Patříme k sobě |Sterek| 1 ✔️

Kapitola XXI.

Dal jsem mu hlavu na hruď a po pár minutách usl.

Pov. Stiles

Dva dny před bitvou:
Přijel jsem domů okolo desáté večer. Byl jsem zase u Charlese. Tentokrát mě však jenom zasvěcoval do svých plánů, které jsě pak zašifrované dával Scottovi do skříňky.
  Derek pořád dělal, že věří Charlesovi a mě každý večer o půlnoci chodil navštěvovat. Nebavili jsme se o závažných tématech, ale o naprosto stupidních věcech. Třeba kolik knížek přečetl, jak dlouho žijí kuřata a dokonce se semnou začal koukat na Supernatural a na Doktora Who. Vždy jsme leželi vedle sebe na posteli a mazlili se. Ty večery jsem miloval.
  Vždy po příjezdu jsem začal trénovat svou schopnost. Třeba i čtyři hodiny v kuse. Byl jsem pak strašně moc unavený. Ale stálo to za to. Už jsem ji ovládal celkem dobře.
  Sedl jsem si a začal psát zašifrovanou zprávu o tom, kdy, kde a skolika lodmi zaútočí na smečku. A bylo to hrůzné číslo. Psal jsem zrovna poslední slovo, když v tom jsem uslyšel klepání.
  ,,Ano?" Ozval jsem se. ,,To jsem já Stilesi." Oznámil mi táta. Rychle jsem zprávu schoval. ,,Tak pojď dál." A bez dalších řečí vstoupil. ,,Stilesi. Víš, já a Mellisa... my...chtěli bychom..." Z mého táty úplně čišels nervozita. Jeho tep se zrychlil, mnul si ruce a těkal očima po pokoji. ,,...chtěli bychom...odjet na pár dní z města. Jen na víkend. Zítra bychom odjeli a v neděli se vrátili." Pousmál jsem se. Aspoň budou oba v bezpečí. ,,Klidně. Jen se chovejte slušně." Zavtipkoval jsem. Táta se usmál. ,,Jsem rád, že to bereš tak v pohodě." Přikývl jsem. ,,A proč vych neměl? Je to super máma, ty jsi super táta a skvěle si rozumíte." Usmál se a já mu úsměv opětoval. ,,No nic. Jdu si připravit pár věcí a půjdu spát. A ty by jsi měl jít taky." Protočil jsem oči. ,,Neboj. Zachvíli jdu." Přikývl a zmizel za dveřmi.
   Oddechl jsem si a zprávu hodil do tašky. Poté si sedl na zem a začal trénovat. Nejdřív jen prst, pak dlaň a nakonec celý.
  Když jsem dotrénoval bylo okolo půl dvanácté. Rychle jsem se vysprchoval a lehl si do postele. Začal jsem přmýšlet nad bojem. Vyhrajem? Budu muset použít své vlčí já? Po pár minutách přišel Derek. Spíše vlezl oknem.
  Lehl si ke mě a políbil na rty. Nemysli na toho blbce! Ne! Prostě ne!!! Řekl jsem si, když mé tělo ztuhli. ,,Ahoj Wolfie." Zašeptal mi do ucha. ,,Ahoj Dear-bear." Položil jsem si hlavu na jeho hruď. Tlukot jeho srdce mě vždy uklidňovat. A k tomu ta jeho vůně...
   Derek byl celou do u takový... nervózní. ,,Co se děje? Snad mi nechceš říct, že na světě už neexistujou kuřata." Zavtipkoval jsem. ,,Ne. Já jen... Jsem celkem nervózní. Pár znás ještě nemá své vlčí já plně pod kontrolou a já se bojím, že zdivočí. Že se neuvládnou. Navíc nevíme kolik jich bude. A jak budou mocní." Zašeptal a nervózně si skousl ret.
   ,,120." Zašeptal jsem. ,,Cože?" Zeptal se Derek. Nejspíš nevěděl, na co odpovídám. A nebo to nechtěl vědět. ,,Bude jich 120. Plus on." Sundal jsem hlavu z jeho hrudi a podíval se na něj. Na tváři měl šokující a smutný výraz. ,,Pane bože. To nemůžeme zvládnout. Měli bychom..." Bež stačil doříct myšlenku, přerušil jsem ho. ,,Dereku, teď mě poslouchej, ano. Zvládnem to. Řekni všem, aby mu mířili na čelist. Tu má citlivou. A tak i kolena. Nikde jinde ho to tolik nebolí. A navíc, jsme dobří. Máme banshee, kojotodlaka a spousty vlkodlaků."
  Řekl jsem mu jeho slabiny, které jsem zjistil ze vzpírání pod ním v jeho posteli. Už jenom při myšlence na to, se mi chtělo zvracet, brečet a křičet.
  ,,Já vím, ale i tak."  Pokylval jsem hlavou. ,,Hele, věríš mi?" Zeptal jsem se ho. On překvapeně zvedl obočí. ,,Proč bych neměl?" Zeptal se. ,,Neměl. A proto ti slibuju, že se nikomu nic nestane. Slibuju." Dal jsem mu pusu na tvář. A teď mi řekni, co je nivého ve smečce. Nildy mi o ní nic neřekneš."  Vyčetl jsem mu s úsměvěm. ,,A ty se nikdy na ně neptáš."  Oznámil mi. ,,Ale to, že se neptám neznamená, že mě to nezajímá." Zasmál se a tím jsem mohl uvidět jeho bílé zuby.
  ,,Tak... Peter je stále otravný, Lydia je pořád stejná novodobá modní Sklodowska*, Liam se pořád vzteká, no a Kira se Scottem se rozešli." To poslední oznámil jako by nic. ,,Co?" Zeptal jsem se ho překvapeně. ,,Ty to nevíš?" Zeptal se mě. ,,Ne. Nevěděl jsem to. A nevíš proč?" Zeptal jsem se ho a položil si hlavu vedle té jeho.
  ,,Byl v tom někdo jiný a navíc, už jim to dlouho neklapalo." Že se Scott nepochlubil. ,,Aha. Víš, poslední dobou jsem nějak mimo dění. Nevíš kdo okouzlil Kiru?" Zeptal jsem se. Derek se tiše zasmál. ,,Kiru nikdo, ale Scotta ano." Povytáhl jsem obočí. ,,A kdo?" Prosím, že to není... I když mě by to nevadilo, navíc bych vyhrál sázku s Lydií.
  ,,No, nevím jestli jsem zrovna ten, který by ti to měl říci." Udělal jsem na něj psí pohled. ,,Prosím.." Poňuchňal** jsem ho na tváři. On mě políbil na nis. ,,Fajn, ale nemáš to ode mě." Začal jsem horlivě přikyvovat. ,,Dobře. Ale nejanči. Nezapomeň, že tvůj táta spí kousek od nás." Povzdechl si. ,,Fajn... Je to někdo ze smečky. Taky vlkodlak."
   Nachvíli se odmlčel. Že by Erica? Ne, ta určitě ne. ,,Tak mě už nenapínej." Zašeptal jsem mu nepříjemně. On se tomu jen zasmál. ,,Isaac." Řekl najednou z ničeho nic. Překvapeně jsem se na něk podíval a sedl si. ,
  ,,Jakože Scott a Isaac..." Nemohl jsem dokončit myšlenku. ,,Jo, ale ne oficiálně. Smečka už to ví, ale ostatní ještě ne." Trpělivě vyčkával na moji další reakci.
  Začal jsem tam v sedě skákat na posteli a tiše říkal: ,,Já to věděl! Já vyhrál! Já to věděl!!!" Derek mi rozcuchal vlasy. ,,Hej!" Zakňučel jsem.
  ,,Co si vyhrál?" Zeptal se mě. ,,Ale, kdysi jsme se s Lydií ze srandy vsadili, že Scott a Isaac spolu něco mít budou. Ale dost o nich. Jak to vzala Kira?" Zeptal jsem se. Měl jsem ji rád, jako takovou malou uřechtanou ale sestru, která měla nad váma nějakou moc. ,,Ta celkem v pořádku. Prý to tušila."
  Zbytek večera jsme už jen tiše leželi a koukali na film, který vybral Derek. No, spíše to byl animák. 101 dalmatinů. Asi v půlce filmu jsem usl.

Ráno:
  Vzbudil jsem se sám v posteli na zvuk budíku. Rychle jsem vstal, vysprchoval se, umyl, učesal, vyměnil jako každý ráno oměj v medailonku chtěl jer do školy, když v tom mi zazvonil mobil. Charles.

Charles: Čau, dneska nejezdi do školy. Jeď ke mě. Musíme dořešit pár věcí ohledně zítřka.

Já: Dobře. Za dvacet minut jsem tam.

Odepsal jsem a rychle jel i přesto do školy, abych hodil Scottovi do skříňky dopis. Ihned se pak rozjel k vile, okolo které stálo asi deset aut. Žeby schůzka labilních psychopatů?
  Vešel jsem dovnitř bezzaklepání a šel rovnou do pokoje, kde se vždy konaly ,schůze'. Uvnitř bylo asi patnáct lidí.
  ,,Konečně jsi tady Shagboy. Čekali jsme jen na tebe." Uslyšel jsem slizský, husinu nahánějící hlas. Charles.
 

Tak a je tu další díl! Co si o něm myslíte? Co Scisaac? Překvapilo Vás to? Těšíte se na Bitvu? Kdo asi umře?

Napište mi Vaše názory, domněnky a připomínky!! 😊😊

A skvělá zpráva nakonec!! Tento příběh je č. 530 v kategorii fan fikce!!! Strašně moc Vám děkuju!!! Přemýšlím, co bych Vám za to dala. Co takhle hromadné obětí Sterek shiperů? *objímá Vals všechny*

*Marie Currie Sklodowska, spolu se svým manželem objevili radioaktivitu. Použili k tomu uran z českých dolů.
**poňuchňal= objal, přitulí, prostě takové ty sladké věcičky 😍😍

Zatím.
Vaše  kebabová shiperka.