. Věděl jsem, co se všechno mohlo stát.
Naproti mě se něco pohlo. Vyšel můj kamarád, který nebyl zrovna dvakrát rád, že mě vidí.
,,Co tady děláš?" Zamračil se na mě. ,,Já-á... Nemůžu spát. Bojím se o tebe." Nechápavě nakrčil obočí. ,,Jediný kdo by se měl bát jsi ty. Copak jsem to neříkal, abys o úplňku nikam nechodil?" Zavrčel na mě. Podíval jsem se do jeho nádherných očí. Byla tam vidět i trochu žluté. To mě všek neděsilo.
,,Měl jsem sen. Byl jsi tam ty, ale o dost starší. Měl jsi červené oči a ležel si na zemi. Krvácel jsi a nehojil ses. Nad tebou stál nějaký kudrnatý a tmavovlasý kluk nebo muž. Ruce měl od tvé krve. Smál se a říkal, žě na tohle čekal dlouho. Že zničí všechno nadpřirozeno v Beacon Hills. Pak ti rozsápal hrdlo.
Nemohl jsem nic nědal. Nemohl jsem se hýbat. Nemohl jsem křičet. Nemohl jsem nic. Jen se koukat na to jak umíráš." Mluvil jsem klidně a nezadrhával se. U kluka jako jsem já to byl zázrak. Černovlasý se na mě lítostivě koukal, ale nemluvil. Věděl, že budu mluvit dál. ,,Vzbudil jsem se s křikem. A pak to bylo. Další záchvat. Od smrti mé matky se to nestalo. Rok a půl jsem nic takového neměl." Můj kamarád mě pohladil po vlasech. Vždy mě to uklidňovalo. ,,Stilesi, byl to jen sen, co by se mohlo stát? Nejsi přece jasnovědec. Byl to jen sen." Snažil se mě uklidnit. Avšak marně. ,,Ale byl tak skutečný." Namítl jsem. Věděl jsem své a nehodlal svůj názor změnit. ,,No tak puppy, nic se mi nestane. Uvidíš." Stiskl mě ve svém silném obětí a já v něm po pár minutách usl.

End of flashback

Netuším jak dlouho jsem tam seděl, ale měsíc už byl vysoko na obloze. Nevím, proč se mi najednou objevují vzpomínky, které byli pohřbené hluboko ve mě. Ale něco mi říkalo, že jsou hodně důležité.
Nakonec jsem se zvedl a šel zpět za ostatními. Ti na mě čekali uvnitř. Babička mě seřvala, že jsem nezodpovědnej, Dominik se mi smál a ostatní mlčky seděli. Po hodině kázání mě poslala do pokoje se vyspat.

O více jak dva měsíce později

Byl jsem vyčerpanej jako nikdy. ,Výcvik' nebyl žádná procházka růžovým sadem. Každý den jsem vstával v šest, přes den se učil snad všechny druhy boje, ovládat své vlčí já, rozpoznat různé druhy bylinek, omějů a znát nadpřirozené bytosti.

Zrovna jsem byl opět na mýtině s Dominikem. Učil mě bojovat. Tě jsem měl za úkol ho shodit na zem bez pomoci své nadpřirozené síly. Když viděl, že už nemůžu mebo že nemám daleko k přeměně, dal mi ránu bičem potřený omějem. Dost to bolelo.
Prostě jiný způsob výcviku než kterým učil Derek Scotta.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem s nimi nemohl pořédně ani mluvit. Jen jim jednou za týden zavolat. A ke všemu se mi pořád objevovali vzpomínky na moje stracené přátelství.
Ucítil jsem další ránu bičem. Z hrdla se mi ozvalo zavrčení.
,,Notak, Stilesi. Za dva týdny máš jet domů. Sice jsi dobrý v zahradničení, ovládání, ale v boji ve své lidské podobě za nic moc nestojíš. A díky tvému zvláštnímu požadavku, může být pro tebe životně důležitý." Narážel na mije přání, které jsem chtěl splnit. Jelikož mi bylo jasné, že hned jak mě uvidí, ucítí ze mě psa, spíše vlka a proto jsem se s babičkou dohodl, že mi dá jeden druh oměje, který kryje vlčí pach.
Zvedl jsem své zraněné a zakrvácené tělo ze země a podíval se mu do očí. Byli jsem s babičkou jediní, kteří se ho nebáli.
Využil jsem jeho nepozornosti, podkopl mi nohy a sedl si na něj aby nemohl vstát. ,,Slez ze mě." Zavrčel výhružně. ,,Ani nápad. Není to zrovna příjemné, co?" Naklonil jsem se nad něj. Naše obličeje byli pár centimentrů od sebe. I přes tu nepříjemnou ,vůni' jsem si nedovolil se odtáhnout.
,,Nedám ti pusu, jestli chceš tohle." Promluvil skrz sevřené zuby. ,,Ne, nechci. Ještě bych něco chytil." S úsmvě na tváři jsem šel do domu vysprchovat se.
Za dva dny jedu domů! Radoval jsem se. Konečně uvidím Dereka, Scotta, Lydii, Kiru, Maliu, Petera, Liama, Isaaca, tátu, Deatona, Mellisu a ostatní.
Jen musím zvládnout můj třetí úplněk v životě jako vlkodlak s dokonalým sebeovládáním.

Hmmm... Stiles pojede dom. Co se tam asi celou dobu dělo? Mají problémy? Vím, ale nepovím!!! T😆😆
Jak jste si užili den volna navíc? Zachvíli se nám tu odtajní jedna Stilesova vzpomínka. 🙃🙃🙃

Loučí se s Vámi vaše líná shiperka. 😕🙁😕🙁